Haftárovo vítězství? Rodí se nový svět, který už nebude Západu jen poslušně přikyvovat

Jak maršál Chalífa Haftár získává kontrolu nad stále větším územím Libye, situace v této severoafrické zemi se nevyvíjí podle představ těch, kteří zavraždili Muammara Kaddáfího. Co se nyní děje v Libyi a na Blízkém východě, popsala ve svém brilantním rozboru na Parlamentních listech analytička Tereza Spencerová.

Haftára nazvala jedním ze „škodičů“, co americkým a evropským gaučovým „světovládcům“ kazí jejich pětiletky. Bývalému generálovi libyjské armády se před dvěma lety podařilo konsolidovat pod svým velením zbytky libyjských ozbrojených sil – a začal zemi stabilizovat.

„Což v praxi značí, že oblast po oblasti očišťoval svou vlast od islamistických radikálů, které západní propaganda kdysi vykreslovala jako jakýsi ‚výkvět demokratických hnutí‘. A měl úspěch i proto, že prostí Libyjci už jsou z všeobecného chaosu unavení, už je nebaví sledovat, jak džihádistické skupiny mezi sebou – bez ohledu na civilní životy – bojují o kořist a moc, aniž by se staraly, jestli lidé mají co jíst,“ píše Tereza Spencerová.
Sekulární Haftár„pochopil“: do značné míry se odpoutal od svých amerických loutkovodičů a proměnil v libyjského vlastence.
„Dnes ovládá většinu Libye, naposledy z rukou džihádu osvobodil ropné Benghází na východě země a nevyloučil, že potáhne rovnou na Tripolis, kde sedí muslimskobratrská vláda, která má sice bůhvíproč podporu Západu, ale v samotné Libyi skutečné stoupence nachází snad jen u svých rodinných příslušníků,“ popisuje analytička situaci v severoafrické zemi.
Haftár musel hledat podporu jinde než na Západě. Našel ji v Rusku, ale například také v Egyptě, Alžírsku nebo Spojených arabských emirátech.
Haftárovo vítězství v Libyi by podle Spencerové znamenalo „další dílek do puzzle nové reality“. Ta podle ní vypadá nasledovně:
„V Sýrii to Asad asi už fakt ustojí, v sousedním Libanonu je Hizballáh za politického ‚kingmakera‘, v Egyptě vládne někdejší maršál Sísí, který si byl před podáním kandidatury na prezidenta pro požehnání u Putina, v Iráku šíitská vláda tíhne k Íránu, který se v letech po arabském jaru proměnil v regionální velmoc, bez které se toho v oblasti moc prosadit nedá, a nezapomínejme ani na Erdoganovo Turecko, které stále více míří k Eurasii, a do toho se všude ekonomicky vsouvá Čína.“
„… A k tomu ještě Libye? Nový svět, který už nebude Západu jen poslušně přikyvovat. Průšvih! Slušně řečeno. Kdo nás ještě bude brát vážně?“ ptá se Tereza Spencerová a nabízí i jeden optimistický scénář pro Evropu: „Netuším, jestli po svém triumfu zastaví Haftár migraci do Evropy, ale už Kaddáfí nám tuto službu nabízel. Sice za peníze, ale nabízel. Nevidím důvod, proč tuto nabídku neoprášit. Pro Evropu by to bylo jedině výhodné.“
ea24

loading…

Není zde článek celý?