Budoucnost Ruska: těžiště ekonomické integrace v Eurasii

Rusko usiluje o ekonomickou integraci všech zemí Eurasie, a podporuje proto i snahu Číny o vytvoření ekonomického pásu Hedvábné stezky.
Některé země sousedící s Čínou se ovšem obávají, že se vstupem do tohoto projektu ztratí jejich infrastruktura a ekonomika nezávislost. Zemím, které by chtěly rozvíjet svoji infrastrukturu a zahraniční obchod bez výraznějšího přispění Číny, může být nápomocné Rusko.
 

 
Projekt Jeden pás – jedna cesta (často je užívána anglická zkratka OBOR) obsahuje dílčí projekty Nová hedvábná stezka (jehož cílem je propojení hlavních železničních a silničních tras Eurasie a Afriky do jedné velké sítě) a Námořní Hedvábná stezka XXI. století, vedoucí z jihovýchodní Asie kolem jižního pobřeží Eurasie do Afriky a Evropy.
Kromě výstavby řady infrastrukturních objektů (nových železnic, přístavů apod.) projekt předpokládá vytvoření zón volného obchodu mezi jeho účastnickými státy. Je předpoklad, že to bude výhodné pro všechny účastníky.
Některé státy Asijsko-tichooceánské oblasti se však k čínské iniciativě staví poměrně chladně. Projektu by se zúčastnily, ale pouze v omezeném rozsahu tak, aby nedošlo k nárůstu vlivu Číny na jejich ekonomickou politiku.
V první řadě se to týká ekonomicky významných zemí, které by případně měly co ztratit, které mají i své vlastní dalekosáhlé plány a které by s chutí převzaly v oblasti dominantní roli. Jako příklad je možno uvést Indii a Japonsko, tedy hlavní konkurenty Číny v Asii.
V květnu letošního roku proběhlo v Pekingu fórum Jeden pás – jedna cesta, jehož se zúčastnili významní hosté z více než stovky států. Mezi nimi i ruský prezident Vladimir Putin, který projektu Nové hedvábné stezky vyjádřil ruskou podporu.
Setkání zahájil čínský lídr Si Ťin-pching. Prohlásil, že cílem projektu není posílení čínského vlivu, ale prospěch všech zúčastněných zemí. Zdá se však, že Indie a Japonsko tomu příliš nevěří, neboť jejich představitelé se fóra nezúčastnili.
Znepokojení regionálních velmocí jako příležitost pro Rusko
Jedním z důvodů, proč setkání ignorovala Indie, je aktivní spolupráce Číny s Pákistánem – a to i na území Kašmíru, o který vede Indie s Pákistánem dlouholetý územní spor. Podle názoru indického vedení svědčí působení čínských státních společností v oblastech Kašmíru obsazených Pákistánem o tom, že Čína uznává právo Pákistánu na tato území. Nejde však o hlavní důvod indické „nepřízně“ k projektu.
Kromě Pákistánu totiž Čína aktivně rozšiřuje svůj vliv i v dalších státech sousedících s Indií, a to včetně výstavby tamní infrastruktury. V posledních letech se Číně podařilo postavit plynovod v Myanmaru, zavést železniční spojení s Nepálem, zahájit výstavbu velkého přístavu na Srí Lance a postupně tak obklopit Indii svými spojenci.
 

