V Evropské unii poprvé odsoudili USA

regnum_picture_14976401122460098_bigNěmecko a Rakousko se domnívají, že protiruské sankce nejsou než součást konkurenčního boje kvůli nosičům energie. Po ostrém prohlášení rakouského kancléře Christiana Kerna a šéfa německého ministerstva zahraničí Sigmara Gabriela proti přijetí protiruských sankcí Kongresem USA se stalo zřejmým, že evropsko-americký rozkol se prohloubil. Poprvé se podstata rozporů dostala i na veřejnost. Tentokrát přitom předmětem kritiky nebyl zdaleka jen Donald Trump – na což si už všichni začali zvykat. Objektem útoku se stali američtí kongresmani, kteří lobbují za zájmy amerických uhlovodíkových společností.

Není žádným tajemstvím, že export USA do Ruska po zavedení omezení podstatně stoupl, zatímco evropský export naopak poklesl. Tato podivná atlantická solidarita, k níž Evropany vyzýval už Barack Obama, už od samého začátku vyvolávala podezření, ale mluvit o ní nahlas nebylo v Evropské unii až dosud zvykem. Washington jen sotva kdy zasvěcuje své vazaly do svých tajných zájmů. Ale s příchodem nového prezidenta USA Evropané, jak se zdá, začali chápat, že tyto tajné zájmy jsou přízemně kšeftařské. Nový svět řeší své hospodářské problémy na úkor Starého.

regnum_picture_14976927012139683_big

Jak je  uvedeno v návrhu zákona, americký prezident má právo uvalit sankce na osoby, které hodlají investovat do výstavby ruských exportních produktovodů více než 5 milionů dolarů ročně, nebo jednorázově 1 milion dolarů, nebo poskytnout pro takové projekty služby, technologie nebo informační podporu. Přitom USA “i nadále kladou překážky výstavbě plynovodu  «Nord Stream — 2», majíce na zřeteli jeho zhoubný vliv na energetickou bezpečnost Evropské unie a rozvoj trhu s plynem ve Střední a Východní Evropě, jakož i na energetické reformy na Ukrajině». Jinými slovy, Američané nehrozí sankcemi už jen Rusku, ale i všem evropským firmám, které poskytují úvěry «Gazpromu».  Není divu, že evropští politici, které to zasáhlo v první řadě, se vzbouřili.

Společné prohlášení publikované na oficiální webové stránce německého ministerstva zahraničí, třebas i diplomaticky formulované, svědčí o emocionálním vzrušení autorů. «Nemůžeme souhlasit s uplatněním nezákonných exteritoriálních sankcí proti evropským společnostem, které se zúčastňují na rozvoji zásobování Evropy energií!» Christian Kern a Sigmar Gabriel nazývají věci pravými jmény. Je třeba se domnívat, že vykřičník má zesílit dojem a zvýraznit závažnost tohoto okamžiku. Kromě toho, politici nalévají senátorům čistého vína: — Návrh amerického zákona otevřeně popisuje, o čem je řeč. O prodeji amerického zkapalněného plynu a o vytlačení ruských dodávek zemního plynu z evropského trhu. Cílem je zabezpečení pracovních míst v plynovém a ropném průmyslu USA».

Německo-rakouská demarše není spontánní rozhořčení naivních lidí, kteří z ničeho nic odhalili lstivost svých spojenců. Důvodů k takovým «odhalením» bylo mnoho i v minulosti. Připomeňme pouze kauzu s odposloucháváním Angely Merkel americkou bezpečnostní agenturou, kterou místní establišment přijal s pochopením. Ale po nedávných summitech s účastí Donalda Trumpa si evropské elity najednou uvědomily, že partnerské vztahy zůstaly v minulosti, a teď hraje každý už jen za sebe.

Je třeba říci, že jako první pocítila znepokojující dech změn Velká Británie. V minulém roce Koruna šikovně seskočila z transatlantické jehly, když zorganizovala referendum o vystoupení království z Evropské unie. To znamená, že rozkol s Novým světem začal dávno předtím, než se k moci dostal Donald Trump. Teď hrozbu zpoza oceánu pocítili v kontinentální Evropě.

regnum_picture_1497692700259041_big

Lze se pouze dohadovat, jaké smíšené pocity zažívaly evropské země, hlavně ty, které kupují ruský plyn, když se Rex Tillerson podřekl při výsleších v Kongresu o tom tlaku, kterým je vystavují: «Dáváme jim na srozuměnou, že s jejich dlouhodobou energetickou bezpečností neladí zvyšování závislosti na ruském zemním plynu. A předvedl jsem jim, že USA disponují obrovskými zásobami zemního plynu, jakož i instalacemi, které umožňují dopravovat zkapalněný zemní plyn do Evropy. Proto prosazujeme myšlenku, která spočívá v tom, že Evropa opravdu musí popřemýšlet o své energetické bilanci a uvědomit si, do jaké míry zůstává být závislou na Rusku». To nebezpečí, o němž státní tajemník vyprávěl kongresmanům, v Evropě nepociťují. Pět ropných a plynových gigantů najednou se zúčastňuje výstavby potrubí «Nord Stream — 2», a poskytuje úvěr «Gazpromu». Nepochybně kalkulují s budoucími zisky.

Otevřenou zůstává otázka, jestli Německo a Rakousko jednaly z vlastní inciativy jako země, jichž se nejnovější balík protiruských sankcí, pokud bude přijat, dotkne v první řadě, nebo jestli se jednalo o koordinovanou akci všech starých demokracií, včetně Francie a Itálie. Ale v každém případě se včera (tj. 15. června) otevřela nová kapitola americko-evropských vztahů. Starý svět se zklamal v Novém, který si zvykl řešit vlastní problémy na cizí účet, a uvědomil si, že má své vlastní ekonomické zájmy.

Je málo pravděpodobné, že Donald Trump návrh zákona nepodepíše. Pokud se podaří realizovat všechny jeho body, americký ropný a plynový průmysl dostane nový dech, a Američané získají desítky tisíc pracovních míst. To ostatně americký prezident sliboval voličům během předvolební kampaně. Jeho podpis však současně v podstatě zahájí proces rozvodu s Evropskou unií. Jsem zvědav, pro co se rozhodne.

Pavel Šipilin

Zdroj: https://regnum.ru/news/polit/2289308.html

loading…

Není zde článek celý?