Česká neschopnost přijímat cenné podněty zvenčí je zničující

Devadesátá
léta a zčásti desátá léta nového milénia byla poznamenána sterilním informačním
konformismem, kdy se vytvářela a pěstovala nová dogmata. Tuto selanku tu a tam
narušovaly cenné podněty zvenčí, avšak úroveň veřejné debaty se příliš
nezlepšila. Patrně nejmarkantněji byla tato linie narušena v roce 2014,
kdy Českou republiku navštívil Noam Chomsky, který zvedl mandle spoustě českých
novinářů a politických představitelů, když zpochybnil výjimečné postavení českého
disentu. Vzteklé a do sebe zahleděné reakce těchto komentátorů a politiků
ukázaly, že celkem nevinný fakt, s nímž se lze seznámit v publikaci
s názvem The Cambridge History of the Cold War, je solidním důkazem o izolovanosti
české veřejné debaty.

Překvapilo
mne, že exponovaní čeští žurnalisté neměli ani ponětí o tom, jak intenzivnímu
teroru byl vystaven politický disent v klientských režimech USA
v Latinské Americe, a to ještě v době, kdy Václav Havel v americkém Kongresu Spojené státy velebil jako
„obránce svobody“
.
Zhruba dva měsíce předtím, než bývalý český prezident přistál ve Washingtonu,
aby před aplaudujícím Kongresem studenou válku vylíčil jako epický zápas
mezi silami světla (Spojené státy) a temnoty (Sovětský svaz), Bílým domem podporovaná salvadorská armáda přímo v univerzitním areálu chladnokrevně
zavraždila šest předních salvadorských intelektuálů, jejich hospodyni a její
dceru. Bylo by krajně pošetilé se domnívat, že Václav Havel neměl nejmenší
zdání o tom, co se děje na zadním dvorku Spojených států a v dalších
zemích, jež byly v průběhu studené války vystaveny jejich imperiální
zvůli, když v roce 1986 odsoudil Reaganovo bombardování Libye jako „podmíněný reflex fyziologicky
jednajícího primitiva“
. Sám Havel se již za svého života stal tabuizovanou ikonou, o jejíchž
temných stránkách se ve spořádané společnosti příliš nehovoří ještě ani dnes. A
tato skutečnost dala vzniknout naprosto pokřivenému obrazu někdejšího prezidenta,
v němž je vylíčen jako původce veškerého zla v české kotlině.         

Vrátíme-li
se zpět k zápecnickému vnímání naší historie, vidíme, jak zoufale nám
chybí geopolitický a dějinný kontext, kritický odstup a snaha o objektivitu, a
pokud se najde hlas, jenž tváří v tvář tomuto hloupému budování falešných
pomníků a boji se slaměnými panáky, pouze sděluje neškodná fakta, je v mžiku
oheň na střeše. A jestliže k tomu dochází ještě 28 let po sametové
revoluci, jak vidíme v případě veřejného ostouzení Muriel Blaive, jež
stejně jako Noam Chomsky neříká
nic kontroverzního
, jsme na tom ještě hůře, než
by se mohlo zdát.

Není tudíž
příliš divu, že dlouhodobé informační vakuum a intelektuální zacyklení vydatně
kypří půdu pro manipulativní weby, jako jsou Parlamentní listy a jejich mediální deriváty, temné politické
figury typu Tomia Okamury, jehož xenofobní platforma se srdnatě prodírá na výsluní moci, či normalizační lžidocenty s touhou
po mediální moci. Sledujeme, jak nejeden progresivní intelektuál nebo politik
podléhá svodům falešných zpráv a uměle vytvářeným hrozbám ze strany islámského
světa, je schopen rozmetat stávající řád a vlézt s chutí do národoveckého chomoutu
– a přitom stále pro stromy nevidíme les. Je to děsivá vizitka naší
samolibosti. A pokud z tohoto začarovaného kruhu zavčas nevystoupíme,
můžeme se jednoho dne probudit do skutečné totality.                     

Není zde článek celý?