Hirošima a Nagasaki aneb Mýtus o nutnosti jaderné anihilace

Vždy jsem instinktivně odmítal přijmout tvrzení, že
vyhlazení civilní populace dvou japonských měst bylo jedinou možností, jak
přinutit Japonsko ke kapitulaci. Zaráželo mne, s jak bohorovným klidem je tato
skutečnost přijímána i mezi vzdělanými lidmi. Nakonec mě překvapilo, jak snadno
lze k tomuto tématu dohledat relevantní informace.

Tezi o nevyhnutelnosti jaderné anihilace Hirošimy a
Nagasaki na základě studia dostupných pramenů zpochybňují respektovaní
historikové, mezi něž patří zejména Tsuyoshi Hasegawa, Gar Alperowitz a Peter
Kuznick.

Americký historik Tsuyoshi Hasegawa, autor přelomové
publikace Racing the Enemy: Stalin, Truman, and the
Surrender of Japan
, poukázal na úlohu Sovětského
svazu při kapitulaci Tokia, již předchozí vědecké práce opomíjely či alespoň umenšovaly. Podle jeho zjištění Japonci
akceptovali podmínky postupimské deklarace kvůli vstupu Sovětů do války, k němuž došlo 9. srpna 1945, a nikoli kvůli jaderné
pohromě v Hirošimě a Nagasaki. Destrukce 67 měst způsobená americkým konvenčním
bombardováním (nálet na Tokio v březnu 1945 usmrtil více civilistů než atomová
bomba v Hirošimě) a jaderné vyhlazení dalších dvou měst japonskou generalitu
příliš netrápilo, zatímco představa sovětské okupace pro ni představovala noční
můru. Mírová frakce japonské generality si tehdy poprvé uvědomila, že bude lepší přijmout ultimátum
z Postupimi než čelit pozemní invazi Moskvy, neboť věřila, že Spojené státy
nepoženou císaře před spravedlnost. Ostatně dějiny ukázaly, že se tato
kalkulace Tokiu vyplatila.

Americký politický ekonom a historik Gar Alperovitz ve
své publikaci The Decision  to Use the Atomic Bomb and the Architecture
of an American Myth
předkládá
argumenty, podle nichž bylo Japonsko v předvečer svržení atomových bomb na
pokraji kapitulace, a stejně jako Hasegawa míní, že Tokio bylo silně
znepokojeno blížícím se vstupem Sovětů do války v Pacifiku.
Podle Alperovitze američtí představitelé už na jaře roku 1945 věděli, že
Japonsko hledá cesty, jak ukončit předem
prohranou válku. Američané rovněž věděli, že zásadní překážkou pro ukončení
válečného konfliktu je trvání Bílého domu na bezpodmínečné kapitulaci. Japonci
byli totiž ochotni obětovat téměř cokoliv – kromě ponížení svého císaře. Dědic
dynastie staré 2600 let, císař Hirohito, byl vnímán jako žijící bůh, který
personifikoval japonský národ. Představa Hirohita na popravišti byla proto pro
Japonce naprosto nepřijatelná.

Americký historik Peter Kuznick, který spolupracoval s
režisérem Oliverem Stonem na dokumentu Nevyřčené dějiny
Spojených států
, taktéž zpochybňuje široce akceptovanou tezi o
nevyhnutelnosti jaderného zničení Hirošimy a Nagasaki a považuje ji za
mytologii. Kuznick se kupříkladu zmiňuje o „disidentských hlasech“ v
amerických vojenských silách

jež nesouhlasily se svržením jaderných bomb, k nimž patřili generálové Douglas
MacArthur, William Leahy, Chester Nimitz a pozdější americký prezident Dwight
Eisenhower. Celkem sedm pětihvězdičkových generálů
považovalo použití atomových bomb buďto za zbytečné z vojenského hlediska,
morálně odsouzeníhodné, nebo obojí. 
Historik také souhlasí se svými dvěma kolegy, že válku v Pacifiku
ukončila sovětská invaze do Mandžuska
a dalších japonských kolonií, a nikoliv děsivá zvěrstva v Hirošimě a Nagasaki.

Výše jmenovaní historikové nejsou přirozeně jedinými
odborníky, kteří zpochybňují oficiální narativ
o nutnosti použít jaderné zbraně k ukončení nejkrvavějšího konfliktu lidských dějin. Patrně prvním historikem, jenž tak učinil, je Edwin P.  Hoyt, který v roce 1986 napsal: „Japonští militaristé považovali atomové bomby v
Hirošimě a Nagasaki za špičku ledovce. Bylo to nemilosrdné konvenční
bombardování, které způsobilo mnohem větší destrukci než jaderné zbraně a které nakonec Hirohita přesvědčilo přijmout ultimátum z Postupimi.“           

Pochybnosti se ale objevily již mnohem dříve, aniž by
vešly v širší známost – a to z naprosto nečekaného zdroje. Studie expertního panelu
United States Strategic Survey
,
který založil americký prezident Roosevelt, v roce 1946 dospěla k pozoruhodnému
závěru: Japonsko by se se vší pravděpodobností vzdalo do 31. prosince 1945, i
kdyby nebyly použity jaderné zbraně a Sovětský svaz nevstoupil do války.
Americké letectvo mělo totiž nad
Japonskem drtivou převahu.

Je poněkud zarážející (ač v kontextu povědomí o
zahraniční politice Spojených států příznačné), že výše uvedené informace
nejsou součástí běžné debaty; prozatím cirkulují pouze v akademických kruzích.
Tato skutečnost je právě nyní, kdy se stíny Hirošimy a Nagasaki nebezpečně
sklánějí nad Severní Koreou, velice tristní. Racionální a smysluplná debata totiž může přinést schůdná
řešení různých konfliktů. A tragická lekce z Hirošimy a Nagasaki nám ukazuje,
že diplomatická vyjednávání jsou vždy mnohem přijatelnější než rozpoutání
apokalyptické vojenské síly.

Není zde článek celý?