Ústecká kulturní čistka – pomsta, peníze, protekce?

Komunista Oldřich Bubeníček zůstane nejspíš hejtmanem Ústeckého kraje i v dalším funkčním období. | FOTO: KSČM

Počátkem května přijala Rada Ústeckého kraje bez většího zájmu médií a veřejnosti usnesení, jímž odvolala z funkcí pět dlouholetých ředitelů významných kulturních institucí, konkrétně dvou muzeí a tří galerií, a schválila neprodloužení pracovní smlouvy řediteli dalšího muzea. Odvolaní ředitelé jsou povětšinou uznávanými odborníky, kteří za cenu neuvěřitelného osobního nasazení vybudovali příslušné instituce z mála, či dokonce ničeho a vedli je bez jakýchkoli zásadních výtek nadřízených orgánů ohledně umělecké koncepce či hospodaření deset a více let.

Patří k nim například ředitelka Galerie Benedikta Rejta v Lounech Alica Štefančíková, která je v našich podmínkách zcela ojedinělým příkladem sebeobětování ve službách veřejné kulturní instituce, již vybudovala bez nadsázky vlastníma rukama a která je dlouhodobě proslulá nejen tím, že jde o nejoceňovanější českou stavbu 20. století, ale i cílevědomou výstavní a dokumentační činností.
Dalším odvolaným je ředitel GVU v Mostě Petr Svoboda, který v suterénních prostorech přestěhovaného děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie vybudoval během čtvrtstoletí exkluzívní a hojně navštěvovanou výstavní galerii, která si svou uměleckou koncepcí a systematickou publikační a osvětovou aktivitou získala renomé nejen mezi odbornou a laickou veřejností v České republice, ale díky intenzivní spolupráci se zahraničními a mezinárodními odbornými organizacemi a galeriemi i respekt a uznání v Německu, Francii či Finsku.

Příkladem vysoce záslužné a zejména z odborného hlediska mimořádně kvalitní činnosti je i ředitel Oblastního muzea v Chomutově Stanislav Děd, respektovaný expert Rady vlády, známý svou dlouholetou angažovaností ve věci dorozumění mezi Čechy a sudetskými Němci, prací na zlepšení stavu historicky německých a židovských hřbitovů a podporou akcí za lidská práva.

Absence jakéhokoli relevantního – a tedy důvěryhodného – zdůvodnění tohoto bezprecedentního personálního opatření a primitivní vytáčky, do nichž se odpovědní činitelé krajského úřadu zaplétají při snaze ospravedlnit svůj postup, oprávněně vyvolávají podezření ohledně skutečné motivace iniciátorů celé personální čistky.

Veřejnost a média seznámila s důvody hromadného odvolání nejprve tisková mluvčí úřadu Ing. Lucie Dosedělová prostřednictvím odpovědi na dotaz Alexandra Vanžura z Děčínského deníku; její vyjádření bylo nicméně pouhou matoucí kombinací lži a žvástu. Ing. Dosedělová mylně tvrdila, že bylo odvoláno „5 ředitelů muzeí“ (ve skutečnosti, jak víme, šlo o tři galerie a dvě muzea), se zdůvodněním, že: „Ústecký kraj se chce do budoucna v tomto segmentu kultury ubírat jiným směrem, podobně jako u dalších muzeí ve správě kraje.“ Řídit galerie jako muzea je jistě inovativní myšlenka, ovšem pokud právě v ní nespočívá podstata onoho uvedeného „jiného směru“, zůstává stále záhadou, co krajský úřad reprezentovaný Ing. Dosedělovou tímto slovním spojením míní, o jakémsi vágním „segmentu kultury“ nemluvě.

Pravděpodobný spoluiniciátor hromadné personální čistky PhDr. Adam Šrejber, PhD., vedoucí oddělení kultury a po inkriminovanou dobu též fakticky výkonný vedoucí odboru kultury a památkové péče krajského úřadu, uvedl v oficiálních podkladech pro jednání Rady jako důvod odvolání skutečnost, že u dotčených institucí „neproběhla přirozená obměna vedení“, již dotyčný bez uzardění konkretizuje jako „úmrtí“ a „odchody do starobního důchodu“. Situaci porovnává – bez jakýchkoli konkrétních informací – se zřejmě žádoucím stavem „tam, kde již došlo k nástupu nových ředitelů do funkce“ a kde se podle něj údajně „podařil úspěšný provozní i odborný .restart‛ organizací a byly pozitivně reflektovány požadavky zřizovatele“.

Aniž by prázdný blábol o „restartu“ a údajné pozitivní reflexi jakýchsi neznámých požadavků jakkoli konkretizoval, korunoval vzápětí PhDr. Šrejber, PhD. absurdní konstrukci konstatováním, že „přes většinou uspokojivé pracovní výsledky organizací procházejí nyní organizace vlnou zásadních změn, které kladou zcela nové nároky na jejich řízení, a je tak více než žádoucí zapojit do jejich činnosti a řízení nové silné osobnosti, které budou s to neustále se zvyšující nároky úspěšně a bez komplikací zvládat.“ Zjevně si ovšem neuvědomil logickou i mravní invaliditu své navazující závěrečné věty: „Výběrová řízení budou vyhlašována v průběhu roku 2017 s tím, že se jich budou moci zúčastnit stávající ředitelé organizací.“ Toto tvrzení totiž představuje výsměch jak odvolaným ředitelům, tak členům Rady a výběrových komisí.

