Trump provokuje Kima a teď neví, co s tím. Test mezikontinentální rakety dostal ke Dni nezávislosti

Už před svým zvolením Donald Trump vyhrožoval, že „vyřeší Severní Koreu“ a velkohubou rétoriku neopustil ani v úřadu amerického prezidenta. Ve výsledku prudce vzrostla raketová aktivita Severokorejců, která vyvrcholila úspěšnou zkouškou mezikontinentální balistické střely. Trump se tak sám úspěšně vmanévroval do úzkých.

„Éra strategické trpělivosti se severokorejským režimem selhala. A upřímně, došla nám trpělivost,“ řekl Trump na konci června při návštěvě jihokorejského prezidenta Mun Če-ina v Bílém domě.

Mohl předpokládat, jak na to zareaguje severokorejský vůdce Kim Čong-un: ani ne týden po Trumpově imperátorském prohlášení znovu, jako v minulosti už nejednou, vztyčil svůj raketový prostředníček. A aby to nebylo jen tak, vytáhl ho tentokrát až do výšky 2 802 kilometrů.
Severní Korea provedla svůj historicky první – a úspěšný – test mezikontinentální balistické rakety 4. července. Horší dárek ke Dni nezávislosti si americký prezident přát nemohl.
Kdyby si odpustil řeči o „konci trpělivosti se severokorejským režimem“, možná by ho Kim ušetřil alespoň této potupy a k provedení klíčové zkoušky by zvolil jiné datum. Na změny režimů už Američanům a dalším „přátelům Sýrie“ opravdu není nikdo zvědavý.
Kim takto Trumpa a celý „americký režim“ zahnal do rohu a trefil přímo na přepážku. Prezident USA má náhle obrovský problém: pokud má aspoň trošku sebereflexe, musí vnímat, že jeho velkohubost a nenaplněné sliby či naopak výhrůžky jsou tím, co jej asi nejvíce doma oslabuje a ve světě diskredituje.
A právě teď na něj doma i ve světě upírají zrak v napětí, co že bude po pompézním prohlášení o konci trpělivosti následovat. Všechny možnosti jsou pro něj špatné, jedna horší než druhá. Nefungují sankce, nefungují letadlové lodě, nefungují výhrůžky, nefunguje nic.
Jakékoliv další zesílení tlaku by znamenalo prudké zhoršení vztahu s Čínou, kterou si Trump – opět v rozporu se svými předvolebními proklamacemi – snaží předcházet, jak se dá. Nikoliv náhodou vyslal do Moskvy Henryho Kissingera těsně před tím, než za Vladimirem Putinem dorazil Si Ťin-pching.

Přímý vojenský úder na KLDR by znamenal obrovské riziko zejména pro Jižní Koreu, kde se nachází americké základny s desetitisíci vojáků. Trump se přitom současně snaží zalíbit jihokorejskému prezidentovi Mun Če-inovi, který není vůbec nadšený z rozmísťování protiraketového systému v Jižní Koreji.
Sám Mun totiž ví, že THAAD – jeden z prostředků plíživého obkličování Ruska a Číny – Severokorejce maximálně tak vydráždí, stejně jako všechny ostatní americké vojenské instalace na jihu korejské země.
Vojenský útok na KLDR by byl pro Američany příliš velké sousto. Obzvláště v době, kdy ládují další síly a prostředky do Afghánistánu, útočí v Somálsku, v Jemenu, cpou se do Pobaltí, Iráku či Sýrie, kde nelegálně – v rozporu se základními úmluvami OSN – staví vojenské základny a dostávají se do konfrontace nejen s legitimní vládou, ale i s Ruskem a dokonce se svým „spojencem“ Tureckem.
Poslední Trumpovou možností je nedělat nic a zůstat u zoufalých twitterových komentářů na Kimovu adresu typu: „Nemá tento člověk ve svém životě nic lepšího na práci? Lze jen těžko uvěřit, že Jižní Korea a Japonsko to ještě vydrží. Možná, že Čína vyvine tvrdý nátlak na Severní Koreu a jednou provždy skoncuje s těmito nesmysly!“
Házení odpovědnosti za vlastní podělanou „práci“ na druhé je asi tím nejvýstižnějším projevem charakteru toho „nejlepšího z nejlepších“, jakého dokázala vygenerovat třísetmilionová americká populace.
Jestliže mu o to lahodněji chutnal dezert, když odpaloval Tomahawky na syrský Šajrat, sváteční grilovaná flaksa mu tentokrát pořádně zhořkla.
Geo, Eurasia24.cz
Foto: KCTV / YouTube.com

loading…

Není zde článek celý?