Psychologie Babišovy moderní propagandy

Propagandu jako komplexní formu více či méně účinné manipulace známe dnes především v historickém kontextu, zdaleka nejčastěji v souvislosti s totalitními režimy 20.století. Nacismus i komunismus hojně používaly propagandistické prvky jak v rámci formálních politických doktrín, tak na pragmatické a sociální úrovni každodenního občanského života.

Odborná obec se používání tohoto termínu často zdráhá v souvislosti s dobou současnou, protože tento pojem je ze světových dějin silně pejorativně zabarven bezprecedentním terorem a násilím. Přesto však určité aspekty propagandy jako systému manipulačních technik a principů můžeme najít i dnes, a to nejen v nedemokratických zemích jako KLDR nebo Čína, kde se tamní propaganda v mnohém neliší od těch zmiňovaných, ale existuje dokonce i v západně orientované Evropě, byť je ve vyspělých zemích dnes mnohem snazší, než bylo kdy dřív, propagandu maskovat.

Pravda, není snadné přesně definovat, co už je propagandou a co ještě obyčejným demagogickým prvkem; propaganda by měla mít ostřejší ráz, vyšší cíle a je zpravidla mnohem komplexnější a sofistikovanější, než třeba politický populismus, který je v rámci předvolebních kampaní docela běžně užíván i v civilizovaném světě. Populistická či demagogická argumentace je sice určitou formou manipulace, konec konců na analytické úrovni je cokoliv, co člověk vyřkne, do jisté míry pokusem o manipulaci nebo přesvědčování druhých. Na straně druhé, propaganda má většinou punc systémovosti, není jen momentálním zkratovitým tvrzením, a navíc je vždy silně ideologicky podbarvená.

Naše nacionální zkušenosti s propagandou – nacistickou, ale především komunistickou, jíž jsme byli otroky bezmála čtyři dekády – jsou natolik zakotvené v kódu českého národa, že jsme se dlouhá léta po pádu režimu zuby nehty vyhýbali všemu, co nebylo krajně liberalistické. Jenže každý člověk, tím spíš organická společnost, dříve či později vychladne a začne ztrácet pozornost i paměť. A propaganda není jen výsadou fašistických nebo socialistických ideologií, může docela účinně a přitom skrytě fungovat i v relativně liberálních společnostech.

My takovou zkušenost máme, nejen historickou, ale i dnešní. Na následujících řádcích se pokusím definovat několik základních prvků propagandy a ukázat, že tento manipulační systém je jedním z klíčových a oblíbených nástrojů Andreje Babiše.

Mezi hlavní aspekty propagandy patří (a) šíření neobjektivních nebo podjatých názorů za použití lží a klamu; (b) vyvolání a zesílení určitých postojů a jednání; (c) očerňující propaganda; (d) mediální manipulace; (e) úmyslná vágnost; (f) reference; (g) systém kontroly; (h) falešná přirozenost a lidskost. Ale nejen ty, také řada dalších, v důsledku mohou propagandu definovat desítky i stovky různých prvků a nástrojů, my se však zaměříme na tyto ústřední, které využívá téměř každá účelová propaganda. Pravdou je, že Babiš není na své cíle vázán ideologicky, nicméně jeho pragmatické záměry jsou nezpochybnitelné a pro naší budoucnost velmi alarmující. Zde jsou příklady:

(a) Šíření neobjektivních nebo podjatých názorů za použití klamu: Šíření lží a mystifikací je Babišovou specialitou. Určitě jste všichni zaznamenali infografiku, která vyzdvihuje Babiše jako nejlepšího ministra financí od revoluce, který po letech dostal českou ekonomiku do kladných čísel. To, že Babišovi lidé nezmínili společně s grafikou i kontext, třeba že Babiš málo investoval nebo že ostatní ministři financí měli podstatně složitější pozici, kdy třeba za Kalouska byl svět v hluboké ekonomické krizi, je samozřejmě (pro Babiše) věc nepodstatná. A to je jen jeden z mnoha příkladů, konec konců sérii Babišových lží, nepravd či zavádějících tvrzení si můžete prohlédnout na portálu Demagog.cz, který se zabývá ověřováním politických tvrzení. 40 % jeho citátů jsou lživé nebo zavádějící – to se může zdát jako pozitivní, že většina (60 %) jeho tvrzení jsou pravdivá. Nevím ovšem, zda se spokojit s tím, že téměř každá druhá věc, kterou Babiš řekne, není pravdivá. Pod křídla propagandy ustavičné lži tak jako tak rozhodně spadají.

