Hodina H se nenápadně přiblížila: USA jsou připraveny k útoku na KLDR

USA na zasedání Rady bezpečnosti OSN rozhodly utáhnout opasky ve věci korejského problému za použití standardních „metod“. Peking a Moskva na tomto zasedání vystoupily jako jeden muž s úplně jinými návrhy.

Poslední zasedání Rady bezpečnosti OSN ve věci Severní Korei se stalo mezníkem. A nejen kvůli tomu, že se odehrálo v otevřeném režimu. Setkání inicioval Washington, Soul a Tokio se k němu podle očekávání připojily, odůvodnily to nedávnou zkouškou severokorejské rakety. Klíčoví hráči nakonec nahlas a jasně promluvili o svých definitivních pozicích ve věci řešení nebezpečné krize na Korejském poloostrově. A tyto pozice jsou diametrálně odlišné. USA nedokázaly najít nic lepšího, než pokračovat v naučené politice tlaku a hrozeb vůči KLDR. Tentokrát zašly dokonce dále, oficiálně upozornily na možnost řešení otázky vojenskou silou. To bude učiněno v případě nutnosti, prohlásila stálá reprezentantka USA v OSN Nikky Haley. O jaký případ nutnosti se jedná, to neupřesnila. Během svého vystoupení na zasedání Rady bezpečnosti tato diplomatka zdůraznila: KLDR „rychle uzavírá možnosti pro diplomatické řešení“.

Washington také navrhl zamyslet se nad blokováním zdrojů tvrdé měny pro Severní Koreu, zavést nová omezující opatření na dodávky ropy, zmenšit námořní a letové možnosti této země a také zavést konkrétní sankce proti činitelům. Schytala to dokonce i Čína, kterou Nikky Haleyová tvrdě „obvinila“ z obchodních vztahů se sousedem. V USA se rozhodli utáhnout opasky za využití standardních „metod“. A absolutně nepochopili neživotaschopnost takovéto politiky, což bylo již možné, jak se zdá, pochopit na příkladu Ruska, nebo, řekněme, Kuby. Stojí za připomenutí, že Moskva a Peking na tomto zasedání vystoupily jednolitě s úplně jiným, vyváženým a konstruktivním návrhem. To se samozřejmě stalo logickým pokračováním nedávných jednání o severokorejské problematice mezi Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem v Moskvě. Co že tedy nabízí Rusko a Čína?

Zdrženlivost a zastavení provokačních činností. Zamrazení raketového a jaderného programu KLDR jako odpověď na zastavení společných vojenských cvičení USA a Jižní Korei. Formování obecných principů vzájemných vztahů, do kterých bude patřit nepoužívání síly a absence agrese. Výsledkem má být široký dialog směřující na demilitarizaci regionu a ustanovení trvalého míru. Ke všemu se představitelé Moskvy a Pekingu prudce ohradili proti umísťování amerických systémů protiraketové obrany THAAD v regionu, jenž je tam umísťován pod záminkou ochrany před hrozbou ze Severní Korei. Všechny tyto priority a akcenty jsou logické. Jeden vyplývá z druhého. Existuje ještě jedna důležitá věc, která podporuje ty, kdo směřují na mírové řešení — zdravá pozice nového vedení v Soulu a přání sednout si k jednacímu stolu.

Proti jasnému a realistickému rusko-čínskému plánu vystupují americké ambice a stereotypy zahraničněpolitického chování — vměšování. Jedno i druhé se promíchává do jakéhosi patologického přesvědčení o tom, že jakoukoli otázku je potřeba dříve či později řešit silou. Washington se zatím neodhodlá k útoku, nehledě na to, že před několika měsíci převelel ke břehům Severní Korei bojové lodě. Podle všeho se tehdy bál, že KLDR odpoví — to není Sýrie s jejími omezenými možnostmi. Severní Korea je minimálně schopná zaútočit na základny v Jižní Korei a Japonsku.

Nemusí ale uběhnout ani hodina a USA, které jsou dostatečně nemoudré se svými avantýry, mohou učinit rozhodnutí o použití síly, což se praktický stoprocentně stane záminkou pro velký, možná až globální konflikt. Mimochodem, nemalá část politiků ve Washingtonu jsou „jestřáby“ jen verbálně. Je jim bližší takový „politický Hollywood“ s jeho trháky, kde ne vše je skutečné. Je to paradox, ale jsou to právě oni, kdo jsou americkými „holubicemi míru“.

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?