Je poslední severokorejský raketový test aktem iracionální zvůle, jak by se mohlo na první pohled zdát?

Když sledujeme
zpravodajství českých médií týkající se severokorejského jaderného programu, můžeme
snadno nabýt dojmu, že čelíme patologickému sebevražednému režimu, který si
doslova a do písmene zahrává s osudem světa. Přestože snad nikdo
nepochybuje o zločinné podstatě severokorejské diktatury, zdá se, jako by se
tento fakt promítal do jejího veškerého konání. Takto ovšem uvažovat nelze,
neboť představitelé každého totalitního systému dělají vše proto, aby se
udrželi u moci. 

Přitom
motivy severokorejského vzdoru proti vůli mezinárodního společenství jsou
křišťálově jasné. Režim v Pchjongjangu používá dostupné prostředky
k tomu, aby zabránil své vlastní zkáze – jakkoli se toto konání jeví
kontraproduktivní a hazardérské.   

Spojené
státy společně s Jižní Koreou navzdory sílícímu napětí na Korejském
poloostrově v těchto dnech provádějí pravidelné vojenské manévry, jichž se
účastní 17 500 amerických a 50 000 jihokorejských vojáků. Pchjongjang
s požehnáním Pekingu dlouhodobě trvá na ukončení těchto válečných her a na
oplátku slibuje, že zmrazí svůj jaderný program. Není divu, že KLDR vnímá
rozsáhlé vojenské cvičení svých úhlavních nepřátel s krajní nelibostí,
když probíhá nedaleko demilitarizované zóny a zahrnuje raketovou palbu, nasazení útočných a stíhacích letounů, střelbu z tanků
a počítačovou simulaci „preventivní obrany“ proti případnému útoku Severní
Koreje. V těchto dnech navíc na ostrově Hokkaidó vrcholí společné vojenské cvičení americké a japonské armády, kterého se účastní 3 500 vojáků a
jež zahrnuje manévry tanků a dělostřeleckou palbu. V tomto světle se
aktuální test balistické rakety středního doletu Hwasong-12 nejeví jako iracionální
akt, nehledě na náš morální soud.    

Spojené
státy však nabídku KLDR odmítají, neboť vojenské manévry, které provádějí
desítky let, považují za legitimní obranu, jak 21. srpna informoval list The New York Times. A tento fakt je klíčem
k porozumění podstaty severokorejských raketových testů. České sdělovací
prostředky však výhradně akcentují neústupnost severokorejského režimu, aniž by
s toutéž vehemencí informovaly o sveřepé neochotě Bílého domu přistoupit
na diplomacii, která je vždy účinnější než harašení zbraněmi. Není totiž žádným
velkým tajemstvím, že návrh Pchjongjangu smetl ze stolu jak prezident Barack Obama, tak stávající šéf Bílého domu. Můžeme se samozřejmě
dohadovat, zda je tato nabídka upřímná či nikoliv, leč diplomatická jednání
jsou vždy zdlouhavý proces, plný nečekaných nástrah.     

Jestliže se
zastánci tvrdého nekompromisního postoje vůči Pchjongjangu domnívají, že
manifestace vojenské síly napjatou situaci na Korejském poloostrově uklidní,
fatálně se mýlí. Tato strategie totiž neustále selhává a čím úporněji je
prosazována, tím větší je riziko možného jaderného konfliktu. Spojeným státům
nakonec nezbude jiná možnost, než ukončit pravidelné vojenské manévry
v regionu a přistoupit na nabídku Pchjongjangu a Pekingu, a to i přesto,
že jejich úmysly nemusejí být sněhobíle čisté.     

Není zde článek celý?