ŠOS proti NATO: „Afghánské předmostí“ USA se ocitlo v sevření multipolární Eurasie

Blížící se nasazení nového amerického kontingentu v Afghánistánu za účelem posílení více než 8 tisíc vojáků v místě již dislokovaných ukazuje prohlubující se krizi na Středním východě, vyvolanou především krátkozrakým počínáním Washingtonu v daném regionu.

Podle tiskové agentury AP může být celkový počet amerických vojáků navýšen až o polovinu, přestože Donald Trump v průběhu volební kampaně sliboval celou americkou armádu z Afghánistánu stáhnout.
Nyní ale prezident USA ponechává generály Pentagonu, aby samostatně rozhodovali o svých místních „braných potřebách“ v boji proti Tálibánu a rostoucí síle ozbrojenců teroristické organizace „Islámský stát“ (ISIL).
Nedávno vyšlo najevo, že radikálové ISIL obsadili slavný jeskynní komplex Tora Bora. Ještě předtím se teroristé přihlásili k odpovědnosti za bombardování šíitské mešity Al-Zahra v Kábulu stejně jako k teroristickému útoku na prezidentský palác a budovy zahraničních velvyslanectví, v důsledku čehož zahynulo více než 150 Afghánců.
Kromě toho velitel ISIL v Afghánistánu Abú Omar Khorasani pohrozil, že bude dobývat od vojáků v Kábulu i od Tálibánců nová území až do úplného osvobození Afghánistánu a jeho „malověrných“ sousedů od všech nepřátel „kalifátu“.
Přípravy na vtržení do Střední Asie a na Kavkaz
Taková prohlášení jen potvrzují pravdivost do tisku uniklých informací o plánech radikálních islamistů přestěhovat do této oblasti těžiště svých teroristických akcí. Ne náhodou odborníci poukazují na znatelné přiostření a obecné zhoršení situace v Afghánistánu a v jeho okolí.
Má další destabilizace situace v zemi souvislost s dlouhodobými strategickými cíli Američanů v této oblasti, nebo zde opravdu chtějí nastolit mír a eliminovat plíživou extremistickou hrozbu?
Jak v této souvislosti píšou vlivné mexické noviny La Jornada, dávno už není tajemstvím, že ISIL je plodem ambiciózní a agresivní politiky Washingtonu a NATO na celém „širším Blízkém východě“. Tato politika, pravda, v poslední době znatelně pokulhává, ale tím se nestává méně nebezpečná a provokativní.
Její ostří míří na Kavkaz a do Střední Asie, tedy do těch oblastí, které přímo sousedí s Ruskem a Čínou a kde se nachází Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, obývaná převážně muslimy.
Z tohoto důvodu plánované posílení vojenské přítomnosti Američanů v Afghánistánu neznamená, že by měli v úmyslu učinit přítrž radikálnímu islamismu, který se odtud rozlézá všemi směry, nebo snad minimalizovat obchod s drogami.

