Staň se naším autorem: Porošenkova válka a Bitva u Zborova

Drazí čtenáři! Pokračujeme ve zveřejňování vašich příspěvků, které jsou tentokrát věnovány Bitvě u Zborova,plánům ukrajinského prezidenta Petra Porošenka na vrácení Krymu a kybernetickým útokům.

Připomínáme, že nečekáme pouze komentáře ohledně mezinárodní problematiky, ale také krátké zprávy o událostech ve vašem regionu. Děkujeme za zájem a spolupráci!

Bitva u Zborova, 2. 7. 1917

Bitva u Zborova byla v době naší první republiky symbolem. Stala se symbolem bojových tradic Československé armády, která se rodila v bojích První světové války. Navazovala na husitské tradice. Tuto tradici měla po roce 1948 nahradit tradice jiná, tradice boje u Sokolova. Dnes chápeme, jak velkou chybou bylo stavět tyto dvě bitvy a dva nepochybně pozitivní symboly do protikladu. Pravý opak je pravdou. Zborov i Sokolovo patří k sobě. Představují přímou linii boje za Československo, za jeho celistvost a svobodu. Stačí si uvědomit, že Ludvík Svoboda, který v řadách československé brigády u Zborova bojoval, velel později Československému praporu v březnu 1943 v bitvě u Sokolova. Legionářská tradice sehrála výraznou roli právě při formování zahraniční armády v letech Druhé světové války. Bylo mnoho těch, kteří ve vyšších hodnostech vedli boj proti nacismu a jejich první bojové zkušenosti, začínaly právě v řadách legionářů a mnohdy i přímo u Zborova.

Cesta Čechoslováků ke zborovskému vítězství, ale nebyla jednoduchá a nebyla samozřejmá. Hned v prvním roce První světové války začali se českoslovenští dobrovolníci organizovat a vytvářet první oddíly. Ve Francii vznikla rota Nazdar, která byla záhy nasazena do boje. Na Rusi vznikla, hlavně z iniciativy krajanů, Česká družina. Zpočátku, ale hrála roli především propagační a organizační. K početné zahraniční armádě ještě zbývala poměrně dlouhá cesta. T. G. Masaryk se svými spolupracovníky, zejména Dr. E. Benešem a gen. M. R. Štefánikem zahájili zahraniční akci za obnovení české samostatnosti po propagační a diplomatické linii. Pro takovou akci v době války bylo ale potřeba ještě něco jiného. Ozbrojené a bojující vojsko, které by přímo na frontách prokázalo oprávněnost požadavků na samostatný stát. Síly krajanů přes mnoho dobré vůle nepostačovaly. Paradoxně se o doplnění bojeschopnými osobami postaralo samo Rakousko — Uhersko.

Češi útočnou válku proti Srbsku a proti Rusku nepřijali jako svou válku a rukovali s nechutí a mnohdy i vyloženým odporem, který dávali demonstrativně najevo. Samozřejmě bylo jasné, že vítězství ústředních mocností by posílilo vliv Německa a splnění snu o německé střední Evropě a celoevropské německé hegemonii. To se v hojné míře projevilo i přímo na frontě. Jednotlivci, skupinky i celé pluky přecházely frontu k ruským liniím anebo se ochotně vzdávaly do zajetí. Revoluční dobrovolnická armáda na Rusi mohla být konečně budována, jako reálné, bojeschopné, československé vojsko. I tehdy musela být překonána nedůvěra ruské generality k zajatcům, vždyť se na frontě coby vojáci Rakouska vzdávali anebo dokonce přebíhali! Bylo ještě třeba mnoho vyjednávání a přesvědčování. Svou roli sehrály i obrovské potíže, které mělo carské impérium s vedením války, která hospodářsky už tak nepříliš rozvinutou říši vyčerpávala. Fronta potřebovala vojáky a Čechoslováci byli zde, byli bojeschopní a též odhodlaní bojovat.

