Václav Hubinger: Na „kyperské frontě“ nic nového

Parafrází názvu asi nejznámějšího románu E. M. Remarqua (Im Westen nichts neues) by mohlo být řečeno vše. „Kyperská fronta“ momentálně leží ve švýcarském letovisku Crans Montana a probíhá na ní diplomatický střet o budoucí uspořádání poměrně důležitého státu Evropské unie (viz „Kypr opět na cestě tam a zase zpátky“, 1. 7.).

Svou skepsi jsem neskrýval, ale když jsem včera v podstatě on-line sledoval vývoj událostí, začal jsem být v jednu chvíli mírně optimistický. Zdálo se, že má pochmurná předpověď se nenaplní a možná budeme svědky zázraku.

Včerejšek měl být podle původních předpokladů možným závěrečným dnem, ale realita se jako vždy ukázala být komplikovanější a zasedání bylo prodlouženo (zatím) do 10. července. Možná je to dobrá zpráva – také mohlo vše skončit už před několika dny, protože výchozí nastavení delegací Kyperské republiky a tzv. Severokyperské turecké republiky nebyla tak docela kompatibilní. Totéž se dá říci o dvou ze tří garantů současného statu quo na ostrově – Řecku a Turecku.

Konference má podobu bilaterálních setkání na různé úrovni, kde se projednávají jednotlivé body agendy. Kromě toho se konají dvě velké schůze, jedna dopoledne, druhá odpoledne, každá u dvou stolů. Občas – jako například ve středu – se začátek ranní schůze posune, protože se vedoucí delegací dohodli, že je třeba nejprve projednat detaily na dílčích schůzkách, a následně se posune odpolední schůze na večerní hodiny, Připočtěte hemžení a krátká setkání diplomatů všech jednajících stran, telefonáty „domů“, telefonáty do New Yorku a do Ženevy, do Bruselu, a máte povšechnou představu o tom, jak taková konference vlastně probíhá.

Někdy se ztratí celý den vzájemným obviňováním, kdo koho nerespektuje, kdo si vymýšlí zástupné důvody pro nenaplnění údajné dohody. Někdo občas přichází s nerealistickými nápady, které druhou stranu iritují, jindy dojde k „úniku“ informace třeba z OSN, která v podstatě potvrzuje stanovisko jedné ze stran sporu. To se nelíbí straně opačné, která se důvodně domnívá, že její protivník o všem věděl předem a úmyslně o tom mlčel.

Takovými peripetiemi současná konference zatím procházela bez větší havárie, a tak si od včerejšího příjezdu GT OSN všichni slibovali opravdu hodně. O to víc, že podle „nepotvrzené informace“ už byl na příští týden zamluven jednací sál v Ženevě. To mohlo znamenat jen jedno – dohoda je na cestě a skoro jistě bude v Ženevě slavnostně podepsána. Pokud by k tomu skutečně došlo, několik vedoucích delegací v Crans Montaně by se stalo kandidáty na Nobelovu cenu míru.

Antonio Guterres předal oběma sporným stranám už 30. 6. rámcový dokument, který k jednotlivým bodům agendy navrhuje skutečně jen obecný rámec možných řešení:

Bezpečnost: pro Kypr je třeba vytvořit nový bezpečnostní systém. Právo na intervenci a garanční smlouva musí být nahrazeny novým systémem. Současní garanti nemohou kontrolovat sami sebe, proto je třeba vytvořit mechanismus, který zahrne například OSN a jiné multilaterální faktory.

Vojenské jednotky: od prvního dne musí nastat radikální snižování počtu vojáků, které se bude podle dohodnutého kalendáře zpomalovat s tím, jak jejich počet bude klesat. Na konci by mělo na ostrově být 950 řeckých a 650 tureckých vojenských osob, jak o tom mluví dnes platná alianční dohoda. Tento bod by měl být projednán na úrovni premiérů.

Území: tureckokyperská strana by měla „upravit mapu“ a vzít přitom v úvahu „některé zájmy řecké strany, pokud se týče specifických území“. Nevysloveno zůstalo jméno provincie Morphou (Güzelyurt), o kterou se ve skutečnosti jedná.

