Úplně svobodné volby v ohrožení. Babiše premiérem udělají novináři

Svobodné volby, to bylo jedno ze sousloví, které zaznívalo jako požadavek demonstrantů listopadu 1989. Lidé, kteří tehdy stáli na náměstích, se jich také dočkali – a až doposud jsme měli tu výsadu, že jsme v takovém hlasování vždy rozhodovali o dalším směřování České republiky. Tentokrát nás ale v říjnu 2017 v návaznosti na volby krajské z loňského roku čeká něco trochu jiného.

Samozřejmě, ve stále ještě demokratické zemi, jejíž atributy Česká republika má, nemůžeme v žádném případě hovořit o podvodech, které se dějí jinde, hlasování probíhá v pořádku, podle mezinárodních zvyklostí, všechno je v systému, který velmi dobře funguje a volební komise nabízejí místa členům politických stran tak, aby nedošlo k žádnému ovlivňování.

Jenomže nedílnou součástí voleb je také rovná soutěž politických stran a volně dostupné informace všem voličům bez rozdílu, pokud o ně mají zájem (protože v demokracii může volit úplně každý, tedy i ten, kdo žádné informace nemá, protože všechny hlasy jsou si rovny).

Ovšem soutěž tuzemských politických stran není spravedlivá. Tím hlavním důvodem je, že možný budoucí předseda vlády Andrej Babiš vlastní média a má zásadní vliv i na ta, která nevlastní. K občanům se tak nedostávají dostatečné informace o něm samotném, není možné, aby velká média fungovala jako „hlídací psi demokracie“, a lidé nevědí, koho volí.

K této úvaze mě v žádném případě nevede podceňování voličů nebo různá tvrzení o „méně vzdělaných“ lidech tak, jak je to zejména odpůrcům populistů často podsouváno.

Je to prosté. Člověk, který má svou práci a mnoho dalších věcí na starosti, včetně rodiny, firmy či prostě a jednoduše vlastního živobytí, je odkázán na informace z médií. Novinářka Lidových novin Petra Procházková nedávno prohlásila, že Babiš hraje fér, protože každý přece ví, že vydavatelství Mafra je jeho, tudíž je jeho volbou, zda si noviny s tímto vědomím koupí, nebo nekoupí.

To ovšem není pravda. Za prvé to každý neví, což se dá velmi jednoduše zjistit nahlédnutím mimo sociální bublinu nebo prostou debatou s taxikářem. Pokud je někdo dlouhá léta zvyklý pustit si v určitou hodinu zprávy, koupit si konkrétní noviny nebo se podívat na některý web (ano, na idnes.cz a jeho vliv se velmi často bohužel zapomíná), tak svůj rituál změnit nemusel. A možná o něm ani nepřemýšlel. Je totiž zodpovědností novinářů, aby informovali o skutečnostech, které jsou pro voliče důležité, včetně minulosti politiků, kteří by mohli vést zemi.

Ano, pokud Babiš vyhraje volby, nebude možné rozhodnutí voličů zpochybňovat. Je ale načase jasně říci, že novináři odepřeli těm, kdo budou o naší zemi rozhodovat, základní právo, a tím je právo na informace. Před rokem 2013 by se nikdy nemohlo stát, že by se Babišovo získání Agrofertu nebo vytunelování Unipetrolu nedostalo na hlavní stránky největších seriózních novin, z nichž by je přebrala všechna další relevantní média. Nikdy by se nemohlo stát, že by definitivně neskončil politik, který prokazatelně připravoval s novináři kompro na své protivníky (i když je fakt, že by také taková média nevlastnil), nikdy by se nemohlo stát, že by takový člověk prokazatelně držel v ruce živý policejní spis a proboha – nikdy by se nemohlo stát, že by se nevzbouřila celá novinářská obec a nesdělila to občanům.

Jenže se to děje. Vyjeďte pár kilometrů za Prahu a možná se – stejně jako autorka tohoto textu – dozvíte, že nikdo o žádných nahrávkách neví. Že nikdo neví o podezřelém přebírání firem, o StB nebo o dluhopisech a Čapím hnízdě. A je tomu tak vinou novinářů, kteří se nechali koupit. Kteří rezignovali na smysl svého řemesla.

Vzpomeňte si na to, až budete v říjnu 2017 sledovat grafy na ČT24. Ostatně – i veřejnoprávní televize nese velký kus zodpovědnosti.

Není zde článek celý?