(b) Vyvolání a zesílení určitých postojů a jednání: Andrej Babiš se velmi rád chlubí tím, že je úspěšný podnikatel. Co naplat, že neplatí přímá úměra mezi podnikatelskými kvalitami a schopností úspěšně a proobčansky řídit stát? Babiš od počátku své politické kariéry buduje v občanech pocit, že jako podnikatel nemá motivaci stát okrádat, protože peněz má dost. Zároveň lidem jasně naznačuje, že jako úspěšný člověk má zkušenosti a dokáže řídit i desetimilionovou zemi. K vyvolání a zesílení probabišovských postojů pak používá ryze propagandistické prvky, které se používaly za nacismu, komunismu a třeba i v Číně při rozmachu maoismu – píše knížky a brožury a zadarmo je poskytuje co největšímu množství občanů. A pokud jste je nečetli, buďte si jisti, že v nich používá nejednu manipulativní techniku, nejeden argumentační faul a snažně působí na sentimentální podvědomí čtenářů.

(c) Očerňující propaganda: Hnutí ANO postavilo od začátku svou filozofii na kritice zaběhnutého establishmentu. Slovo „hnutí“ v názvu strany evokuje, že nejde o politické sdružení, jak Babiš rád vysvětluje. Stejně tak rád říká, že se ani on necítí být politikem. Tím se jednoznačně snaží zbavit se nálepky tradičního politika, na něž už jsou čeští občané alergičtí, a stavět se do role jakéhosi mesiáše, který nepřišel dělat tradiční politiku, ale zachránit českou zemi právě od těch, kteří s ní manipulují a okrádají ji. Negativní kampaň je sice v českých končinách relativně běžná, ale žádná strana to nečiní s takovou důsledností, jako právě ANO. A i tady s velkým úspěchem.

(d) Mediální manipulace: Někteří politici musejí manipulovat s médii prostřednictvím korupce nebo vnějšího nátlaku, protože žádná média nevlastní, a tak je potřebují nejprve získat na svou stranu, aby pak mohli jejich prostřednictvím manipulovat s veřejným míněním. Ne tak Andrej Babiš, který si klíčová média v zemi raději rovnou koupil. Že manipuluje s jejich obsahem ve svůj prospěch a především v neprospěch jeho soupeřů, o tom jsme se mohli přesvědčit už několikrát, naposledy po zveřejnění nahrávek jeho rozhovorů s redaktorem Markem Přibilem.

(e) Úmyslná vágnost: Andrej Babiš nikdy nic nevysvětluje. A když už, tak se snaží ze všeho vykličkovat iracionální a nesouvisející argumentací. Ale spíše ho uslyšíme říkat věty jako „je to kampaň“, „já se k tomu nebudu vyjadřovat“ nebo „je to útok namířený proti mě“. V posledních měsících také odmítá účastnit se politických diskuzí ve veřejnoprávních médiích, na které je zván. Tím vším se úspěšně vyhýbá zodpovědnosti a navíc zabraňuje tomu, aby se někdy do něčeho zamotal nebo řekl něco, co by mohlo být v budoucnu použito proti němu nebo čeho by mohl litovat. Tato vágnost vychází z přesvědčení vlastní autority, kdy se politik necítí nikomu zavázán a nepřímo žádá veřejnost o nepřetržitou poslušnost a důvěru. A získává jí.

