Abrakadabra, a je tu Putin! Aneb Kouzla ruské propagandy

Ruská propaganda je nehorázná. Dávno je už obecně známo, že se neštítí vůbec ničeho. Značná její část se samozřejmě týká konfliktu na Ukrajině, jelikož Ukrajince a Západ je třeba ruským čtenářům (a nejen jim, i u nás máme přeochotné konzumenty) představovat jako čiré zlo. A to za každou cenu.

Známé jsou tedy například fotografie zvěrstev a masakrů z naprosto jiných válek, jiné doby a jiných míst vydávané za hrůzy, které mají aktuálně na svědomí Ukrajinci. Nebo také záběry z historického filmu, na nichž je k vidění pódium s hákovými kříži a portrétem Hitlera, prohlašované za reálné snímky ze současné oslavy ve Lvově. Tento propagandistický klenot sdílel s příslušným soudružským rozhořčením například také poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček, známý přítel Kremlu, pro své aktivní působení při rozhánění demonstrantů za vlády své matičky strany zvaný „mlátička“. (Psali jsme zde)

A stejnou měrou, jakou je nutno očerňovat nepřátele, je třeba do nebe vynášet a zbožšťovat Vladimira Vladimiroviče Putina. Skvělá emotivní fotografie z celosvětově sledovaného summitu lídrů „G dvacítky“, kde několik státníků zaujatě diskutuje přes prázdnou židli, poskytla vynikající materiál. Stačí přece říct „Abrakadabra, Photoshop!“, a rázem je na ní usazen blahosklonně se tvářící Putin, ke kterému se přítomní, uctivě shromáždění kolem velikána, s obdivem a se zájmem obracejí.

Obě fotografie, jak autentická, tak upravená, se brzy poté objevily na webové stránce Russia lies, která, jak už název naznačuje, podrobně mapuje a odhaluje ruské dezinformace a hoaxy chrlené do světa. Zfalšovanou fotografii s Putinem a s titulkem „Lepší než tisíc slov“ zveřejnil na svém twitterovém účtu známý ruský propagandista Vladimir Solovjov, načež ji sdílelo neuvěřitelného 1,5 milionu lidí.

Co na tom, že autor montáže to s programem na úpravu fotek očividně moc neumí. Na to, aby dostatečné množství nejen vymytých, ale přímo do čista vypraných mozků uvěřilo, to evidentně stačí. A nepochybně se takové prázdné hlavy najdou i u nás. „Přimalovat“ Angele Merkelové na kabátek georgijevskou stužku, která se z někdejšího čestného vyznamenání změnila v hanebný symbol souhlasu s Putinovou politikou, bylo sice asi tak věrohodné, jako kdyby jí připnuli rudou hvězdu se srpem a kladivem, ale vem to ruský medvěd, i tomuhle jistě někdo uvěří.

Našemu panu prezidentovi ji ostatně nikdo ani přimalovávat nemusí, ten se jí, stejně jako exprezident Klaus, nestydatě zdobí sám, právě tak jako ji na metry stříhají pochybné proruské partičky, o nichž nám každoročně referuje Bezpečnostní informační služba. Svůj k svému. Zato v představování Miloše Zemana coby nezdolného bohatýra naše hradní PR trochu pokulhává. A tak zatímco ruská propaganda hrdě představuje Vladimira Vladimiroviče coby podmořského objevitele amfor a borce hravě porážejícího olympioniky, u nás jen postavíme rozviklanou hlavu státu na lyže, ochranka, která ho běžně podpírá i při chůzi, na okamžik rychle odstoupí a – Cvak! A je to. Pan prezident sviští na běžkách. Tak jistě, Sovětský svaz náš vzor.

Co se týče kouzel s politickými fotografiemi, tak ta jsme u nás ale uměli už dávno. Z některých fotek se lidé naopak spíš ztráceli, než aby na ně zázračně přibývali. Ze snímku z roku 1949 tak z blízkosti Klementa Gottwalda zmizel generální tajemník UV KSČ Rudolf Slánský, popravený vlastními (sou)druhy po politickém procesu. A z další fotografie se vypařil zase Vlado Clementis, který skončil na popravišti současně se Slánským. A když už se nějací lidé na fotky přidávali, nebyli jsme takoví troškaři, aby nám stačil jediný člověk na židli. Kdepak. Antonínu Zápotockému, kynoucímu v březnu 1953 z balkonu na pozdrav téměř prázdnému nádvoří Pražského hradu, jich přičarovali hned celý dav.

Lidu je zkrátka třeba předestřít to, co má vidět. Že to ale u nás zabírá i dnes, v době, kdy internet má každá babka ze samoty u lesa a vyhledávače obrázků spolehlivě fungují, je k nevíře. A tak se jistě najde i dost českých myslitelů, kteří skálopevně uvěří v pravost snímku „Velká zvířata obdivují Putina“. (Inspirace názvem známého obrazu se zvířátky obdivujícími kosočtverec je čistě záměrná.) Bylo by to možná zábavné, kdyby ovšem nebylo smutného faktu, že i takovíto lidé svým volebním hlasem spolurozhodují o naší budoucnosti.

Není zde článek celý?