Hřbitov nedostavěného: jak se „potopilo“ námořnictvo Ukrajiny

V centru Mykolajivu u budovy oblastního úřadu se shromáždili lidé, kteří čekali na ukrajinského premiéra Volodymyra Hrojsmana, který navštívil region.

Účastníky shromáždění byli pracovníci Státního lodního závodu, kteří se znovu chtěli premiéra zeptat, kdy jim začnou vyplácet dvouleté nedoplatky platů a jak dlouho budou na své náklady udržovat nedokončený bojový křižník Ukrajina?

Říční kolébka letadlových lodí

Ve skutečnosti nyní tichý jižní Mykolajiv byl jedním z nejdůležitějších strategických měst Sovětského svazu, ke kterému byla přikována pozornost všech západních tajných služeb. Protože na třech místních závodech, kde pracovaly desítky tisíc inženýrů a pracovníků, se vytvářelo námořnictvo země. Letadlové lodě SSSR s jejich doprovodnými loďmi (křižníky, fregatami, korvetami a dalšími bojovými mořskými loďmi) se vyvíjely a vyráběly právě v Mykolajivu. Právě odsud se k dalekým severním břehům vydala sovětská a nyní ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov.

Přitom město neleží u moře, ale v ústí řekl Jižní Bug a Inhul. Právě po Inhulu do Černého moře vyplulo celé loďstvo letadlových lodí SSSR, které připadlo Rusku.
„S rozpadem SSSR se budování letadlových lodí stalo neaktuální. Zmizelo impérium a společně s ním i potřeba stavby bojových lodí takové úrovně,“ myslí si hlavní redaktor mykolajivského internetového portálu Gorod N Anatolij Onofrejčuk.

„Pouze impéria jako USA a SSSR si mohla dovolit budování takových letadlových lodí,“ přitakává mu hlavní technolog Černomořského lodního závodu Jaroslav Kovalenko.

„Jsou to miliardy,“ dodává. V SSSR nikdo nepočítal, kolik to zemi stálo. I když v období po perestrojce pochopili, že přílišně napětí ekonomiky spojené se stavbou loďstva letadlových lodí bylo jednou z hlavních příčin rozpadu SSSR.

Nicméně tady na třech mykolajivských lodních závodech, do kterých byly v SSSR vloženy miliardy, stavěli nejen letadlové lodě, ale jak už bylo řečeno, také bojové doprovodné lodě, vědecké lodě a velké rybářské mrazící traulery.

„Budovali jsme na pásové technologii, jako Ford montuje vozy. Ale pro lodní průmysl je to unikátní technologie,“ vzpomíná Kovalenko.

Projíždíme s ním cech, který je ve skutečnosti obrovský a vysoký jako desetipatrový dům, kde kdysi 24 hodin denně burácel lodní pás. I fotbalový stadion se ve srovnání s ním zdá jako dětské hřiště.

Na hřbitov nedostavěného

Vše, co nestihli dokončit před rozpadem SSSR, zůstalo na závodech Mykolajivu.

V Černomořském lodním závodu v Mykolajivu jsou dva unikátní jeřáby, které mohou zvedat a přemisťovat 900 tunové konstrukce. Na území bývalého SSSR nikde jinde takové neexistují. Dnes se používají málokdy, používají se pouze ke zvedání malých tažných remorkérů a člunů, které potřebují opravit.

Ale ještě více vtipná, možná i více odporná situace nastala u sousedů Černého moře, na lodním závodě 61 revolucionářů.

Tady ke konci sovětské epochy dokončovali křižník, který měl doplnit sovětské námořnictvo. Ale nestihli to. SSSR přestal existovat dříve, než křižník dokončili. Nová nezávislá Ukrajina se v dalekém roce 1991 rozhodla, že tento křižník pro sebe dokončí. Od té doby uplynulo 26 let. Křižník připravený k vyplutí na moře, ale bez bojových zbraní, dále stojí na kotvišti mykolajevského závodu. Stát Ukrajina nedokázal najít prostředky na jeho vyzbrojení.

„Navíc nedávno vyšlo najevo, že po roce 2014 se ukrajinské ministerstvo obrany vzdalo lodě,“ uvádí předseda odborového výboru závodu Nikolaj Golovčenko. „Nastala zvláštní situace, nemůžeme loď opustit a neobsluhovat ji, a proto musíme udržovat její provozní systémy,“ dodal.

Život po smrti lodního průmyslu Ukrajiny

Smrt lodního průmyslu v Mykolajivu byla rychlá, ale ne náhlá. Jak uvádí naši partneři při rozhovoru, nějakou dobu existovala naděje a sliby úřadů. Ale postupně se celosvětově známé centrum letadlových lodí a vojenského lodního průmyslu SSSR změnilo v tiché a provinciální ukrajinské městečko.

„Mohli jsme na našem závodu vyrábět jakoukoliv vojenskou techniku, i pozemskou, mohli jsme vyrábět domácí spotřebiče,“ tvrdí předseda odborového výrobu závodu 61 revolucionářů Nikolaj Golovčenko. „Ale nikdo to nepotřebuje, stát, kterému patříme, se od nás otočil zády,“ dodal.

Podle něj se současná moc orientuje na EU a NATO a nechce vyvíjet, nebo spíše obnovovat vlastní průmysl, protože získává vyřazenou bojovou techniku z Evropy. A proto tady předpokládají, že zbytečným se ukázal i křižník Ukrajina. A samotní pracovníci závodu se zabývají náhodnými možnostmi výdělku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?