Rusko a Česko, nové reálie ekonomických vztahů

5615714. května se prezident České republiky Miloš Zeman v kuloárech fóra “Jeden pás – jedna cesta” v Pekingu sešel se svým ruským protějškem, Vladimirem Putinem. Tématem číslo jedna se při rozhovorechstala hospodářská spolupráce obou zemí, a to, jaký vliv na ni měly vzájemné sankce? Speciálně pro oficiální stránku Fondu pro podporu veřejné diplomacie A.M. Gorčakova o tom píše expert pro země Střední a Východní Evropy, mladší vědecký pracovník Ekonomického ústavu Ruské akademie věd, Maksim Boroděnko:

„Návštěva Miloše Zemana v hlavním městě Číny byla ohrožena kvůli závažné vnitropolitické krizi v Česku, při níž hrozil pád vlády Bohuslava Sobotky. Prezidentovy plány politická situace v jeho zemi neovlivnila, ale utrpěla reprezentativnost návštěvy, neboť kvůli vzniklé situaci několik ministrů odmítlo do Pekingu jet, mezi nimi ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Z tohoto důvodu Zemana z představitelů vlády doprovázel pouze ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček, kterého český prezident představil Putinovi jako člověka, který nenese vinu na tom, k čemu v minulosti došlo ve vztazích obou zemí. Jde o ekonomické sankce, které zavedly západní země proti Rusku, a které český prezident nikdy nepodpořil. Nejednou totiž prohlásil, že omezovací opatření jsou kontraproduktivní a nejen, že nepřinesou kýžený výsledek, ale oběma stranám přinesou vážné ekonomické škody.

Vladimir Putin posléze poděkoval svému českému protějšku za úroveň dvoustranných vztahů. A bylo za co děkovat. To, že mezi Moskvou a Prahou se udržuje aspoň nějaký kontakt na nejvyšší politické úrovni, je v plné míře zásluhou pana Zemana, který je jediným představitelem oficiálních českých politických kruhů, který odmítá jednostrannou, výlučně prozápadní zahraniční politiku. Za posledních několik let se předáci obou zemí nejednou sešli, přičemž vždy právě český prezident přijížděl do Ruska (kromě posledního setkání v Pekingu). Největší odezvu měla Zemanova účast na přehlídce na počest 70. výročí Vítězství 9. května 2015 v Moskvě, kdy se stal jediným západním předákem, který byl na této události přítomen, a to přes závažnou kritiku ze strany bruselských a českých úředníků a politiků.

Ale v ekonomické sféře se v posledních letech pozoruje stagnace dvoustranných vztahů ve všech směrech. Přesto, že Česko je průmyslově vyspělá země, nikdy nepatřilo mezi klíčové ekonomické partnery Ruska.Podle údajů Federální celní služby Ruské federace představoval v posledních letech podíl Česka na obratu ruského zahraničního obchodu 1,2 až 1,3 %.

Od roku 2014 se obrat zboží mezi oběma zeměmi neustále snižuje. V roce 2013 představoval objem vzájemného obchodu 11,3 miliardy USD, v roce 2014 se snížil na 10 miliard USD, а v letech 2015-2016 se snížil ještě téměř dvakrát na 5,4 miliardy USD. Současně s tím klesaly i parametry zahraničního obchodu mezi oběma zeměmi.

