Pozitivní stránka nezvládnutých emocí Miloše Zemana

Vezměme
si nedávnou vládní krizi. Andrej Babiš z ní vyšel celkem
posílen, ČSSD ztratila – a zdálo by se, že musí tedy získat
Miloš Zeman, hlavní spojenec Babiše a protivník ČSSD během této
krize. Jenže prezident se Sobotkou sehrál na Hradě frašku, která
měla premiéra donutit k demisi, již nepodal. A Zeman je tak
vedle ČSSD hlavní poražený vládní krize. Tato nezvládnutá až
dětinská zapletenost Miloše Zemana do osobních sporů, která mu
neomylně podráží nohy a posílá ho na úroveň čtvrté cenové,
je v současnosti asi jeho nejvážnější slabinou.

Pokud
jde o mne, nepohoršoval bych se tolik nad tímto prezidentovým
pádem a spíše bych si přál, ať toho do voleb stihne co nejvíce.
Těch pár měsíců s jeho vulgaritami je lepší než dalších
pět let, kdy by už neměl ani tu nejmenší motivaci, aby se držel
na uzdě. Dnes ho jistě trápí pohled na klesající preference a
na to, že v druhém kole pravděpodobně prohraje s Drahošem
nebo Horáčkem, pokud voliči toho, který se nedostane do druhého
kola, budou volit Zemanova oponenta (a to je pravděpodobné).

Nejjistější
cesta k porážce Miloše Zemana vede přes ztrátu jeho
„lidových“ voličů. Možná si jako Michal Hašek nebo Zdeněk
Škromach myslí, že je získá odporem k uprchlíkům a těmi
či oněmi lidovými moudry, ale to nefunguje. S Mynářem a
Nejedlým a další hradní smetánkou to už dávno není lidový
prezident. Lidové není ani posluhování Číně a Rusku, vození
se v letadle miliardáře Kellnera apod. K tomu přidejme
sprostotou se vyvalující nezvládnuté emoce. Přejme si, aby tato
trajektorie vydržela až do prezidentských voleb. Kdyby Zeman
nasadil ještě trochu ostřejší slovník, mohl by vypadnout už
v prvním kole, což by asi ještě před pár měsíci nikdo
nečekal.

Není zde článek celý?