Bitva 2. července roku 1917 u ukrajinského Zborova rozhodla o další bojové cestě československých legionářů na Rusi. Boj, který Čechoslováci svedli, přesvědčil dosud pochybující o vojenských kvalitách našich dobrovolníků a poskytl spolu s dalšími zahraničními vojáky na francouzské a později i italské frontě silný argument T. G. Masarykovi pro jednání se zástupci dohodových mocností. Čechoslováci nebyli jen hlouček emigrantů žadonících o zastání. Nebyli nějakými prosebníky. Bojovali na frontách Velké války a bojovali statečně a vítězně. Vojáky, kteří vybojovali vítěznou bitvu u Zborova čekalo ještě několik let dlouhé anabáze, čekal je boj u Kyjeva, Bachmače, Čeljabinsku a zejména na magistrále v sibiřské divočině. Cesta dlouhá a plná bojů a nebezpečí, na jejímž konci byl návrat domů. Ne už do cizí a napůl ještě středověké habsburské monarchie, pod silným vlivem vilémovského Německa. Vrátili se do země, která byla již jejich. Vrátili se jako občané Československé republiky. S hrdostí a slávou, jako vojáci své země, kterou si vybojovali. Jejich bojová cesta vzbudila úctu a obdiv celého světa, naši legionáři se po dlouhých letech odloučení od svých rodin vraceli domů, jako hrdinové. Přes 100tisíc legionářů se vracelo z Ruska, Francie, Itálie, Srbska. Před 100 lety se tak zrodila slavná legionářská tradice.

Nezapomínejme na odkaz našich předků, tisíce z nich našlo svůj hrob v daleké cizině. Ti všichni bojovali za naši samostatnost. A slavná vítězná bitva před 100lety u Zborova se stala symbolem tohoto boje. To jsou ti naši hoši od Zborova…

Jiří Pondělíček

Chce ukrajinský prezident Porošenko válku?

Ukrajinský prezident Porošenko se na webových stránkách hlavy státu vyjádřil v tom smyslu, že se Krym brzy stane ukrajinským územím.

Toto není ojedinělý případ, kdy se vysocí činitelé Ukrajiny takto vyjadřují. Položme si zásadní otázku. Jak by Ukrajina chtěla získat poloostrov Krym? Existuje jen jediná cesta. A tou je válka. To je fakt, který nelze popřít, neboť prezident Ruské federace prohlásil, že Rusko bude v případě ohrožení Krymu bránit své území všemi dostupnými prostředky. Ukrajinská ekonomika je v dnešní době na tom velmi špatně a jakýkoli větší válečný konflikt by jí ještě více poškodil. Snad si toto uvědomují představitelé Ukrajiny.

Krym se stal ruským regionem po referendu v březnu 2014. Každý by toto měl respektovat, včetně Ukrajiny. Aktuální politická situace je velmi napjatá a bohužel výroky ukrajinského prezidenta na adresu Ruska nepřispějí ke zmírnění napětí.

Petr Cvalín

Jak se zachovat při útoku vyděračských virů?

Vyděračské útoky (tzv. ransomware, který šifruje důležité soubory na počítači), kterým věnují média posledních 24 hodin tolik pozornosti, stále ještě probíhají. Zkušenosti z velmi podobných, starších případů ukazují, že rychlé a jednoduché rady typu aktualizování operačních systémů, bezpečné chování na internetu a pod. nejsou pro organizace použitelné. Tyto a podobné rady rozdávají teoretici, kteří nebyli nikdy zodpovědní za provoz a zabezpečení rozsáhlých sítí korporací.

Jedná se o sítě, které mají stovky serverů, pracovních stanic, aplikací a desítky tisíc zákazníků závislých na digitálních službách 24 hodin denně (např. internetové bankovnictví). Takové rady pouze napomáhají budovat falešný pocit bezpečí. Včasná aktualizace operačního systému je nutná, není však postačující podmínkou. Nevyplácí se spoléhat jen na výrobce a dodavatele operačních systémů. Je zapotřebí investovat mnoho úsilí do správného návrhu a zabezpečení počítačové infrastruktury, monitorování bezpečnosti a v neposlední řadě také výcviku pracovníků, kteří jsou v organizaci odpovědní za bezpečnost.

Ti musí vědět, jak se zachovat, když bude cílem jejich síť. I když útočník prolomí všechna bezpečnostní opatření, musí být schopni prolomení odhalit dříve, než dojde k vážným škodám, případně tyto škody co nejvíce omezit. Musí vědět, jak zabránit dalšímu šíření nákazy a v neposlední řadě se pokusit o záchranu a obnovu zašifrovaných dat na disku.

Hana Petříková

Rady od Lukáše Kypuse


Není zde článek celý?