Analýza zbožové struktury vzájemného obchodu obou zemí ukazuje, že negativní dynamika ve vzájemném obchodě nebyla zdaleka vyvolána sankcemi. Hlavní příčinou je v roce 2014 vypuknuvší závažný pokles cen ropy a ropných produktů, které jsou základem ruského exportu. V roce 2013 jejich podíl na celkovém ruském vývozu do Česka představoval 70,33%. Nová situace na ropném trhu vedla k tomu, že kromě poklesu objemu ruského exportu poklesl i podíl ropy a ropných produktů na zbožové struktuře, když v roce 2016 představoval pouze 38,54%. Negativní dynamika se pozoruje i v oblasti leteckého strojírenství, výroby kosmických zařízení a jejich součástí. V roce 2013 jejich podíl na ruském exportu představoval 4,86%, а podle výsledků roku 2016, máme-li věřit statistice, se tyto výrobky neexportovaly vůbec. Pokud jde o ostatní základní směry, je vidět nevelký růst parametrů: podíl exportu výrobků strojírenství, mechanických zařízení, jaderných kotlů a jejich součástí stoupl z 5,46% v roce 2013 na 7,89% v roce 2016, podíl výrobků z kovů a oceli z 5,02% na 5,92%; gumy, kaučuku a výrobků z nich z 1,76% na 2,82%.

Struktura českého vývozu do Ruska je více diverzifikovaná. Zde převládají hotové výrobky. Rozeberme si hlavní skupiny zboží. Podle výsledků roku 2013 se do Ruska prodalo nejvíc strojů, strojního zařízení, jaderných reaktorů a jejich součástí, jejichž podíl představoval 31,04%. O něco víc než čtvrtinu exportu představovaly strojírenské výrobky, kromě železničních vozidel, tramvají a jejich vybavení – 25,82%. Trojici hlavních skupin zboží uzavírá elektronické vybavení a jeho příslušenství (12,22%).

V roce 2016 základní skupiny zboží v českém exportu zůstaly jako předtím, změnil se pouze jejich podíl (stroje, strojní zařízení, jaderné reaktory, kotle a jejich součásti představovaly 30,52%; výrobky strojírenství kromě železničních vozidel, tramvají a jejich vybavení – 14,82%; elektronické vybavení a jeho příslušenství – 14,01%).

Bereme-li do úvahy, že evropské sankce počítaly se zákazem exportu do Ruska high-tech výrobků a zboží dvojího určení, a že ruská omezující opatření zakazují dovoz evropských zemědělských a mořských výrobků, jejich vliv na rozvoj, nebo přesněji na stagnaci vzájemného obchodu Ruska a Česka je minimální. Hlavními dvěma příčinami se stal uvedený  pokles cen nosičů energie, který značně snížil výnos ruského exportu do Česka, a rovněž devalvace rublu, která snížila koupěschopnost ruských spotřebitelů a podniků, což se negativně projevilo na českém vývozu do Ruska.

Zcela jiná situace se pozoruje co do vzájemných přímých zahraničních investic. Po poklesu v roce 2013 se v období 2013 až 2015 objem kumulovaných ruských přímých investic do české ekonomiky stabilně rostl – 162 milionů USD v roce 2013, 544 milionů USD v roce 2014 a 735 milionů USD v roce 2015. Podle údajů portálu zahraničněekonomických informací ruského ministerstva hospodářského rozvoje představovaly pro ruské investory největší zájem české podniky kovozpracujícího a strojírenského průmyslu, energetického strojírenství, objekty infrastruktury, turistiky a ozdravné rekreace. Dalšími směry ruských investic v Česku jsou energetika, banková sféra, báňský průmysl, petrochemie, farmaceutika a telekomunikace.

Na území Česka funguje celá řada ruských firem, jako je „Gazprom“ (na  trhu zastoupený svou dceřinou společností Vemex), „Sberbank“ (do roku 2013 fungoval pod značkou Volksbank CZ), ZАО „Atomstrojeksport“. Koncern TVEL je klíčovým dodavatelem paliva pro české jaderné elektrárny. Kromě toho existují i společné rusko-české podniky, mezi nimiž lze vyzdvihnout jaderné konzorcium MIR-1200, jehož součástí je česká Škoda JS a ruské ZАО „Atomstrojeksport“ a ОАО ОKB „Gidropress“, Středisko technologických servisů ALVEL (účastníci – ruský koncern TVEL a česká firma АО ALTA Invest a.s.).

