Nahý s nahým aneb Evropské hodnoty

Neustále slyšíme hlášky politických elit, že základním pilířem EU (či evropské civilizace) jsou judeo-křesťanské hodnoty trošku stříknuté antikou. V podstatě nám tedy vládnoucí výkvět nadlidí tvrdí, že to bylo náboženství, které učinilo Evropu na pár století velikou, převelikou ba až nejmohutnější civilizací světa. Úloha náboženství byla tedy dle nich ten rozhodující motor rozkvětu. S tím samozřejmě zásadně nesouhlasím a zastávám názor, že tomu bylo úplně naopak, že náboženství mělo vždycky pouze negativní roli. Rozkvět naší civilizace proběhl právě navzdory a proti vůli náboženství. Ono totiž jakékoliv náboženství, včetně hinduismu, bylo vždy zpátečnické, bránilo pokroku a otevřeně bylo protilidské, nelidské a zvrhlé. Je tedy potřeba trošku se podívat na historii onoho silně negativního jevu zvaného judaismus, křesťanství a islám, a na jejich zápornou bezhodnotovou roli na divadelním jevišti Evropy.

Ta tři monoteistická náboženství mají společný základ, tedy víru v existenci jediné nadpřirozené bytosti-neviditelného boha. Pro židy je to Jahve (občas zřetelně viditelný a rozprávějící osobně přímo s pozemšťany), pro muslimy je to Alláh a pro křesťany je to jedna bytost ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý. Fundamentem pro všechny je svatá kniha Bible, tedy židovský Starý zákon a křesťanský Nový zákon. A samozřejmě výklady k obojímu, neboť v Bibli je spousta protikladných a dost nesrozumitelných výroků a je nutné je vysvětlit. Vysvětlování za ty dva tisíce let pořád není definitivní, a proto se musí vysvětlovat ještě i dnes. Jenom tak velice stručně a velice zhruba uvedu dřívější snahy o porozumění biblickým textům. Nejznámější komentáře a výklady uvádí židovský Talmud, Mišna, midráše Gemary (příběhy), Haskala a Kabala (mystika). Křesťanské komentáře a výklady najdeme v textech svatých Otců (patristika), v dílech scholastiků, zásadní výklady u svatého učitele církve Tomáše Akvinského rozpracovávají jeho následovníci v tomismu. No a musíme přidat nepřeberné spousty výkladů v moderní a postmoderní teologii. Výklady jsou ale také protikladné a docela nesrozumitelné, takže také i z nich si můžeme vybrat cokoliv dle libosti, co se nám zachce a zalíbí.

Naprosto stejně, ba přímo totožně, to má i muslimská civilizace. Ta má za fundament také svatou knihu, a to Korán, který vytvořil v sedmém století prorok Mohamed. Texty mu diktoval anděl Gabriel jako zprávy od Boha (Alláha). Ovšem Mohamed nebyl gramotný, neuměl psát a anděl Gabriel mu poradil, že se ty texty musí tudíž naučit zpaměti a poradil také, že nejlépe se pamatují verše, no a tak celý Korán je veršovaný. Těch veršů na zapamatování nebylo zase tak mnoho, je to pouhých 114 básniček (súr). Podivuji se ale Gabrielovi, že měl s Mohamedem tak dlouho trpělivost, vždyť to sesílání veršů trvalo předlouhých 23 let (609-632 n. l.). Dle mne se dá takových 114 básniček naučit zpaměti během týdne či čtrnácti dnů. Pokud člověk nemá nic jiného na práci, než memorovat ty básně, tak to lze snadno a lehce za těch 14 dnů zvládnout. Mohamed měl volný čas neustále, neměl žádné starosti, neboť jeho manželka Chadídža vždycky navařila chutnou krmi a pečlivě se o mužíčka starala. Byla o patnáct let starší než Muhammad a porodila mu pět dětí. Jejich nadmíru harmonické manželství trvalo 25 let. Mohamed si Chadídžy velice vážil a po celou dobu trvání manželství spolu žili v monogamním svazku. Teprve po její smrti, dožila se 63 let, což Mohamed těžce nesl, měl více manželek. Mohamed byl tedy díky Chadídže hmotně dobře zajištěn a mohl se věnovat svému náboženskému poslání. S tím memorováním básniček nijak nespěchal, což muselo anděla Gabriela asi pěkně štvát.