 
V rámci projektu Námořní Hedvábné stezky XXI. století se Čína snaží posilovat svoji přítomnost ve všech významných bodech námořní cesty od jihovýchodního cípu Asie až po Afriku a Evropu.
A právě tyto aktivity jsou zřejmě hlavní příčinou znepokojení Indie a Japonska. Námořní doprava v této oblasti je pro obě tyto země životně důležitá. Obě ve velkém obchodují s jak s Afrikou, tak Evropou a například japonská energetika je zcela závislá na dodávkách ropných produktů dopravovaných ze Středního východu námořní cestou.
Proto je Indii a Japonsku proti mysli, aby se veškerá námořní doprava kolem jižního pobřeží Eurasie dostala pod kontrolu Číny.
To vše ale žádné z obou zemí nebrání ve snaze vstoupit do společného eurasijského ekonomického prostoru. A pokud jim výše uvedené zájmy nedovolují učinit tak prostřednictvím Číny a Hedvábné stezky, pak alternativou se pro ně může stát Rusko a Eurasijská hospodářská unie (EAHU).
Rusové v Indii
Rusko již v současné době pomáhá Indii v rozvoji její vnitřní infrastruktury. Na pevnině sousedí Indie jen s několika málo státy a pro zajištění železničního spojení s dalšími oblastmi kontinentu musí spolupracovat s Pákistánem nebo s Čínou – ať chce, nebo nechce. Stavbu vnitrostátních železnic však plánuje zajistit buď samostatně, nebo s pomocí Ruské federace.
V prosinci 2015 podepsaly ruská státní společnost Ruské železnice (RŽD) a Ministerstvo železnic Indie Memorandum o vzájemném porozumění při technické spolupráci v oblasti železnic.
V říjnu 2016, během summitu BRICS, pak RŽD a indické ministerstvo železnic podepsaly další dokument o spolupráci na realizaci programu Rychlostní železnice. Pro začátek vyjádřili ruští odborníci ochotu napomoci indickým kolegům při modernizaci trati  Nagpur – Sucunderabat. (Nagpur – město nedaleko Hajdabárádu ve státě Maháráštra; Sucunderabat – město ve státě Ándhrapradéš; pozn. překl.)
Letos v únoru založilo vedení společnosti v Novém Dillí RŽD International (jde o dceřinou společnost RŽD pověřenou prací na projektech v zahraničí). Vedení této nové organizace pak prohlásilo, že kromě modernizace trati Nagpur – Sucunderabat má RŽD v Indii také další plány v oblasti výstavby vysokorychlostních tratí, městské a příměstské dopravy, v oblasti personální přípravy a také v oblasti dodávek různé techniky.
Možnosti pro Japonsko
 

 
Co se týká Japonska, jeho spolupráce s Ruskem je jednodušší – a výhodnější než spolupráce s Čínou. Ruská federace je schopna Japonsku nabídnout alternativu jak k suchozemské, tak i k námořní Hedvábné stezce. Pozemským koridorem „na západ“ se pro Japonsko může stát Transsibiřská magistrála. Ta je i součástí Nové hedvábné stezky, ale vede územím Ruska a s Čínou nijak nesouvisí.
Cesta nákladního vlaku z přístavu Vostočnyj (velký kontejnerový přístav u města Nachodka; pozn. překl.) do Moskvy trvá 20 dní a z Moskvy se již náklad může dostat do celé Evropy různými způsoby.
Koncem května se na Obchodním zastupitelství RF v Japonsku uskutečnilo podnikatelské fórum nazvané Nové možnosti a perspektivy rozvoje eurasijské nákladní přepravy, kterého se mj. zúčastnili představitelé Kazachstánu, Číny a Mongolska. Na setkání vystoupil s projevem i generální tajemník Asociace transsibiřských dopravních operátorů v Japonsku (TSIAJ) Kazuhito Yoda.
Vysoce ocenil přednosti Transsibiřské magistrály a oznámil, že koncem roku 2016 uskutečnilo Japonsko zkušební námořní přepravu nákladu z Jokohamy do přístavu Vostočnyj. Tam byl náklad přeložen na vlak a dále vypraven po magistrále. Přepravci byli s průběhem a výsledky přepravy velmi spokojeni a dnes už se o přepravu nákladů s využitím magistrály zajímá řada japonských firem.
Alternativou námořní Hedvábné stezky se pro Japonsko může stát Severní námořní cesta, vedoucí Severním ledovým oceánem kolem severního pobřeží Eurasie. Rusko s Japonskem dnes zpracovávají plány na společný rozvoj této perspektivní trasy spojující východní Asii s Evropou prostorem mimo námořní oblasti kontrolované Čínou.
Koreou napříč?
Existuje ještě další významný stát ležící v asijské části pacifické oblasti. Je jím Jižní Korea. Ta přijala projekt Nové hedvábné stezky s nadšením. Již v roce 2014 tehdejší prezidentka země Pak Kun-hje oznámila, že její země je připravena propojit se se „stezkou“ železnicí vedoucí napříč KLDR.
Takový plán existuje i dnes, předpokládá se ale, že železnici vybuduje Rusko. Právě tuto variantu plánu posuzoval v červenci na summitu G20 nový prezident Korejské republiky Mun Če-in s prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem.
Na závěr lze konstatovat, že prakticky všechny významné státy Eurasie tak či onak usilují o ekonomickou integraci, ne všechny jsou ale připraveny aktivně při tom spolupracovat s Čínou. V takovém případě pro ně může být východiskem spolupráce s Ruskem, které je také (jako Čína) připraveno dát jim k dispozici své dopravní koridory a pomoci jim s rozvojem infrastruktury v zájmu propojení s ostatními státy Eurasie.
I tento fakt znovu potvrzuje velmi významnou roli Ruské federace při vytváření společného eurasijského ekonomického prostoru.
Dmitrij Bokarev
Zdroj: journal-neo.org
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
 
loading…
 

Není zde článek celý?