Celá slavná mezinárodní koalice vedená Washingtonem nedokázala za půldruhé desetiletí zásadním způsobem tento problém vyřešit. A to pouze proto, že by to bylo v rozporu s konečnými strategickými cíli zámořských „mírotvorců“. Tyto cíle vycházejí z předpokladu, že poničený a extremistickými skupinami na části roztrhaný Afghánistán dává jedinečnou příležitost pro realizaci jimi oblíbeného principu „rozděl a panuj“, s nímž Washington cynicky operuje ve vztahu k východním zemím.
Výroky některých západních analytiků, že USA a jejich partneři v Evropské unii vykazují neschopnost čelit teroristické hrozbě, která se nyní stahuje z Blízkého východu a je připravena vtrhnout na jižní Kavkaz a do Střední Asie, vyvolávají vážné pochybnosti, pokud jde o objektivitu takových tvrzení – ve skutečnosti zakrývají podlé záměry Washingtonu s touto částí světa.
Stratégové v zámoří jsou si dobře vědomi toho, že středoasijské státy jsou velmi náchylné k pronikání militantů z ISIL, kteří pak mohou být „nasměrováni“ k čínské hranici a dál do Íránu a Indie.
To je důvod, proč islámští radikálové na svém útěku z Blízkého východu, kde jim zem hoří pod nohama, prakticky nenarážejí na překážky ze strany západních mocností při přesunu svých ozbrojených skupin do Střední Asie a na Kavkaz.
Tím může být ohroženo dopravní spojení Číny s Ruskem, Kazachstánem a západní Evropou. Vážné hrozbě je v tomto případě vystaven také prakticky obnažený týl Íránu, jehož hlavní síly jsou vázány v boji proti bandám ISIL v Sýrii a za udržení statu quo v oblasti Perského zálivu.
Rostoucí ŠOS a její strategický potenciál
Představitelé států ŠOS (Šanghajské organizace pro spolupráci) na posledním summitu v Astaně projevili plné pochopení alarmujícího vývoje situace v oblasti, která je důsledkem „krátkozraké“ místní politiky nejen Washingtonu, ale také mnohých jeho partnerů z řad zástupců EU.
Tyto západní země, především Británie a Francie, prakticky bezvýhradně podporovaly akce amerických globalistů za účelem vzplanutí severní Afriky a Blízkého východu v rámci „arabského jara“, což se nyní obrací proti nim růstem islamistického teroru a zločinnosti v jejich vlastním domě.
To vše je důsledkem faktu, podotýká mexická La Jornada, že atlantisté „ztělesňují unipolární strukturu, kde USA dominují nad ostatními indiferentními a nerozhodnými zeměmi, jež nemají vlastní pevné stanovisko ani k jedné z hlavních mezinárodních otázek“.
V kontrastu s tím působí přitažlivěji a produktivněji principy rozvoje a fungování Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), která se na summitu v Astaně „rozrostla“ o dva jaderné státy – Indii a Pákistán.
Experti mimochodem zdůrazňují, že „ŠOS se rozšiřuje ne jako ‚asiatské NATO‘, nýbrž jako eurasijská struktura, která má ve skutečnosti záporný postoj ke globalizaci“. Jde o největší sdružení asijských mocností, kde se koncentruje obrovský ekonomický potenciál a mocné strategické síly zaměřené na fundamentální rozvoj a posilování multipolárního světa.
Zatímco v NATO, poznamenávají odborníci, dominuje jeden stát, jeden expanzivní cíl, ŠOS sestává ze států a politických sil, které zastupují zcela odlišné civilizace, zahrnující různé ideologie a politické systémy. ŠOS se podle jejich názoru jeví jako multipolární blok, který se v mnohém vyrovná USA a hegemonii celého Západu.
Během 16 let svého působení získala ŠOS praktické zkušenosti a nashromáždila značný potenciál pro řešení složitých problémů k ochraně strategických zájmů svých členů. Vstup do ŠOS takových zemí, jako je Indie a Pákistán, jež Američané již dlouho vtahují do okruhu svých globálních zájmů, samozřejmě posílí možnosti „kolektivního Východu“ v oblasti bezpečnosti a odporu proti známým silám, jimž je tato organizace trnem v oku.
Ruská vojenská přítomnost jako záruka
K řešení společných úkolů ŠOS přispěje i rostoucí účast vojenské složky, která v prvé řadě zahrnuje schopnost bojového nasazení ruských základen dislokovaných v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu.
Pokud „kolektivní Západ“, jak soudí experti, „není schopen překonat rozdílné postoje a vytvořit jednotnou frontu proti mezinárodnímu terorismu, mohou být řešením tohoto problému síly ŠOS, jejichž zóna odpovědnosti se nyní vztahuje na území států s osídlením větším než tři miliardy lidí a produkujícím asi jednu třetinu světového hrubého domácího produktu“.
Čínští analytici v deníku Žen-min ž’- pao poznamenávají, že „mírotvorná“ činnost západní koalice pod vedením USA nepřinesla Afghánistánu klid a mír, ale spíše naopak vyvolala nárůst terorismu, obchodu s drogami a šíření praktik „islámského chalífátu“ v sousedních zemích.
To vše představuje přímé ohrožení i zemí sdružených v ŠOS. Samozřejmě, že za takových okolností ruské ministerstvo obrany se souhlasem všech členů organizace přijímá příslušná opatření: zvyšuje bojeschopnost svých základen v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, vybavuje je moderními zbraněmi a posiluje komplexní spolupráci s partnery ŠOS.
Vždyť území Afghánistánu je hluboce zaklíněné v Tádžikistánu, přičemž v celé délce „horké hranice“ přesahující 1300 km se nahromadilo 10 000 bojovníků z různých skupin. Zvláštní význam při zajišťování bezpečnosti této „fronty ŠOS“ získává bojeschopnost 201. vojenské základny – největšího zahraničního vojenského zařízení Ruska a pevnost jejího vzájemného svazku s vojenskými jednotkami a orgány Tádžikistánu.

Uvedená ruská vojenská základna je umístěná v městech Dušanbe a Kurgan-Ťube. V květnu letošního roku byl objekt posílen dělostřeleckým praporem vysokého výkonu. Zde nasazené raketomety BM-27 Uragan ráže 220 mm jsou schopné zasáhnout nepřátelské cíle ve vzdálenosti 35 kilometrů v těžkém horském terénu.
Zároveň byly v Tádžikistánu rozmístěny taktické raketové komplexy Iskander-M, které byly použity ve společném protiteroristickém cvičení Dušanbe-Antiterror 2017. Vojenské jednotky z řady zemí organizace během manévrů v bezprostřední blízkosti tádžicko-afghánské hranice splnily úkoly „zničení banditů pronikajících z Afghánistánu“.
Rozsáhlé manévry Dušanbe-Antiterror byly organizovány poprvé s účastí protiteroristického centra zemí SNS (Společenství nezávislých států) se zapojením jejich ozbrojených sil, konstatují vojenští analytici.
To znamená, že ruská vojenská základna v Tádžikistánu potvrdila svůj status regionálního centra připraveného efektivně potírat islámský terorismus a radikalismus. Není tajemstvím, že na září letošního roku jsou plánovaná podobná cvičení za účasti národních vojenských kontingentů států a členů OSKB (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti), z nichž většina zastává „vedlejší roli“ také v „šanghajské osmici“.
Všechna tato opatření, mající zabránit pronikání banditů z přilehlého regionu, samozřejmě nezapadají do plánu Washingtonu použít „afghánské předmostí“ jako nástroj k oslabení pozic a vlivu zemí ŠOS v Asii a na Blízkém východě. Přičemž jde o plán zneužití těch samých radikálních sil, proti nimž Američané, podle jejich vlastních slov, údajně bojují.
Viktor Barsov
Zdroj: EurAsia Daily
Překlad: ralh
Mezititulky: Eurasia24
Foto: mil.ru

loading…

Není zde článek celý?