Prezidentský kandidát Kulhánek radí uprchlíkům, ale je to úplně mimo

Kandidát na prezidenta Vratislav Kulhánek se v rozhovoru pro Seznam.cz (9. 7.) vyjadřoval k různým problémům a je třeba mu přiznat, že tak ohledně mnoha bodů činí rozumně a vyváženě. Stejně tak ale opakuje některá klišé, na což by si asi potenciální hlava státu měla dávat pozor.
Říká například: „Vstřícnost Evropy k migračnímu přílivu je obrovská a v islámu nejsou pojmy jako demokracie. Uprchlík, který prchá před nějakým neštěstím, prosím. Ale když se člověk podívá na imigranty, tak to jsou často ti dvaceti- třicetiletí kluci s mobily. Ti se mají starat, aby u sebe doma udělali pořádek. Aby se tam postavili na nějakou stranu. Ne, aby utíkali za lepším.“
Předně by bylo dobře oddělit od sebe některé věci, které bychom neměli smíchávat, protože to věci jen zamlžuje. Obecné normy pro azylovou politiku prostě platí podle mezinárodního práva a náboženství azylantů s tím nemá co dělat. Každý případ se má posuzovat individuálně, zda dotyčný splňuje podmínky, a tam platí, že buď splňuje, nebo nesplňuje. Vztah k demokracii v islámských zemích je známý problém, ovšem to je zase často příčina, jak tyto země dopadly a proč odtud lidé utíkají.
Dost na pováženou je ale jeho charakteristika (často užívaná i dalšími) imigrantů jako mladíků s mobily. Asi dvě třetiny uprchlíků v první vlně skutečně tvořili spíše muži mladšího věku. Bylo to dáno tím, že třeba ze Sýrie utíkaly celé rodiny, ale ty zůstaly v uprchlických táborech v Libanonu, Jordánsku nebo Turecku a na další cestu vyslali rodinní příslušníci toho člena rodiny, který měl největší šanci dorazit do zamýšlené destinace, většinou do Německa.

V Sýrii opustilo domovy asi devět milionů lidí. Do Evropy dorazilo jednomístné procentní číslo z nich. Že je příčinou útěk před válkou, je z toho jasné. Jde o lidi, kteří dali za úplatky pašerákům lidí poslední peníze a nezbývá jim nic jiného, protože sednout v Damašku do letadla a mít už vyjednaný azyl by sice bylo jednodušší a pro ně levnější, ale není to technicky možné. Nejbližší místo, kde se dá žádat o vízum, je v Libanonu a vyřízení trvá mnoho měsíců.

Vrcholem je tvrdit, že kluci mají zůstat doma a „udělat si tam pořádek“ a „postavit se na nějakou stranu“. Na jakou stranu se postavit v tom vroucím kotli zájmů Asada, Ruska, Ameriky, Turecka, Kurdů, Íránu a sektářských skupin a jak se bránit proti bombám z ruských a syrských letadel, na to už nikdo odpověď nemá. Rozumné je samozřejmě poslechnout pud sebezáchovy a utéct.

Kandidáti na prezidenta by měli říkat, jak věci mají, ne to, co lidé jednoduššího myšlení chtějí slyšet.

Není zde článek celý?