Stín „plynové války“: jak USA chtějí zatlačit Rusko na evropském trhu. Názor

Demarše dvou velkých evropských politiků, německého ministra zahraničí Sigmara Gabriela a rakouského kancléře Christiana Kerna, vzbuzují dojem, že v Evropě vypukne nová ekonomická „válka,“ jejímž bojištěm se může stát plynařský trh.

Na portálu německého ministerstva zahraničí bylo zveřejněno společné prohlášení těchto politiků, v kterém se nanejvýš ostře vyslovili proti záměru amerických senátorů zavést nové protiruské sankce.

Německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel

©
AP Photo/ Kay Nietfeld
Německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel

Politické tunelářství

Nové sankce hrozí evropským společnostem pokutami za účast v projektech společných s Ruskem, jež mají za cíl rozvoj energetického zásobování Evropy: Gabriel a Kern je považují za nelegitimní. Pobouřilo je, že se novela zákona odvolává na plán prodeje amerického zkapalněného plynu v Evropě, a že tedy jasně jde o „očištění“ evropského trhu od ruských dodávek plynu ve prospěch amerických. Podle mínění ministra a kancléře nemají být tyto sankce vyhlášeny v ekonomických zájmech země, která je iniciovala.

„Hrozby pokutováním německých, rakouských a dalších evropských společností pracujících na americkém trhu kvůli tomu, že se spolu s Ruskem účastní projektů jako je Severní proud 2, znamenají zcela novou a velice negativní vlastnost evropsko-amerických vztahů,“ praví se v společném prohlášení Sigmara Gabriela a Christiana Kerna.

Mluvčí německé vlády Steffen Seibert prohlásil, že federální kancléřka Angela Merkelová podporuje prohlášení Gabriela a Kerna.

Senát USA schválil rozšíření protiruských sankcí v jednom balíku s protiíránskými, po čemž novela zákona postoupila do sněmovny reprezentantů.

Washington je na patnáctém místě

Před téměř půldruhým rokem, v únoru 2016, vyplula z amerického terminálu na vývoz zkapalněného plynu Sabine Pass společnosti Chtniere první loď s tímto nákladem. Podle plánu měla být polovina všeho amerického zkapalněného plynu dodávána do Evropy. Uvádělo se číslo 45 miliard kubických metrů. tedy asi 10% celkového objemu evropské spotřeby zemního plynu.

Výsledek se ale ukázal být mnohem skromnější. Jak vyplývá ze statistického přehledu britské společnosti BP, vyvezly USA za celý minulý rok pouze 4,4 miliardy metrů kubických zkapalněného plynu, z kterých se podařilo prodat na evropském trhu pouhých 0,5 miliardy. Přičemž USA prohrály nejen dodavatelům plynu přes plynovody, ale také dalším konkurujícím zemím, jež obchodují se zkapalněným plynem. A tak nepřekročil podíl Američanů na celkovém objemu dodávek tohoto plynu Evropě 13 %.

Centrum zkapalněného plynu

©
AFP 2017/ Karim Jaafar
Centrum zkapalněného plynu

Hlavními světovými vývozci zkapalněného plynu jsou: Katar, Austrálie, Malajsie, Nigérie a Indonésie. Rusko je v tomto seznamu na osmém místě a prodává 14 miliard metrů kubických ročně, USA jsou na patnáctém místě.

Hlavními dovozci jsou země Asijsko-Tichomořského regionu: Japonsko, Jižní Korea, Čína, Indie, Tchajwan. V Evropě kupuje největší množství zkapalněného plynu Španělsko a Velká Británie. Velkým evropským odběratelem amerického plynu se stalo také Portugalsko, Itálie a Turecko. Avšak všechny evropské a asijské státy uspokojily nakonec těmito americkými dodávkami méně než 0,01 % svých potřeb.

V USA nemají Gazprom

Země EU se v obavách o svoji energetickou bezpečnost snaží diverzifikovat nákup energonosičů. Rozvoj infrastruktury na dopravu zkapalněného plynu je součástí tohoto programu. Za poslední léta bylo v Evropě vybudováno více než 20 podniků na ztekucení zkapalněného plynu, vyrábějí tam také plovoucí mobilní zařízení, jež se dají přemístit do jiných míst na pobřeží.

Zkapalněný zemní plyn má v porovnání s plynovodním řadu předností. Není vznětlivý a proto se jeho doprava považuje za technicky méně nebezpečnou. Tento plyn dopravují po moři (každý den se v Světovém oceánu nachází nejméně 170 lodí se zkapalněným plynem) a logistika je pružnější: loď může být v jakoukoli chvíli přesměrována do jiného přístavu, kde zákazník nabídne lepší podmínky.