Stávající ředitelé dotčených institucí jsou – má-li být Šrejberův text vůbec brán vážně – z výběrových řízení automaticky vyloučeni. Zcela nestydatě přiznaným oficiálním důvodem odvolání je totiž jejich věk, a odmyslíme-li si zázrak, nelze předpokládat, že by omládli a ze „starých“ silných osobností se náhle stali „novými silnými osobnostmi“, které se dle představ PhDr. Adama Šrejbera, PhD., (potažmo Rady) mají nyní ujmout ředitelských postů.

Vedoucí odboru kultury a památkové péče Mgr. Radek Spála o několik týdnů později ve své odpovědi zastupitelům převzal původní text odůvodnění a pokusil se jej doplnit několika vsuvkami – „většinou uspokojivé“ pracovní výsledky se nyní například staly „někdy až vynikajícími“. Mgr. Spála si byl evidentně dobře vědom jedné ze zásadních slabin původního odůvodnění, totiž absence jakýchkoli odborných hledisek, a proto nově zdůrazňuje, že dotčené organizace nyní procházejí „vlnou zásadních změn z pohledu jejich řízení, nikoli odborného směřování a činnosti“ (tyto změny, týkající se výhradně nové legislativy, se směšnou pečlivostí vyjmenovává), aby se však následně vrátil k původní tezi o „nových silných osobnostech“ a konstatování o „otevřenosti“ nadcházejících výběrových řízení. Původní verzi však doplňuje tvrzením, že v rámci nových výběrových řízení je „možné předložit a obhájit stávající koncepci dosavadního vedení jako nosný způsob vedení organizací“. Zde zůstává stát již i mimořádně mdlý rozum. Krajský úřad navrhne – a Rada schválí – odvolání ředitelů se zdůvodněním, že jsou staří (případně nemrtví), a tudíž se určitě nevyrovnají s aktuálními legislativními změnami, s nimiž se až dosud, tedy nepřetržitě deset, dvacet a více let, bez problémů vyrovnávali („vynikající výsledky“), zdůrazní, že důvodem odvolání není odborná koncepce a zároveň se z celé šlamastiky snaží vylhat absurdním ujištěním, že svou odbornou koncepci – s níž ovšem odvolání nijak nesouvisí – moci znovu obhájit.

Lze pouze spekulovat o příčinách toho, proč Rada přijala usnesení založené nikoli na faktech, ale ryzí dojmologii, a proč jako „argument“ akceptovala odůvodnění předkladatele, že stávající dlouholeté ředitele je třeba odvolat proto, že dosud „přirozeně“ nezemřeli či nedosáhli důchodového věku. V jakékoli civilizované společnosti by byl pachatel podobné nestydatosti na hodinu s ostudou vyhozen pro diskriminaci z důvodu věku. Hladkost, s jakou byl schválen návrh PhDr. Adama Šrejbera, PhD., jemuž nepředcházelo žádné vyhodnocení současného stavu a které neobsahuje jediný validní argument, však vyvolává značné pochybnosti o skutečných motivech nejen některých členů Rady, ale i samotného předkladatele.

Je například známo, že Stanislav Děd dlouhodobě čelí zejména kvůli svým aktivitám týkajícím se spolupráce s německými a sudetoněmeckými subjekty útokům komunistů, mezi něž minimálně v jednom případě patřila i radní pro kulturu Jitka Sachetová. Lounskou galerii zase čekají vysoce nákladné stavební práce při nápravě rozsáhlých škod, způsobených vadnou městskou kanalizací.

Nelze tedy vyloučit, že se hromadným odvoláním chce minimálně část vedení Ústeckého kraje zbavit „problémového“ chomutovského ředitele, aniž by tím vzbudila nežádoucí pozornost případným nezbytným ideologickým zdůvodněním. Podobně nelze vyloučit ryze partikulární ekonomický zájem některých představitelů vedení kraje – a s nimi spřízněných vlivových struktur – na odvolání lounské ředitelky Štefančíkové. V obou případech možná ostatní odvolaní ředitelé představují prostě pouhou stafáž či kouřovou clonu.

Otázkou na závěr ovšem zůstává skutečná motivace vedoucího oddělení kultury a značně agilního spoluiniciátora popsané personální čistky, PhDr. Adama Šrejbera, PhD. Podezření vzbuzuje například skutečnost, že vzápětí poté, kdy hejtman Bubeníček všechna odvolání podepsal, dotyčný se náhle, prakticky ze dne den a údajně bez jakéhokoli předchozího upozornění, utekl do bezpečného hájemství rodičovské dovolené, čímž velkoryse přenechal tahání vlastních notně rozžhavených kaštanů z ohně svým kolegům a nadřízeným. Pokud jde o možné ryze rodinné důvody snah PhDr. Adama Šrejbera, PhD., o uvolnění pěti ředitelských křesel, ty nyní nutně zůstávají na úrovni pouhé spekulace, a to nejméně do podzimu, kdy výběrová komise krajského úřadu třeba oznámí, že se jistá historička umění s nápadně známým příjmením stala vítězkou konkursu na místo ředitelky mostecké galerie. Všichni pak sice budou mít jasno o morálním profilu aktivních účastníků celé odpudivé šarády, ale dlouholetá práce několika vynikajících odborníků již v té době může být zcela zbytečně a nenapravitelně zmařena. V dnešním Ústeckém kraji ovšem nic neobvyklého.

Není zde článek celý?