Neodpustím si pár vět o tzv. Satanských verších. Zní takto: „Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí – jiné? Věru, to jsou labutě (bohyně) vznešené a můžete vskutku doufat v jejich přímluvu!“ To jsou přece verše propagující polyteismus! Mohamed je pronesl před shromážděním obyvatel v Mekce. Obyvatelé Mekky uctívali právě tyto tři bohyně. Aby si získal jejich přízeň a aby je získal na svou stranu, tož jim jejich bohyně vynachválil. Byl to jasně politický tah. O pár let později Mohamed oznámil, že mu tyto verše nenadiktoval Alláh, ale Satan. Ty verše byly proto z Koránu vyškrtnuty. Definitivní text Koránu byl sepsán až 19 let po Mohamedově smrti, tedy v roce 651. Od té doby se v textu nesmí změnit ani písmenko. Ohledně Bible je to stejné, tam také nelze změnit ani jediné písmenko. To texty Bible, mnohé také ve verších, byly diktovány nikoliv andělem Gabrielem (ten akorát zvěstoval Panně Marii, že právě otěhotněla), nýbrž přímo Bohem a trvalo to několik staletí. Hospodin nikam nespěchal, měl dost času. Obě svaté knihy, tedy Korán i Bibli, diktoval Bůh buď prostřednictvím anděla Gabriela či prostřednictvím Mojžíše a Proroků.

Bible i Korán považují za svého patriarchu Abraháma, který vlastnil tři manželky. Hagar mu porodila Izmaela, někdy též Išmaela (hebrejsky „slyší Bůh“). Byl to Abrahámův prvorozený syn. Podle Genesis se narodil Abrahámovi, když mu bylo 86 let. Izmael zemřel ve 137 letech. Dle Bible byl Izmael se svou matkou Hagar vyhnán do pouště na jistou smrt Abrahámem na naléhaní jeho ženy Sáry. Izmael a Hagar tedy odešli do pouště. Po dlouhém putování jim došla voda, byli na konci svých sil. Bůh je však nechtěl nechat zahynout, a proto poslal anděla s vodou a Izmaelovi přislíbil, že z jeho krve vzejde velký národ. Bůh slib splnil a muslimové vytvořili nejenom velké říše, ale je jich skoro dvě miliardy, zato židům ale Bůh slib nesplnil, není jich jako zrníček písku na mořském pobřeží (prý pouhých 20 milionů) a nikdy žádnou velkou říši nevytvořili. Bůh má tedy raději muslimy než židy, což prokazují historická fakta.

Sára, jejíž jméno původně bylo Saraj, což se vykládá jako svárlivá a problémová, Abrahámovi porodila Izáka. Abrahám byl od Boha zkoušen, měl obětovat Izáka, neboť Bůh chtěl vědět, jestli mu Abrahám opravdu věří. Abrahám s důvěrou uposlechl a šel Izáka obětovat na horu Morija, též Sion, na které byl prý kolem roku 960 př. n. l. vystavěn chrám králem Šalamounem. Dnes tam stojí muslimská posvátná mešita al-Aksá, neboť právě z toho pahorku, kde ta mešita stojí, byl Mohamed vzat do nebe. Můžeme ale také předpokládat, že Abrahám měl výčitky svědomí za vyhnání svého prvorozeného syna a obětováním svého druhorozeného syna chtěl napravit onen dřívější zločin zločinem dalším. Když zahynul prvorozený, ať zhyne i druhorozený. Že by to byl takový synovrah? Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Keturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu. Praotec Abrahám byl tedy polygamista. Když židé i muslimové praktikovali mnohoženství, tak to měli zdůvodněné právě svatou knihou. Evropané před přijetím křesťanství zajisté také praktikovali polygamii, no a když přijali křesťanství a začali praktikovat monogamii, tak vlastně porušili nařízení svaté knihy, nedodrželi příkladné chování svých praotců. Stručně řečeno: monogamie odporuje Bibli. Přistěhovalým židům do Evropy bylo zakázáno mnohoženství až v 11. století n. l., místo druhé, třetí a čtvrté manželky měli tedy služky a pomocnice v domácnosti.