Objem kumulovaných českých investic do ruské ekonomiky se za uvedené období naopak snižoval – po vrcholu v roce 2012, kdy jejich suma dosáhla 244 milionů USD, se za další tři roky snížil na 171 milionů USD. Velké české firmy jsou v Rusku zastoupeny hlavně ve finančně-pojišťovacím a bankovém sektoru – pojišťoavcí společnost Česká pojišt’ovna, „První česko-ruská banka“. Rovněž jsou na ruském finančním  trhu zastoupeny původně české firmy – banka Home Credit International a pojišťovací společnost PPF (které byly později odkoupeny nizozemskými investory). Mezi dalšími firmami uveďme Škoda JS, Škoda Trading a ČSA (České aerolinie). Kromě toho v Rusku fungují zastoupení mnoha českých společností nejrůznějších směrů.

V rozvoji investiční spolupráce mezi oběma zeměmi existuje několik překážek. První příčinou je stav politických vztahů mezi oběma zeměmi a existující atmosféra nedůvěry. Druhou příčinou je to, že čeští investoři se domnívají, že investiční klima v Rusku není dostatečně atraktivní, že existuje množství administrativních bariér a že stát se nadměrně vměšuje do ekonomiky. Přitom české úřady někdy brání realizaci ruských investic do země, jak tomu bylo například v roce 2009, kdy česká vláda bez vysvětlení nepřipustila „Аeroflot“ k účasti ve druhé etapě privatizace letecké společnosti Czech Airlines.

Během setkání prezidenti rovněž dohodli návštěvu českého prezidenta v Moskvě, plánovanou na listopad. Zeman navštíví ruské hlavní město v rámci cesty do Číny, Vietnamu a Kazachstanu. Aktivita Miloše Zemana směrem na východ je pochopitelná. Vysoká úroveň závislosti na trzích eurozóny a Evropské unie nese s sebou vážná rizika pro českou ekonomiku, která je v rámci Evropské unie nejvíce orientována na export – více než 80% v Česku vyráběné produkce se exportuje, z toho lví podíl do zemí Evropské unie. K dnešnímu dni patří tempo růstu české ekonomiky k nejvyšším v Evropské unii (podle výsledků roku 2016 představoval tento ukazatel 4,5%). Vyšší je pouze v Irsku, na Maltě a v Lucembursku. V Česku je teď nejnižší úroveň nezaměstnanosti od roku 2008 – pouze 4,4% obyvatelstva země má statut nezaměstnaných. Ale všechen tento blahobyt může rychle skončit, objeví-li se první problémy v západních zemích, což dokázal rok 2011, kdy se začala krize v eurozóně. Z tohoto důvodu musí Česko svůj export diverzifikovat a hledat nové trhy pro odbyt svého zboží. Odtud pochází i Zemanův zájem o Rusko a nesouhlas se zavedenými sankcemi.

Zatím je složité hodnotit perspektivy rozvoje obchodně-ekonomických vztahů mezi oběma zeměmi kvůli vnitropolitické situaci v Česku. Především je Miloš Zeman ve svých snahách a názorech mezi nejvyššími úrovněmi moci osamocen; vláda a parlament (Česko je parlamentní republika) plně podporují kurs Bruselu na konfrontaci s Ruskem a hlasují za prodloužení sankcí.

A za druhé, letos na podzim a začátkem příštího roku proběhnou v zemi parlamentní a prezidentské volby. A jestliže při volbě hlavy státu, podle všeho, zvítězí Zeman (to jest jestliže se zachová status quo), jelikož opravdu vážní soupeři nejsou na obzoru, výsledky parlamentních voleb povedou s velkou pravděpodobností k úplné výměně vlády, která sotva bude uvažovat o rozvoji vztahů směrem na východ, dokonce ani v omezeném rozsahu. Proto je obtížné předvídat, bude-li v budoucnosti ze strany vlády a Hradu politická vůle a přání se za existujících podmínek aspoň jakž takž sblížit s Ruskem“.

Maksim Boroděnko

Zdroj: http://gorchakovfund.ru/news/20974/

loading…

Není zde článek celý?