"Důvěra k minulosti" je hloupost

(Vědecky se
to jmenuje „efekt primingu“ a za jeho prokázání se udělovala nobelovka).
A nejenže tak uvažujeme, ale ovlivňuje to i naše chování. Je-li dobrá
současnost, vidíme dobře i budoucnost a podle toho se chováme. Více
nakupujeme, více utrácíme. Protože více utrácíme, firmy více prodávají a
začnou ještě více vyrábět, zdražovat, nabírat lidi, zvyšovat mzdy,
spirála stoupá, budoucnost nikdy nevypadala zářivěji.

Podívejte
se ještě jednou na ten graf. Kdy byla důvěra v ekonomiku (tj. v
budoucnost!) na lokálním maximu? Těsně před vypuknutím ekonomické krize.
A předtím? Těsně před vypuknutím krize. A předtím?

Málo nás
zajímají varovná znamení, když jsme spokojení. Nemovitostní a hypotéční
trh (bezprostřední spouštěč minulé krize) je na maximech a jednoznačně
přehřátý. Už opět, tak jako v minulosti, se staví jen aby se stavělo – s
vírou, že když něco postavím za sto, tak to hned bude mít hodnotu sto
dvacet a dále stoupat. Už se opět ve velkém „sekuritizuje“, přebalují a
balíčkují se cenné papíry pochybné kvality a dále se prodávají. Fabriky
na auta jedou na plné obrátky, tak jako před krizí: pak se náhle s
překvapením „zjistilo“, že lidé už auta mají a nepotřebují je vyměňovat
za nová, že jim ještě v pohodě slouží. Peníze jsou opět superlevné,
takže kdo může, tak se zadlužuje: státy, města, obce, občané, firmy. (Od
roku 2005 se velikost globálního veřejného dluhu zdvojnásobila, v EU je
nyní na 90% HDP, před krizí v r. 2008 byla na 65%). Banky dosahují
vysokých zisků (momentální spokojenost!), ale rizikových úvěrů se vůbec
nezbavily. Akciové indexy jsou na maximech, ale výkonnost firem tomu
neodpovídá. Čína – dosti pravděpobný spouštěč krize – představuje
totálně přefouknutý ekonomický balón, s kumulovaným dluhem na 250% HDP
(!!) a s žádnou snahou o měkké přistání.

Jsme-li na maximu
spokojenosti, znamená to, že krize vypukne hned po prázdninách? To vůbec
ne: může to být kdykoli v nadcházejících měsících nebo letech, žádný
termín není více pravděpodobný než jiný. Ale v tom to je skryto: není
vlastně žádný důvod mít nyní vysokou „důvěru v ekonomiku“, tedy důvěru v
budoucnost.

Podívejte se ještě jednou na graf. Kdy byla důvěra
(v budoucnost!) nejnižší? V polovině roku 2012. Přitom právě v této době
měla být nejvyšší: z úderů krize se svět už slušně vzpamatoval, trhy
„vyhládly“, naplnila se poptávka. Cykličnost ekonomiky zde je od úsvitu
civilizace, a fakticky největší šance na lepší budoucnost je v dolní
úvrati krize a největší šance na zhoršení je v úvrati horní. Přesto –
kolektivní chyba úsudku – jsou lidé názoru zcela opačného.

Radu na závěr už přede mnou řekli jiní: „Expect the best, plan for the worst, and prepare to be surprised.“

Není zde článek celý?