Zemanův tlučhuba: Ovčáček testuje trpělivost občanů

Tlučhuba. Jen málokterý výraz charakterizuje mluvčího prezidenta republiky trefněji než ten z lidové výbavy českých generací. Že „tlouci hubou“ nebylo dvakrát úctyhodné a každý, kdo se tak živil, byl, když ne rovnou vysmíván, tak aspoň zatracován jako budižkničemu, dnes zjevně neplatí. Co na mluvčím Ovčáčkovi některým bytostně vadí, jiným učarovalo a mezi tuto skupinu pochopitelně patří prezident Zeman.

Hradní duo, které v symbióze arogance a bezbřehé drzosti pomlouvá už na potkání každého, komu nevyhovují prezidentovy proruské eskapády, miliskování s tuzemskými extremisty všeho druhu a zduřelé hradní papaláštví nebo jen absence elementární slušnosti a pokory, skoro denně testuje trpělivost dvou a čtvrt milionů občanů, kteří Zemanovi svůj hlas ve volbách nedali. Že to s poklesem prezidentovy popularity může jít ruku v ruce s mizerným zdravím z kopce, si Ovčáček nepřipouští. Ozvěna lží, jimiž prezident ohlušuje veřejný prostor, mu totiž navozuje vlhké sny o dalších pěti letech non-stop hradního servisu a výsad v luxusu prezidentské kanceláře.

Za bizarním příběhem o extra talentovaném novináři, který to od stolu s fotkou Stalina v Haló novinách dotáhl jen pílí na Pražský hrad, aby tu od rána do noci dřel pro ikonu dolních deseti milionů takřka za hubičku, se přitom skrývá syrový pragmatismus. Až patologický obdiv a nadbíhání ambiciózního mladíka Zemanovi spolu s psaním podpůrných článků a rozhovorů v Právu totiž vynesly Ovčáčkovi teplé místo rovnou v prezidentské kanceláři. I kouřit se prý kvůli Zemanovi naučil! Hrad teď navíc po verdiktu soudu zveřejnil platy první ligy Zemanových milců. Statisícové částky a tučné odměny včetně šedesáti tisíc měsíčně právě pro Ovčáčka tak ukazují spíš na velkopanský život než na vlastenecký altruismus za pár kaček.

Plat Zemanova aparátčíka si přitom paradoxně nezadá s opravdu významnými představiteli státní moci, jimž Ovčáček povinnostmi, natož pak reálným vlivem, nesahá ani po kotníky. Také jejich měsíční platová základna je totiž necelých šedesát šest tisíc korun a na rozdíl od hradního propagandisty se neživí výlučně servilitou k šéfovi a dennodenním ostouzením jeho oponentů. V zemi, kde si státní kšefty a astronomické dotace přihrával na vlastní firemní účty ministr financí, by ale pořád nešlo o nic extra výjimečného, pokud by prezidentův úředník skutečně pracoval pro stát a nedělal místo toho politiku.

Ani slabošská taktika, s jakou Ovčáček pod hlavičkou hradní funkce servíruje veřejnosti ausgerechnet v pracovní době své politické názory na sociálních sítích, aniž by našel odvahu přiznat, kdy jde o oficiální postoje Zemana, a kdy o osobní hnutí mysli mluvčího, nijak nedokládá oprávněnost jeho nadstandardní gáže. Právě otřesné chování a zbabělé skrývání za funkcí by nemělo zůstat zapomenuto při prezidentských volbách. Peněženka daňového poplatníka totiž není to samé, co rubly z Kremlu na Zemanovu útratu. A na rozdíl od Hradu nemá podhradí na rozhazování za poplatné a nenávistné exhibice státního úředníka na adresu (sic!) předsedy vlády včetně řady parlamentních politiků, médií a vůbec každého, kdo není zrovna přítulný k proruské hlavě státu a jejím autoritářským choutkám.

S jídlem ale roste chuť, nedouk bez vysokoškolského diplomu tu teď nově mistruje už i univerzitní profesory. Čerstvě pak věhlasného kardiochirurga Jana Pirka z pražského IKEM, jemuž vděčí za život stovky pacientů. Ten má podle Ovčáčka vrátit diplom za to, že v rozhovoru pro INFO.CZ nahlas zapochyboval o Zemanově zdraví a kondici. Že se nedočkáme konců jako v Sovětském svazu, kde byl podle tamních měřítek za učiněného juru i na smrt nemocný Andropov a z lékařů kremelského politbyra se nakonec vyklubali obstojní balzamovači, nelze díky hradním sedmilhářům předem vyloučit.

Žádnou výjimkou v Ovčáčkových nevybíravých útocích pak není ani prezidentský kandidát a respektovaný expředseda Akademie věd profesor Drahoš, jehož život má absolvent (sic!) arcibiskupského gymnázia z Haló novin za „absolutně prázdný bez konkrétního zakotvení“. Ještě pitomějšími invektivami pak mluvčí častuje laureáta prestižní Templetonovy ceny profesora Halíka a na dálku směle nakládá dokonce celé rektorské konferenci. Neodpouští se tu nic, připouští se jen oslava Zemanova génia a prezidentovy svěžesti. Jako v padesátých letech jsou tu kádry zase víc než reálné schopnosti a inteligence je znovu na obtíž. A zatímco akademiky má Hrad za tupce, vrah dělá Zemanovi výměnou za svobodu volební kampaň a hlava státu přijímá metály z rukou konfidenta VB, toho času šéfa bojovníků za svobodu. A jinde pro změnu velebí pohraniční stráž, která má komunismus dokonce za největší svobodu. Ideovou oporou je tu zato Zemanovi „umělecká fronta“. S Troškou z Hoštic v čele.

Vyslovené lži, demagogie a útoky na demokracii, ze kterých se slušným lidem obrací žaludek, jsou pro Ovčáčka každodenním chlebem. Uvykl jim už dávno v hlásné troubě KSČM. S výrazem a dikcí Zemanova klonu je teď přetavuje na pravdu a navrch provokuje okázalou nedotknutelností. Facka v temném průchodu by byla pro Zemanovu kampaň totiž hotovým požehnáním a za mučednictví ve jménu dalších pěti let s Putinovou loutkou v čele republiky by Ovčáčka neminula extra odměna. Třeba v podobě politické kariéry. Sám ji totiž před časem zmínil jako zajímavou osobní variantu, kývne-li na ni jeho chlebodárce. I partaj by se pro něj našla. U Velebů, Okamury nebo Robejška je stále volno. A v Ovčáčkově alma mater, u českých komunistů, by nejspíš také dlouho neváhali.

Zemanův Ovčáček testuje, co všechno vydržíme. Jeho bezbřehá důvěra v osobní beztrestnost přitom roste úměrně poklonkování policejních špiček prezidentské kanceláři a zametání tamních malérů pod tuhý policejní koberec. Kde není žalobce, není soudce. Nová doba se starými móresy má přesto svůj limit v trpělivosti voličů a Zemanův ansámbl z něj den za dnem notně odčerpává. Jak dlouho ještě, je už jen na nás.

Text, který byl publikován na serveru INFO.cz, používáme s laskavým svolením autora.

Není zde článek celý?