Za vším hledej ruskou propagandu? Názor

Evropské i české elity používají Rusko jako strašáka. „Kdo s námi nesouhlasí, je ruská propaganda. Není to nic nového,“ říká v rozhovoru pro Sputnik známý sociolog Petr Hampl.

Ruská propaganda. Oblíbený strašák, který má vysvětlit neúspěchy starých evropských elit a vyděsit občany, aby znovu starým evropským elitám důvěřovali. Stranou nestojí ani české elity. Blíží se volby a upadající liberální pravice nevrle hledí na východ. V září určitě uslyšíme, že se ruští hackeři pokouší ovlivnit volby. A pokud liberální favoriti nenaberou 10 % hlasů, stoprocentně za tím bude Moskva.

Hlavní vinou ruské propagandy je údajně to, že neustále vyvolává pocity, že všechno je jinak, že za vším je něco nekalého, demokracie je slabá, západní společnost v čele s EU a NATO prolezlé korupcí a byrokracií. Ale je snad opak pravdou? Demokracie je slabá, protože ji lze snadno zneužít k zájmů bohatých. Západní společnost neumí reagovat na vzniklé situace v oblasti migrace i bezpečnosti. NATO je slabé a EU je ještě slabší.

Co si o ruském ovlivňování a nedůvěře Čechů k západním obranným institutům myslí experti? Zeptali jsme se jednoho z nich, známého sociologa Petra Hampla.

Vidíte, že by se projevovala ruská propaganda v České republice?

Vidíme, že česká média jsou systematicky ovlivňována Sorosovými fondy. Vidíme, že státní televize a rozhlas jsou masivně ovlivňovány bruselskou byrokracií (což televize a rozhlas otevřeně přiznávají). Vidíme, že novináři dostávají peníze z norských fondů a německých fondů. Vidíme aktivní působení nadací sycených saúdskými penězi. Ale Rusko nikde. Ve skutečnosti je tomu tak, že — když pominu českou redakci Sputniku — že Rusko je téměř jediné, kdo v českém prostředí není aktivní.

Kdy vlastně slyšíme řeči o ruské propagandě? Pokaždé, když někdo odporuje byrokratické idiocii nebo mocenským plánům nadnárodních elit, a když je zjevné, že vládní propaganda lže. V každé takové situaci se objeví záchranný pseudoargument: „kdo s námi nesouhlasí, je ruská propaganda.“ Není to nic nového.

Stejné metody používali předtím komunisté, když horovali proti světovému imperialismu, a nacisté, když horovali proti židobolševismu. Dokonce to často provádí i stejní lidé. Stačí se podívat, kolik dnešních bojovníků proti „ruské hrozbě“ bylo za minulého režimu placenými udavači Státní bezpečnosti.

Ano, vždyť jak ukázal nedávný průzkum, většina Čechů myslí, že by NATO mělo vést neutrální politiku vůči Rusku. Proč to nereflektují české politické strany?

Protože představitelé politických stran se necítí zavázáni svým voličům, nýbrž nadnárodním mocenským centrům. Narážíme na obrovský mocenský posun, který tu nastal. A sice ten, že během posledních cca 15 let byly zlikvidovány veškeré demokratické instituce. Zůstaly z nich jen prázdné slupky. Občané přišli o možnost ovlivnit politiku svých zemí.

Mohli bychom dokonce mluvit o státním převratu. S tím rozdílem, že tento převrat neproběhl jednorázově, ale probíhal cestou postupných, zdánlivě bezvýznamných kroků. Připomínám amerického sociologa Charlese W. Millse, který kdysi upozornil, že převraty prováděné chudými vrstvami probíhají náhle, zatímco převraty prováděné elitami probíhají postupně a jakoby neviditelně. Přesně to se stalo v Evropě.

Státy Evropské unie jsou diktátorskými režimy s různou mírou totalitního chování. Není žádný důvod, proč by politici měli brát ohled na mínění občanů.

Je výsledek průzkumu záležitost pouze ruské propagandy, která se poslední dobou tak často propírá v mainstreamových médiích, nebo jde o návrat k tradičním hodnotám?

O návratu bychom mohli mluvit tam, v případě, že by předtím došlo k jakémusi opuštění tradičních hodnot. Ve skutečnosti ale lidé žijí stále stejně. Pořád je tomu tak, že pro většinu běžných občanů jsou rodina, práce, morálka, národ atd. důležité hodnoty.

Jestliže jejich vlastní vláda (a profesionální aktivisté placení z jejich daní) se snaží tyhle hodnoty zničit, pochopitelně kladou odpor. Mimo jiné proto, že intuitivně vnímají, že nejde jen o hodnoty, ale také o jejich právo určovat vlastní životní styl, o jejich svobodu a jejich celkové životní šance.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?