Česká politika se mění v nespojitelné ostrůvky frustrovaných voličů

Fungující
právní stát by zajistil, že takových případů by se
vyšetřovalo spoustu, i kdyby rostly do nejvyšších pater tehdejší
politiky, a občané by měli důvěru v politický a právní
systém. Jenže v roce 2009 bylo čerstvě po tzv. čunkiádě
(obratný zásah tehdejší nejvyšší státní zástupkyně
zajistil, aby se vyšetřování nikdy nedostalo k soudu),
ministrem dopravy byl do 23.1. onoho roku nějaký Aleš Řebíček a
v létě jsme zažili tzv. toskánskou aféru. Investigativní
novináři popisovali kauzy, o kterých věděli, že se nemohou
dostat před soud. Státní zastupitelství fungovalo jako státní
zametačství. A výsledkem byly tektonické změny v náladách
veřejnosti.

Úspěch
Věcí veřejných a TOP09 vedl nakonec k dramatickým změnám
ve vedení státního zastupitelství, a to začalo fungovat.
Samozřejmě nejde po letech zametání přepnout na plně funkční
výkon, nelze se při takovém procesu nedopouštět chyb. Na procesu
s Davidem Rathem vidíme, že hledání spravedlnosti u nás
nemusí dojít konečného verdiktu ani po mnoha letech. Tektonický
pohyb ve voličských preferencích, který začal někdy před 10
lety a vrcholil v době Nečasovy vlády, vede bohužel k tomu,
že tzv. tradiční strany se stávají zbytkovými jádry skalních,
navzájem nespojitelných příznivců, zatímco velká část
veřejnosti chápe volbu mezi majitelem Hnutí ANO Babišem a těmito
stranami jako hlasování o minulosti, před kterou blednou i ty
největší Babišovy střety zájmů, dokonce i to, když bude
kandidovat jako obviněný.

Je
dost možné, že příští Sněmovna Babiše a jeho pravou ruku
Faltýnka nevydá. Můžeme se dočkat vleklé politické krize, kdy
si ANO dá jako podmínku budoucí vládní koalice jejich nevydání,
zatímco jediná alternativa k této možnosti bude duhová
vláda včetně KSČM. Případný soudní proces s Babišem
může trvat i 10 i více let a je otázka, zda česká justice je
schopná podobně jako justice italská tento střet ustát. Výměny
na postech vedení státních zástupců a návrat do roku 2009 by
nakonec mohly být pro téměř všechny politiky tím nejlepším
řešením. Je totiž velmi pravděpodobné, že vyšetřování
minulosti se nezastaví u Čapího hnízda nebo privatizace OKD.

Podstatné
je, že dění ve společnosti má svou dynamiku, která trvá i
mnohá desetiletí. Ostatně dynamika situace z roku 2009 byla
pupeční šňůrou propojena s postupujícím rozkladem
institucí za opoziční smlouvy a opoziční smlouva byla zase
produktem patové situace frustrace z 90. let. To, co se děje
dnes, může mít své důsledky ještě za 20 let. Klíčové je,
aby se veřejnost nestala úplně cynickou a aby se politika nestala
jen zuřivým bojem frustrovaných skupin skalních fanatiků,
hájících jednoho pochybného politika proti druhému.

V případu
Čapí hnízdo samozřejmě potřebujeme rychlý, jasný, přesvědčivý
soudní proces, ale potřebujeme taky nějakou produktivní
alternativu pro české voliče. Protože kdyby se tento soudní
proces ztrátou volebních preferencí Hnutí ANO stal nakonec jen
procesem se soukromou osobou bez politického vlivu, kdyby ztratil
veškerý potenciál spustit konečný politický rozklad této
společnosti, bylo by to optimální. Ani rychlý a jasný soudní
proces, ani přesvědčivá politická alternativa však nejsou
realisticky očekávatelné.

Není zde článek celý?