Simoňanová: žádná válka v posledních letech nezačínala bez podpory médií

Během III. fóra médií Ruska a Číny hlavní redaktorka RT a MIA Rossia Segodnia Margarita Simoňanová řekla, jak média mění osudy lidí i celých národů. Podle jejích slov „čtvrtá moc“ může být využita jak pro blaho, tak pro zlo.

Simoňanová svůj projev po vyjádření díků za možnost vystoupit před váženými čínskými hosty zahájila hovorem o rozvoji rusko-čínské mediální spolupráce:

Dnes bylo podepsáno dalších 18 dohod mezi našimi médii (ruskými a čínskými). Je složité příliš vysoko ohodnotit to, jak těžké je právě nyní pro ruská a čínská média na mezinárodní aréně pracovat spolu. Proč je to důležité?

Protože žijeme v unikátních časech, kdy se tisk, takzvaná čtvrtá moc (1. moc zákonodárná 2. moc výkonná 3. moc soudní), snaží v různých zemích stát, a někdy se jí to i daří, mocí první — udává pravidla hry, řídí veřejné mínění, mění nejen vztah lidí k nějakému představiteli země, ale dokonce i hodnoty, které jsou vlastní celé společnosti. Čtvrtou moc nikdo nevolil, nikdo jí nedával pravomoc rozhodovat o osudech lidí a někdy i celých národů, ta to ale i přesto dělá a efekt její práce často bývá větší, než efekt od jakékoli armády světa.

Ani jedna válka v posledních letech nezačínala bez mocné dělostřelecké podpory světového tisku, ani jedna bitva neprobíhala bez počátečního přesného bombardování prováděného televizemi, rádii, novinami a online portály.

Tisk mění osudy lidí. Tisk mění z hodiny na hodinu nijak nezajímavé a neznámé lidi v hrdiny celé generace, jako například Baracka Obamu. Nebo naopak, hrdiny celé generace, jako například Juliana Assange, mění ve vyhnance a marginály. Tisk může měnit osudy celých národů, představitelů států, někdy může měnit i hranice států — například Kosovo by nebylo nikdy možné bez jednostranného, tendenčního informování o Jugoslávském konfliktu ze strany všeho světového tisku bez výjimky.

Moc tisku, která někdy bývá neomezená, může být použita pro dobro, když zachraňujeme nevinné, bojujeme s nespravedlností, tyranií, korupcí a dalšími světovými nedostatky. Nebo může být použita, a často tak použita bývá, aby škodila: když tisk obsluhuje agresivní politiku některých zemí, včas vytváří zahraniční politiku odpovídajícími obrazy. Jedním z takových obrazů je kluk Amran, to si všichni pamatují, jenž se stal symbolem takzvaných „zvěrstev Asada“, tato fotka byla na obálkách všech světových médií, tiskl ji celý mainstream. Přirozeně všichni budou litovat kloučka, kterého vytáhli ze sutin a je celý v krvi a prachu. Téměř před měsícem jsme našli rodinu tohoto kluka. Jeho otec podporuje Asada, vypověděl nám hrozný příběh o tom, jak nechvalně známá humanitární organizace (takzvané Bílé přilby) mu doslova unesla dítě, nedovolila poskytnout klukovi první pomoc kvůli tomu, aby mohli pořídit tyto snímky a předat je žurnalistům. Jeho (otce) ale nikdo neposlouchá.

Málo zemí na světě se stává oběťmi takových informačních útoků, skutečného informačního terorismu — nebudeme se bát toho slova — tak často a tak krutě, jako naše země Rusko a Čína. Falešné zprávy (fake news) se staly pastí, do které se chytají miliony lidí, jež jsou zvyklí důvěřovat velkým mediálním domům, kterým už dávno důvěřovat nelze. Otevřené lhaní, jenž dříve bylo vlastní bulváru, se nyní rozšiřuje respektovanými médii a z jejich stránek se (tyto lži) přenášejí do úst novopečených světových lídrů. To je pohodlné pro všechny — i pro média, která to dělají, i pro lídry.

Jedním z příkladů je nový prezident Francie Macron a jeho štáb. Ti neustále obviňují nás, náš televizní kanál i agenturu Russia Today/Sputnik, z rozšiřování falešných zpráv o Macronovi, přinášejí konkrétní příklady těchto fake news, háček je ale v tom, že my jsme je nikdy nepublikovali. To už ale nikoho nezajímá. Rusky se tomu říká — svést vinu na někoho jiného.

Podobné to bylo i s dopisy Hillary Clintonové, kdy ve světě už nikoho v mainstreamu nezajímalo, co v této korespondenci bylo a jaké světlo vrhá na vnitropolitickou „kuchyni“ v USA, ale všechny zajímalo, kdo onu korespondenci zveřejnil — ruští hackeři, pravděpodobně.

Dále Simoňanová pokračovala o důležitosti spolupráce mezi ruskými a čínskými médii. Z jejího pohledu je spolupráce „otázkou přežití“ ruských a čínských informačních zdrojů jako zdrojů, které jsou rozdílné od mainstreamu.

„Na prstech je možné posčítat mezinárodní informační kanály, které jsou schopné vypovědět pravdu o (syrském) klukovi Amranovi,“ dodala.

Podle jejích slov ruská a čínská média „prakticky samy čelí nejmocnější armádě západní mainstreamové žurnalistiky“.

„Svět, kde všichni zpívají jedním chórem jednu píseň a neslyší jiné hlasy a jiné písně, to je nebezpečný svět. To je svět, kde za hlasitého křiku mainstreamových médií bombardují Irák, Libyi, Sýrii, vytvářejí tu Al-Kaidu, tu zase ISIL, a pak sami z toho mají hrůzu,“ prohlásila Simoňanová.

Ke konci projevu hlavní redaktorka RT nabídla čínský kolegům zvětšovat vzájemnou spolupráci tak, aby „ve světě vznikalo více kvalitních médií, které budou čelit jednostrannému mainstreamu“.


Není zde článek celý?