Jak Západ živí beznaděj a terorismus na Blízkém východě

Experti na region a další kritikové politiky obou posledních amerických administrativ dlouho poukazují na fakt, že veškerá oficiální „poučení“ z katastrofální irácké intervence Bushe mladšího jsou takřka bezcenná. Hlavním poučením – a jediným, na němž skutečně záleží – by byl poznatek, že nelze vést žádnou úspěšnou válku, pokud neslouží realistickým politickým cílům. Spojené státy svrhly diktaturu Saddáma Husajna, aniž měly jakýkoliv realistický plán na poválečné politické uspořádání v Iráku. Když šíitská většina pod íránským vlivem (a v určitém rozsahu také kurdské milice) začaly utlačovat sunnitskou menšinu, utvořil se politický prostor pro vznik sunnitských extrémistických uskupení. Jako první přišla na řadu irácká odnož al-Kajdá, druhým v pořadí byl tzv. „islámský stát“. Vojenské porážky prvního ani druhého přitom nevedou k politickým opatřením, která by zlepšila postavení sunnitského obyvatelstva a zbavila je beznaděje představující hlavní aktivum extrémistů.

V Sýrii je situace velice podobná jako v sousedním Iráku. Vládnoucí alávité, Íránem naverbovaní šíitští žoldnéři bojující za Asadův režim ani kurdská YPG nerespektují sunnitské Araby coby svéprávného aktéra v syrském politickém prostoru.

Tím že „protiteroristická koalice“ vedená USA v Iráku podpořila proíránské šíitské milice a místní kurdské oddíly – a v Sýrii (politicky ještě mnohem problematičtější) kurdské milice YPG, přičemž probíhá i vzájemná akomodace s Asadovým režimem, přispívá ke konzervaci podmínek, z nichž se dříve či později znova zrodí extrémistické uskupení vystupující jako samozvaná politická reprezentace systematicky utlačovaných sunnitských Arabů.

Vojenské plány pospíchající s porážkou IS za každou cenu jednoduše odmítly vzít na vědomí, že taktické vítězství bez dosažení politických cílů nakonec nemůže vést jinam než ke strategické porážce.

Pro připomenutí: Během války ve Vietnamu americké ozbrojené síly neprohrály ani v jediném významnějším taktickém střetnutí. Pro konečný výsledek války to však bylo zcela bezvýznamné a USA bez realistického politického cíle z konfliktu odešly ve strategickém ohledu poraženy.

Dokud bude převažovat pohled „taktických generálů“ CENTCOMu nad politickým zdravým rozumem a dokud budou „pet projects“ typu podpory YPG v Sýrii zastiňovat širší projekty udržitelného uspořádání vyžadující rovnoprávné zapojení všech frakcí i široký konsensus regionálních mocností, žádný mír a klid v Iráku ani v Sýrii rozhodně není na pořadu dne.

Není zde článek celý?