Bojoval jsem za císaře pána a jeho rodinu

Reklama

Popis jednoho obrazu

Na půdě jsem náhodou našel barevný tisk ještě z doby první světové války. Zaujala mne prázdná bílá ploška v místě, kde měl být portrét obličeje vojáka. Ten grafický list formátu A2 používaly fotografické firmy. Fotografie tehdy byla v začátcích, takže stačilo pouze na nevyplněné místo nějak vlepit či vtisknout tvář konkrétního vojáka. Rodiče a příbuzní určitě měli převelikou radost z tak pompézní okázale honosné scenérie obrazu, kde byl zobrazen jejich syn. No, kdo by za takovou nádheru rád a s potěšením nepoložil život?

Tož jsem si s tím tiskem pohrál v počítači a dosadil jsem si tam foto mého obličeje. Docela mi to sluší, že?

Už si představuji, jakou radost by z takové fotky měli tehdy moji rodiče. Můj děda si takovou fotografii pořídil, čemuž se velice podivuji, neboť určitě stála nějaký peníz a děda byl docela šetřivý. Ale za císaře pána a jeho rodinu skutečně bojoval, sice nebyl hned v první linii, protože měl už přes padesát a tak s koňským povozem jenom vozil na frontu proviant a střelivo a nazpět raněné a i zastřelené vojáky. I takové funkce jsou ovšem v armádě velice důležité. Když jsem tedy tento obraz nazval „Bojoval jsem za císaře pána a jeho rodinu“ a dal tam svou podobenku, tak mám částečně pravdu, neboť nějaké ty geny jsem po dědovi zdědil, takže nějaká část mne byla tehdy i na italské frontě, no ne?

Stejně je velmi zajímavý fakt, že snad v každé rodině se najde alespoň jeden příslušník, který se někdy chtě (tedy dobrovolně), jindy nechtě (povinně), zúčastnil nějaké té války. V našem rodu se traduje, že jeho zakladatel byl původem někde z Bavor a za třicetileté války se živil jako žoldnéř, což znamená, že se nechal najímat za mzdu (žold). Bylo mu naprosto lhostejné, zda katolíky nebo protestanty, šel tam, kde víc platili, dokonce se prý zúčastnil i nějakých šarvátek proti muslimům (Turkům) někde v Uhrách. Byl naprosto flexibilní, úplně stejně jak požadují po nás dnešní kapitalisté. Moc toho ale ze svého žoldu nenašetřil, protože žádnou honosnou vilu nepostavil a ani té zemědělské půdy nenakoupil dostatek. Vůbec se mu nedivím, že byl žoldnéřem, ono být vojákem je přece jenom výhodnější než někde živořit či umřít hladem. V osmnáctém a devatenáctém století dle archivních záznamů žádný předek nebyl vojákem, ono se tehdy kupodivu zase tak moc neválčilo, alespoň ne u nás na Moravě.

Ale asi to máme v krvi, tedy v genech, těch vojclů v našem rodu je nějak moc. Dokonce můj bratranec, coby voják US-army osvobozoval Plzeň. A já, jako naprostý pacifista s absolutním odporem k jakémukoliv válčení, mám syna a vnoučka, kteří si vybrali vojenské řemeslo. No co k tomu dodat? Schvaluji jim to, je to pořád lepší, než aby někde makali za 10 či 15 tisíc na nějakého kapitalistu. Ono to vyjde ostatně nastejno, jako voják přece pracuje také na budování a ochraně kapitalistického systému, ale výhodou je mnohem lepší finanční ohodnocení. Tak proč ne, když peníze jsou až na prvním místě, že?

Když to nějak shrnu, tak můj praprapředek bojoval za zájmy a ku prospěchu nějakého knížete, můj děda málem obětoval život za větší slávu a bohatství císařského rodu, no a moji potomci jsou ochotni obětovat své životy za větší bohatství bankéřů. Vždyť za ta dlouhá staletí se ale lautr nic nezměnilo. Není to nějak pošahané?

Já se určitě nedožiju zrušení válek, ale snad někdy v budoucnu tyhle zhovadilosti zmizí ze světa, přitom by se to klidně dalo zařídit i dnes. Kdyby třeba mzdy vojáků byly nižší než mzdy dělníků v průmyslu, tož by se do armády nikdo nehlásil a armády by zmizely z povrchu zemského. Aby se tak ale nestalo, tož si vládnoucí gangsteři zřídili armády soukromé žoldnéřské, tzv. kontraktoři jsou zajisté velmi dobře placeni z daní obyvatelstva. Gladiátoři, vzájemně se zabíjejte, však jste dobře honorováni!

No jo, ale jak přinutit knížata, císaře a bankéře, aby s tím vražděním přestali? Má někdo nějaké řešení?

Není zde článek celý?