Judaismus, křesťanství a islám se hlásí k Abrahámovi. Židé i Arabové se považují za jeho potomky. Křesťané se také hlásí k Abrahámovi, poněvadž z jeho rodu (či krve?) vzešel Ježíš Kristus. Muslimové také vycházejí z Bible, kterou ovšem považují překroucenou a zkomolenou právě židovskými rabíny, to židé zpotvořili a zpitvořili Bibli. Izmael je jimi vykreslován silně negativně a judaismus obvykle zobrazuje Izmaela jako špatného a zlého. Samozřejmě, že muslimové na judaismus reagují stejnou mincí.

Od politiků, profesorů a sdělovacích prostředků slyšíme o islámu pouze negativní informace, asi tak stejně, jako když rabíni popisují Izmaela. Takže se podívejme i na snad kladné stránky muslimského světa.

Prý ženy v islámu trpí, jsou ponižovány a musí snášet všelijaká příkoří ze strany mužů. Nechápu ovšem, proč se muslimky, kterých je málem miliarda (čtyřikrát víc než Evropanek), nikdy proti tomu útlaku nebouřily a ani dnes se nebouří a ani sebeméně neprotestují proti tomu utiskování. Není to nějak podivné? Takže jak to vlastně je?

Muslimská dívka je prohlášena za dospělou tehdy, když má první menstruaci, tedy ne podle dosažených roků jako u nás. Myslím si, že to muslimské je vhodnější než naše. Muž může mít až čtyři zákonité manželky, ale musí jim věnovat naprosto stejnou pozornost. To je ve verši 4:128 označeno za nemožné, což slouží modernistům k argumentaci za zákaz tohoto pravidla. Každopádně se v Koránu doporučuje mít pouze jednu manželku, pokud by si muž nebyl jist, že bude schopen dostát svým závazkům. Rozvod je dovolen, ale je nařízena povinnost postarat se po hmotné stránce o bývalou manželku, takže v muslimské společnosti nemůže existovat bezdomovkyně. Ostatně práva žen u muslimů jsou mnohem vyspělejší než naše evropské, našim ženám se o takových právech může pouze zdát. Muž je povinen finančně zabezpečit chod domácnosti, tedy musí chodit do práce, žena má povinnost dbát o domácnost a o výchovu dětí. O tom, že by musela chodit do práce a o chod domácnosti se starala finančně třeba na polovic s manželem, tož to nepřichází vůbec v úvahu. Když už i žena jde někam pracovat, veškerý výdělek je její, může si s tím dělat, co se jí zlíbí, na provoz domácnost nemusí dát ani ň! Kolik našich žen by takový systém podporovalo! S tím také souvisí to mnohoženství. Pouze velmi bohatý muž si může tak zvaně koupit více manželek, stejně ale většina mužů se spokojí pouze s jednou. A to kupování žen je čistě ekonomický kalkul, rodiče dívky si pak jsou jisti tím, že budoucí zeť má dostatek peněz na slušné živobytí. Při tom kupování se okamžitě ukáže, v jaké ekonomické situaci dcera bude žít. Zajisté že muž bez ekonomického zázemí si vlastně pořídit manželku ani nemůže, prostě na to nemá finance. Považuji to za kladné počínání. U nás v Česku ještě za I. republiky musel ženich předložit úřadu doklad, z čeho bude manželství žít, jinak nedostal povolení k sňatku. Dnes u nás mohou uzavřít manželství i dva bezdomovci a s dětmi mohou bydlet třeba pod mostem, máme přece svobodu. A to pobouření s těmi čtyřmi manželkami je veliké pokrytectví, vždyť naši oligarchové si mohou koupit žen dle libosti neúrekom, zaplatí hotově a žádnou další povinnost nemají. Co je teda morálnější?