Majetek: v oblastech, jež budou navráceny řecké straně, by „právoplatný majitel“ měl mít přednostní zacházení, ale „ne 100 %“. V oblastech, jež zůstanou pod tureckou kontrolou, by měl mít přednost „současný uživatel“, ale „ne 100 %“.

Stejné zacházení: příslušníci turecké národnosti by měli mít „spravedlivé“ kvóty na obsazování úřadů a podobně; o tom, co je „spravedlivá kvóta“, je třeba vést diskuzi.

Dělba moci: tato otázka musí být ještě prodiskutována v souvislosti se „žádostí jedné strany“. Další prvky, jako například rotující prezidentství, je třeba prodiskutovat „jak požaduje tureckokyperská strana, v poměru 2:1“.

Už jen tento výčet napovídá, že jako podklad pro případný kompromis to ještě není úplně to pravé, byť je to maximum možného. Tím spíše, že na obou stranách je kompromis obyčejně považován za porážku sui generis. Pokud tedy případnou dohodu obě strany nebudou moci vydávat za své vítězství, žádný kompromis nebude.

Podstatné události středeční agendy se odehrály během středečního večera. Nejprve v 19 hodin vystoupil kyperský prezident Anastasiades s prohlášením, které podle něj mělo oživit jednání „zablokovaná posledních osm dní“ (!). Chtěl prý „ukázat … touhu dosáhnout dohody“, a tak předložil několik návrhů. Očekával prý, že „druhá strana prokáže potřebnou politickou vůli a pohneme se kupředu“. Současně vyzval „kyperský lid, aby ignoroval ty, kdo šíří pověsti o nepřijatelných ústupcích z naší strany… Musíme pracovat seriózně, pokud chceme spatřit záblesk světla.“

Potom jsme se v 19.07 dozvěděli, že A. Guterres vyrazil ze Ženevy do Crans Montany (autem asi dvě hodiny). Kyperský tisk projevoval opatrný optimismus, zatímco se čekalo, až Anastasiades své návrhy předloží v písemné podobě Guterresovi a dalším účastníkům.

Ve 20.30 bylo zahájeno večerní zasedání, které už ve 21.11 skončilo oznámením, že se konference opět sejde druhý den (čtvrtek) v poledne kyperského času. Někteří účastníci opouštěli konferenci beze slova (E. B. Eide, F. Mogheriniová a A. Duncan), naopak řecký ministr zahraničí řekl, že se vyplýtvala spousta času na druhotné záležitosti, ale že „substantivní rozhovory“ by měl vést A. Guterres.

Tureckokyperský prezident M. Akıncı byl „zklamán“, že očekávaní premiéři tři ručitelských zemí ve čtvrtek nepřijedou. Návrh N. Anastasiadese označil za pouhou „podívanou“, která byla „puštěna“ tisku ještě předtím, než ji předložil u vyjednávacího stolu.

Turecký ministr zahraničí M. Çavuşoğlu sdělil novinářům, že „dát něco tisku předtím, než je to sdíleno, není seriózní. … návrh se pokouší vyvolat dojem, že jde o něco nového, ale když si ho přečtete, tak tam nového není nic.“ Podle mého názoru měl pravdu.

Večerní dálkovou výměnu názorů ukončil ve 22.10 kyperský prezident výrokem, že jeho návrh „je zcela seriózní … pokud se někdo nechce zabývat obavami řeckých Kypřanů, tak je to problém, který si musí vyřešit sám. Z toho, co jste slyšeli, si asi umíte domyslet, jestli byl (můj) návrh přijat.“

Dnes (čtvrtek dopoledne) jsme tedy přesně tam, kde jsme byli před týdnem. Jenom nevím, jestli jsme tam stále, nebo už zase. Naděje na úspěch je podle mého soudu ještě o něco menší, než byla před zahájením.

Skvělý turecký komentátor Yusuf Kanlı, který dění kolem ostrova sleduje už léta, v jednom komentáři citoval svého přítele původem z Kypru, který prohlásil, že „čekat od rozhovorů ve Švýcarsku nějaký výsledek je jako očekávat, že z očí mrtvého pokanou slzy“.

Není zde článek celý?