Ztrácí česká společnost jakoukoliv soudnost?

Ve vlaku do Brna si k témuž stolu v jídelním voze přisedl muž, Slovák, podnikatel, jak vyplynulo z pozdějších telefonátů. Měl asi dlouhou chvíli a zajímalo ho, co dělám. Když zjistil, že se věnuju médiím, začal se zajímat, co si myslím o konspiracích a fake news. V krátkosti jsem mu to sdělil, včetně své celkové skepse vůči lokálním médiím. Ptal se mě, co sleduju. Guardian, Independent, NY Times, Washington Post říkám. Vyvalil bulvy a prohlásil, že to jsou přece ta nejvíce konspirační média, jaká zná. Vyvalil jsem bulvy a zeptal se proč. Prý mají zadání, lidská práva, multikulturalismus atd. Ještě než došlo na pointu o Sorosovi a vládě židozednářů, nasadil jsem si sluchátka…

Zcela běžně rozšířené jsou v ČR nesmysly týkající se imigrace. Důsledkem toho je například odhad školáků týkající se množství imigrantů v ČR. Zahájit diskusi s neznámým člověkem na ulici znamená riskovat, že se dostanete do nějakého fantasy světa plného částečných nebo úplných nesmyslů, které nejste schopni v krátkosti vyvrátit, neboť by bylo nutné jít k jejich kořenům, což je ale často nemožné, jelikož lidé si většinou nejsou schopni uvědomit, odkud danou informaci mají a jak si svůj postoj vlastně vykonstruovali. Je to vskutku sisyfovská zkušenost a zdá se, že ten šutr je stále větší a větší. Hrozí, že vás jednou prostě rozmáčkne.
Vést dialog je často naprosto nemožné. Po vystoupení v DVTV, kde jsem rozporoval vpravdě šílenou ideu zpoplatnit společenskovědné a humanitní obory na VŠ ve prospěch těch technických, jsem obdržel reakci od „inženýra stavaře“. S komickou přezíravostí mě poučil o tom, že peníze vznikají výrobou materiálních statků a že na tom závisí vše ostatní, tedy abych to tedy respektoval fakt, že společenské a humanitní vědy jsou z toho titulu méněcenné. Když jsem se mu snažil vysvětlit, že peníze jsou vyjádřením směnné hodnoty a že představa vazby směnné hodnoty pouze na materiální statky je bigotně marxistická, zastaralá a překonaná, nevzal to na vědomí a pouze mě utvrdil v tom, že on má pravdu. Je to přece inženýr z ČVUT a nebude se zamýšlet nad tím, co říká nějaký společenskovědně (ne)vzdělaný prosťáček. Byť jde o společenskovědné téma.

Společenský diskurs se povážlivě rozpadá. Dochází k situacím, kdy se konstrukce sociální reality natolik liší od jiných, že jsou tyto světy navzájem takřka nekompatibilní, byť se odehrávají ve stejném fyzickém prostoru. To vede k neřešitelnému sporu o výklad toho, co je realita a přenáší se do společenského a politického života. V Matrixu, jenž měl donedávna díky relativní kontrole diskursu prostřednictvím jednosměrných médií podobu uceleného spektra, dochází k chybám. Vedle sebe rostou zcela nesourodé paralelní světy, hledající své politické vyjádření a zastoupení. Jenže demokracie, nebo vůbec dlouhodobá udržitelnost společenských systémů je založena na vnitřní kompatibilitě. Demokracie různých sociálních realit, které se vzájemně popírají, není možná. 

Řešení zatím není na dohled a problém nekontrolovaně a nepozorovaně roste. Nevíme ani, zda jsme ještě ve stavu, kdy se dá destrukce diskursu zvrátit, nebo zda už jsem za bodem zlomu a pouze si to neuvědomujeme. Nic neslibuje, že by došlo k obratu. Diletanti, které si česká společnost pravidelně volí za své politické vůdce, jsou věrným obrazem naprosté společenské bezradnosti. Pomatenost prostupuje apatii. Sebevražedný koktejl.

Není zde článek celý?