Proč ukrajinští veteráni Donbasu páchají masově sebevraždy. Názor

Ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov se náhle rozhodl, že řekne světu o tom, že více než 500 veteránů ATO ukončilo svůj život, když se vrátili z Donbasu.

Tento počet zasluhuje pozornost, ale definitivně vyčíslen být nemůže, protože stejně jako vše ostatní na Ukrajině jsou dnes i statistiky zcela podřízeny požadavkům revoluční racionality nebo osobním zájmům hlavních představitelů ukrajinské politiky a silových struktur.

Někdy mezi zasebevražděné řadí například oběti šarvátek uvnitř Ukrajinské armády nebo kárných praporů. Alkoholismus, narkomanie, konflikty u přerozdělování nakradeného, celková panika, neustálý boj o místo v potravinovém hierarchickém řetězci, dostupnost zbraní, skoro úplná jistota toho, že vyšetřováno nic nebude — to vše vyvolává kolosální nebojové ztráty těch, kteří přišli zbraní a mečem uklidnit vzdorující Donbas.

Někdy se naopak snaží sebevraždy skrýt, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda, aby skryly rozmach pravidla porušujících vztahů v Ukrajinské armádě a prakticky zcela chybějící rehabilitaci mužů, kteří se vracejí z fronty se znatelně narušenou psychikou.

Ale tendenci skrýt nelze — kyborgové páchají sebevraždy- Příčin to má hodně a mnohé z nich jsou podmíněny proslulým vietnamským syndromem.

K syndromu mají sklony výhradně ti, kteří bojovali na straně agresora, ochránci rodné země trpí podobným syndromem značně méně. A to může být ve skutečnosti jedním z kritérií pro odpověď na otázku, na čí straně je pravda.

Pokud je řeč o občanské válce všechny uvedené momenty můžeme znásobit deseti.

První umělecké fotografie z nemocnic se vydatně publikovaly v lesku a měly vkládat optimismus do těch, kteří ještě čekali na pozvánku v rámci jedné ze šesti mobilizací. Na obrázcích jsou atletičtí dobře strojení invalidé s amputovanými končetinami, kteří se vrátili z bitevních polí bez rukou a nohou, kteří ve vyumělkovaných pózách ukazovali krásné bionické protézy. Dělili se s čtenáři o své plány do budoucna a někteří v patriotickém nadšení oznamovali, že i když jsou bez rukou nebo nohou, mají větší perspektivy: nová demokratická Ukrajina vytvoří pro své hrdiny kyborgy široké kariérní možnosti a tak dále.

Docela brzy se ukázalo, že uváděné fotky nikoho nezajímají, dezertérů je čím dál více, mládež masově kosí mobilizace a invalidé nemají žádné perspektivy. Bionických protéz není dostatek pro všechny, v sanatoriích je poukazů málo, což v oddělení kádrů odvádí oči. Že jakýkoli řidič maršrutky může vyhodit hrdinu přímo na silnici. Vyjasňuje se také, že během nocí tě pronásleduje vražda, znásilnění, zmrzačení a okradení — tebou nebo tvými věrnými přáteli z bojů. Že se nejde smířit s tím, co jsi ty sám napáchal.
No a v tu chvíli přichází na řadu sebevražda.

23letý, 57letý, 40letý. Ženatý, svobodný, rozvedený. Jediný syn osamělé matky. Otec třech dětí. Kdokoliv. Podle hodnocení psychiatrů má dnes 25 % z bojujících tří set tisíc Ukrajinců posttraumatický syndrom, u kterého vždy hrozí sebevražda. A trvat může klidně desítky let — v projevující se nebo latentní formě. Někdy pacienti psychiatrů a klienti psychoterapeutů trpí nočními můrami, blouznícími stavy a depresemi celý život. A nikdo neví, co přesně může být poslední kapkou pro náhle tragické řešení. Také vietnamští veteráni páchali sebevraždy dlouhá desetiletí po ukončení války.

Někomu se samozřejmě podaří se více méně zařadit do poklidného života díky neuvěřitelnému úsilí rodiny a úspěšným programem rehabilitace a někdo má prostě štěstí. Značná část těch vojáků, kteří se vrátili z Donbasu, se dříve nebo později objevují v trestní kronice.

Sdělení o trestných činech, spáchaných za účasti takzvaných veteránů ATO, se stala na Ukrajině rutinou. Od drobných krádeží po vraždy a znásilňování — všude figurují ti, kteří se vrátili z bojů v Donbasu. Zavraždil sousedku kvůli tomu, že jí vadilo kouření ve vchodu. Podřezal stejného veterána kvůli tomu, že jeho syn hrál nahlas na syntetizátoru. Zabil ženu a dceru a poté zabil sebe. Zastřelil rodiče. Ukradl peníze z kasy v obchodě. Vyloupil rehabilitační centrum.

Více rozumní se stali součástí organizovaného zločinu, šli do soukromých mafiánských armád oligarchů, semkli se s bandami nebo vytvořili nové a dnes se ani jeden hospodářský spor neřeší bez účasti lotrů v maskovacích uniformách a kuklách. Politické strany, zástupci velkého byznysu široce využívají ty poloviční invalidy poloviční bojovníky, kteří prošli občanskou válkou, k tomu, aby se zbavili jakési osobní odpovědnosti za vlastní činy, ať byly jakkoliv krvavé. A to tím, že jim poskytují zaopatření, střechu, pocit nutnosti a zaměstnanosti.

Ten samý Avakov promluvil o vysokém kriminálním potenciálu vracejících se ze zóny ATO, prý mají pocuchané nervy a zcela jednoduše přecházejí hranice etických zákazů. A počítalo se s něčím jiným? Nevyhnala ukrajinská vláda stovky tisíc mužů vraždit své spoluobčany právě proto, aby potom mohli jednoduše překračovat hranice etických zákazy? Když Avakov vyhodil velitele policie Dněpropetrovsku za to, že 9. května místní policie málo odporovala nacistické chudině, mezi kterými byli ti samí veteráni, hranice etických zákonů ho neznepokojovaly. Zřejmě náhle vyšlo najevo, že tyto hranice mohou být přecházeny nejen tam a v tu chvíli, kdy je to výhodné pro vládu.

Vlastně samotná vláda může být kdykoli smetena tlupou bojových psů, kterou vycvičila a poštvala sama.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?