Putin, Si Ťin-pching a neřízená Amerika. Názor

Hlavní mezinárodně-strategické setkání lídrů Ruska a Číny proběhlo v pondělí večer. Na úterý bylo naplánováno jednání hlavně o bilaterálních ekonomických vztazích.

Dnešní vztahy Moskvy a Pekingu se však neomezují jen na bilaterální. Úkol těchto dvou zemí je mnohem rozsáhlejší, to znamená, že se chtějí stát stabilizátorem celé světové situace. V tomto sbližování nám pomáhá Amerika, která se stala globálním zdrojem nestabilnosti a nejistoty. Co vzejde ze současných moskevských jednáních Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga, ukáže nejen nadcházející zasedání G-20 v Hamburku konající se příští týden, ale i následující události.

„Carský“ řád pro partnera

Jak se dalo očekávat, o hlavním jednání padlo pouze několik slov, přičemž v očekávání večerní tiskové konference dvou lídrů vycházela z větší části od čínské strany. Mluvili o Sýrii a Korejském poloostrově. Obecným postojem je pevná vzájemná podpora ve vybraných směrech rozvoje a ochrana národních suverenit a národní bezpečnosti. Je třeba posílit koordinaci a vzájemnou komunikaci, aby bylo možné prosazovat světovou stabilitu.

Co znamená, ještě více posílit koordinaci? Obecně výsledky dvoustranných schůzek nemluví o telefonních hovorech a jiných nižších kontaktech. Je to 21. osobní schůzka lídrů a třetí v tomto roce. A rozhodně ne poslední.

A ještě jeden malý detail ukazuje na podstatu toho, co se děje. Je to Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného, který byl udělen Si Ťin-pchingovi během dnešní schůzky. Ojedinělý případ. Řád je to „carský“, je to symbolika nejvyšší úrovně.

Existuje reálná šance, že se nakonec nedozvíme, o čem Putin a Si Ťin-pching před jejich schůzkami s Donaldem Trumpem mluvili, ale slova Sýrie a Korejský poloostrov naznačují vážné myšlenky. V každém případě už to není symbolika, nejde však o to, že schůzka proběhla před hamburským summitem 20 největších ekonomik a nejdůležitějších zemí.

Ani jako symbolika, ani jako „protokoly o úmyslech“ nevypadá ekonomická bilaterální část návštěvy Si Ťin-pchinga, která probíhala v úterý v rozšířeném formátu. Je to předmět samostatného rozhovoru. Nyní stačí říct, že jde o dohody v hodnotě asi 10 miliard dolarů, pokud v podobných případech peníze o něčem vypovídají.

Už to není novinka, že právě po roce 2014, to znamená po ukrajinské provokaci Západu, po sankcích a všeho ostatního, získaly ekonomické vztahy Ruska a Číny nový rozměr. Ve skutečnosti šlo o jejich přebudování a prudký vzestup. Nyní jsou organizační křeče za námi a obrat zboží jen za první čtvrtletí vzrostl o 24 %. To znamená, že se do konce roku vrátí na úroveň „před krizí“. Čína byla i dříve hlavním obchodním partnerem Ruska a dnes nedává šanci druhým a třetím parterům.

Nejlepším důkazem vážnosti jsou křečovité pokusy protičínských propagandistů se znova chytat padělků z let 2014-2015, že Číňané zklamali Rusko, našim bankám nedávají peníze a prostě není čím obchodovat. Však ať se propagandisti snaží, co jiného jim zbývá.

Všichni nenávidí všechny

Takže bude následovat G-20 a zdá se, že přes to všechno se uskuteční schůzky Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem i Si Ťin-pchingem. Obě země budou jednat s USA, které na Rusko a Čínu vyvinuly obrovský tlak. Očekávali jsme nějakou velkou provokaci proti Sýrii (opět „chemický útok“ vládních sil, kdyby vymysleli něco nového). Čína se ocitla ve zcela stejné situaci ohledně Severní Koreje a jejími starty raket. Následovaly narážky Washingtonu, že to Peking nedokáže ovlivnit, a oznámení samostatné operace. Existuje ještě několik takových „svírácích“ témat proti oběma zemím.

A předtím se objevily narážky, že nová moc v USA se pokusí srazit Rusko a Čínu čely tak, že se s každou velmocí domluví zvlášť. Není to moc zručná diplomacie, ale při absenci pochopitelné zahraniční politiky se stejně někdo v USA, nemusel to být Trump, pokusil použít tuto amatérskou strategii. A všechno k ničemu.

… Nezapomeňme na podstatu samotného summitu v Hamburku. To je samostatná a zajímavá historie. Nikdo neřekl, že 20 největších velmocí musí mluvit pouze o ekonomice, krizi v roce 2008 však zahájila skupina G-20.

Domluvili se na tom, že se z krize nebudou dostávat vzájemným oslabením politiky. Pouze společně. A dařilo se to (s různou úspěšností) až do dnešního dne, kdy účastníci dvacítky mají podezření, že administrativa Trumpa bude řešit své problémy právě na úkor zájmů Evropanů a ostatních tím, že s nimi budou omezovat obchod. Takové je pozadí nadcházející „velké diplomacie“ na summitu.

Problém spočívá v tom, že diplomacie se vůbec nemusí podařit, protože Amerika má problém. V pondělí 4. července byl v USA státní svátek. Američtí publicisté při této příležitosti řekli mnoho o celkovém stavu národa, nemuseli ani ve všem obviňovat právě Trumpa nebo obecně republikány.

Tady je jedná taková zpráva, kde je uvedeno: jsme národ, kde všichni nenávidí všechny. Kdysi byla důvěryhodnost vlády na úrovni 80 % (vždyť tehdy probíhala válka v Indočíně), potom 40 % (po vládě Billa Clintona) a nyní 20 %. Nikdy republikáni a demokraté neměli tak špatné vztahy. Vzdělaná třída se nikdy nechovala tak nezodpovědně a nyní pění hněvem ohledně vnitřních (nemluvě o vnějších) politických soupeřů. Rozumné a klidné „centrum“ (lidé, kteří nikoho nenávidí, takových je maximálně 40 %) je zbaveno hlasu a je neaktivní. Zdá se, že je to na dlouho.

Jak se o něčem domluvit s lídrem země, která je v podobné neřízené situaci? Rusko a Čína ví, o co jde. Měli jsme 80. a 90. léta. Číňané měli „kulturní revoluci“, to znamená rozvrat a deprese v průběhu většiny 60. a 70. let. Diplomacie v té době nějak fungovala, ale prostě bylo nutné chápat omezené možnosti.

Vyústěním z této situace je možné považovat takovou myšlenku (čínských publicistů): vztahy Ruska a Číny jsou příkladem pro druhé, je to nástroj dosažení globální bezpečnosti. Nebo když se vyjádříme opatrněji než čínští kolegové: nikdy dříve ve světové historii neměly vztahy Ruska a Číny takový význam pro ostatní země.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?