Tanker s zkapalněným plynem

©
AP Photo/ Lukasz Szelemej
Tanker s zkapalněným plynem

Této mobility využili loni nejednou američtí vývozci a jejich zboží vypravené do Evropy dorazilo často někam do Latinské Ameriky nebo Číny.

Plynovody ale také mají velké přednosti. Pevně spojují dodavatele s odběratelem a tak je zbavují četných dodatečných úsilí a výdajů. Vlastní náklady na dopravu plynovodem se v bodu určení skládají z výdajů na jeho těžbu a přečerpávání, kdežto vlastní náklady zkapalněného plynu zahrnují dopravu plynu k místu zkapalnění, plavbu po moři, ztekucení a přečerpávání odběratelům.

A tak tedy znamená zřeknutí se ruského plynu z plynovodů ve prospěch amerického zkapalněného nevyhnutelné zvýšení cen tohoto paliva pro evropské odběratele.

„Plynová válka“ nebo politické hrátky?

O žádné „plynové válce“ mezi Ruskem a USA na evropském trhu nemůže být ani řeči z toho prostého důvodu, že David nemůže zápasit s Goliášem, míní generální ředitel Ústavu národní energetiky Sergej Pravosudov. Americký zkapalněný plyn se nedokáže v dohledné budoucnosti stát alternativou ruského plynu z potrubí z celé řady důvodů.
Důkazem je první rok amerických pokusů o získání evropského plynařského trhu: USA nakonec snížily v roce 2016 výrobu svého zemního plynu o 2,5 %, kdežto Rusko o 0,5 % zvýšilo. I když Amerika vytěžila za celý loňský rok o téměř 170 miliard kubíků plynu víc než Rusko, je najevo následující trend: USA jsou nuceny snižovat výrobu, kdežto Rusku nic nebrání v jejím zvýšení.

„Pokus americké intervence na evropském trhu s plynem se okamžitě projeví na kapsách amerických spotřebitelů, což donutí společnosti těžící plyn k snížení jeho výroby. Podobná situace vznikla nedávno v Austrálii, kde zvýšení prodeje zkapalněného plynu způsobilo v samotné zemi takový růst jeho ceny, že překročila tu, za kterou ho Austrálie prodávala Japonsku. A vláda byla nakonec nucena schválit usnesení o snížení importu plynu,“ řekl Sergej Pravosudov.

Za nynějších světových cen energonosičů prodávají USA zkapalněný plyn Evropě se ztrátou, proto se to dá označit za naprosto politickou akci, soudí expert. Pokusy USA o omezení spolupráce evropských a ruských společností, včetně pokud jde o plynovod Severní proud 2, patří také do této akce: mají za cíl omezení rusko-evropského partnerství vcelku a žádný ekonomický podklad.

Cíl v roce 2040

Rusko pojí s Evropou nejen síť plynovodů, ale také dlouhodobé obchodní smlouvy na dodávku plynu v částce téměř 140 miliard dolarů. Přitom byla ruská cenová politika v posledních letech značně pozměněna a je dnes pružnější než dřív. Kdyby byla stejně pružná před deseti lety, podařilo by se vyhnout plynovému sporu s Ukrajinou v roce 2009, míní prezident Fondu Institut energetiky a financí Leonid Grigorjev.

Řekl, že po celém světě budují dnes aktivně terminály na zkapalnění a ztekucení zemního plynu, což může za několik let způsobit přebytek zkapalněného plynu na světovém trhu a pak jeho stabilizaci. A k roku 2040 se mohou trhy zkapalněného a plynovodního plynu vyrovnat, soudí analytici.

„Pokud jde o konkrétní situaci se Severním proudem 2, pak v Evropě počítají s tím, že plyn dodávaný po třetí lince tohoto plynovodu dokáže kompenzovat snížení objemů dodávek kvůli poklesu těžby v starém ložisku v Groningenu (Nizozemí). Američané ale sledují vlastní cíle: nebude-li tento plynovod za pár let postaven, dokáží za tento čas zvýšit své vývozní kapacity na dodávky zkapalněného plynu do Evropy a tak obsadit daný segment trhu. Je to tedy boj o budoucí celkem konkrétní úsek,“ vysvětlil Leonid Grigorjev.

Podepsání smlouvy o financování Severního proudu 2

©
AFP 2017/ Eric Piermont
Podepsání smlouvy o financování Severního proudu 2

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?