(f) Reference: Strůjci propagandy se rádi chlubí svými pozitivními výsledky. Mezi ně patří především interpretace spokojenosti z řad běžných občanů. Ať už je skutečná, nebo vykonstruovaná, silně ovlivňuje emoce čtenářů či posluchačů tím, že je přesvědčuje o úspěšnosti chváleného subjektu. Andrej Babiš to dělá prakticky nepřetržitě – nejenže neustále chválí sám sebe jako úspěšného podnikatele, nejenže neustále dokola omílá své politické úspěchy a schválené zákony (na kterých často nemá nijak zásadní účast a jen se s nimi svezl), ale také na sociálních sítích velmi často zveřejňuje e-maily a zprávy od lidí, kteří mu věří a podporují ho. Tím v rozhodnutých voličích umocňuje svou váhu a nerozhodnuté získává na svou stranu. O tom, že je podezříván z toho, že si platí fanoušky na Facebooku a dokonce i lidi, kteří mu tam (samozřejmě v jeho prospěch) komentují příspěvky, nemluvě.

(g) Systém kontroly: Kontrolní hlášení, EET, udavačský web. To jsou jen některé z nástrojů, které zatím za výrazné podpory Andreje Babiše a jeho hnutí schválila vláda a poskytují mu centrální kontrolu nad velkou částí obyvatelstva. To je další z cílů propagandy – mít občany pod kontrolou. A to Babiš má, třebaže teď oficiálně nestojí na žádné z nejvýznamnějších vládních pozic. Dobře ví, že to přijde. A pak se mu všechny tyto nástroje – i ty další, na kterých pracuje – budou hodit k tomu, aby mohl propagandu dál rozvíjet a přizpůsobovat, stejně jako svou komplexní moc.

(h) Falešná přirozenost a lidskost: Lidský Andrej. Člověk z masa a kostí, ne strojový intelektuál. To je nálepka, kterou lidé zbožňují. Punc jeho neformálního chování a jednání navazuje na to, jak se Babiš prezentuje – jako spasitel národa, jako přítel občanů, jako člověk se skutečnou vizí. Co na tom, že jeho vize je z velké části populistická a že ANO fakticky vzato nemá žádný konkrétní program? Babiš se tváří a chová jako občan, ať už tím, že se dokáže omluvit za svou chybu a tím odvést pozornost od její závažnosti, nebo že kromě pozitivních ohlasů, které dostává od lidí, čas od času zveřejní i ty negativní, aby sám sebe polidštil. Nemluvě o propagandistických fotografiích po vzoru Kim Čong-Una, na kterých se Babiš s širokým úsměvem staví vedle všech možných typů lidí ze všech sociálních skupin, od batolat přes fanoušky Youtuberů až po důchodce. Dokonce se fotí i se zvířaty. Zavděčuje se tak všem potenciálním voličům, a to nejen těm, kteří půjdou k volbám letos v říjnu, ale i těm, kteří budou moci k volbám až za pět, deset let. Ano, Babiš má s politikou velké a rozhodně ne krátkodobé plány.

Samozřejmě nelze říct, že by byl někdejší ministr financí a pravděpodobný budoucí premiér jediným politikem, který ve své kampani a osobním chování využívá propagandistické a manipulativní prvky. Přesto je nutné si uvědomit, že na rozdíl od ostatních politiků má obrovskou trojí moc – ekonomickou, politickou a mediální – kterou nemá žádný jiný z českých politiků, a tak v přirozené komparaci se zaběhnutým establishmentem se může kterýkoliv jiný vysoce postavený činitel snažit o jakkoliv významnou propagandu, ale oproti Babišovi a jeho moci i schopnostem nebude mít nikdy tak vysokou šanci na úspěch, jako právě slovenský podnikatel. O to víc musíme být připraveni na všechno, když hnutí ANO přesahuje v předvolebních průzkumech 30 % v preferencích a hrozí nejen případná koalice s komunisty, ale dokonce i jednobarevná autoritářská vláda.

Není zde článek celý?