Muslimskému světu se také vyčítá, že nedovoluje ženám účastnit se politického života. Jenomže je třeba si uvědomit, cože to ta politika vůbec je. Přece politika je všude ve světě o vydělávání peněz. Lze nalézt nějakého politika, který by pracoval pro blaho obyvatel zadarmo? Není takového politika. Nebo přece jenom nějakého najdeme? Ale jo, najdeme jich docela dost, jenomže to nejsou demokrati, takže jsou zavrženíhodní. Například takový Lenin, Stalin, Mao, Ho Či Min, Kim Ir Sen, Kaddáfí, Saddám apod. na vlastním obohacování vůbec nelpěli! No a muslimky nemají zájem o vydělávání peněz (navíc jde o lstivé a nečestné získávání financí), vždyť získat finance je přece povinnost mužů! Když se tedy v muslimském světě objeví v politice žena, je to nějak nezvyklé, nedůvěryhodné, mimořádné a silně pofidérní, no ne? Co si budem vyprávět, nastrčil ji tam manžel či rodina.

Zahalování těla si zařídily samotné muslimské ženy, neboť v Koránu je pouze doporučeno zahalování ňader. Myslím si, že i pro většinu našich evropských křesťanských žen by bylo docela vhodné nějaké zahalování těla, ono ukazovat na veřejnosti vyzývavě tukové polštáře na břichu a zadku mně nepřijde nějak moc estetické.

S tím zákazem pití alkoholu to není zase tak příliš jednoznačné. Verše v Koránu zní takto: „Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho – a možná, že budete blaženi. Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy?“ Jiné verše zase popisují, že „v ráji, kde řeky jsou s vodou, jež nezahnívá, a řeky mléka, jehož chuť je neměnná, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím, a řeky medu očištěného.“ A jinde je také verš: „Život pozemský je pouze hra a zábava.“ Takže věřící muslim si může vybrat, no ne?

Korán má spíše než příkazy jen doporučení k chování jedince, jako např. umýt se před modlitbou (dbají naproti Evropanům o hygienu těla), nejíst vepřové, koňské ani psí maso a podobně. Ty jejich příkazy v Koránu jsou dle mne velmi rozumné a není jich ani nějak moc. To židé mají těch příkazů 613 (micvot). Mnohé příkazy nedávají žádný smysl, třeba je zákaz pojídat maso ptáka Noha, ovšem žádný pták Noh neexistuje. S muslimy mají židé některé příkazy společné, třeba obřízku anebo všelijaké omezení ohledně jídla (kašrut). Židé slaví sobotu (šabat), muslimové mají za svátek pátek a křesťané neděli. To je asi proto, aby se všichni vzájemně odlišovali a aby bylo veřejně jasně vidět, kdo je kdo.

Vzpomínám na naši závodní jídelnu v době, kdy byl nedostatek masa a když bylo doporučováno, aby jeden den v pracovním týdnu býval bezmasý, takže v naší závodní jídelně určili jako bezmasý čtvrtek, no a věřící tak měli bezmasé dny dva, neboť v pátek mají půst a dle náboženského předpisu nemají jíst maso. Platí to ještě i dnes? Myslím, že už ne. Určitě ten předpis křesťané, i když jsou pravověrní, nedodržují.

Korán se mi líbí více než Bible, neboť tam nikde nenalezneme voloviny, kraviny, zázraky a podobné nesmysly jako v Bibli, Korán je docela racionální. Zabývá se praktickými záležitostmi běžného života, žádné nadpřirozeno, žádná mystika, žádné divy a kouzla. Nemůžu si pomoc, ale islám je mi mnohem sympatičtější než judaismus a křesťanství. Přece naprosto k smíchu jsou mnohé biblické texty nadiktované přímo Bohem. Pár ukázek. Biblický Bůh mění Lotovu ženu v solný sloup, dřevěnou hůl změní v hada, slavně vítězí nad Leviathanem i Behemothem, což jsou mořské a pozemské obludy. Uvádí na centimetr přesně rozměry Noemova korábu, jmenuje zachráněná zvířata při potopě světa, boří Babylonskou věž a zařizuje rozrůznění jazyků, a takových podobných nesmyslů je v Bibli spousta. V některých pasážích v Bibli Bůh nařizuje Izraelcům vybít sousední národ včetně žen a dětí. Fakt to diktoval Jahve? Také centrální příběh křesťanství nedává žádný smysl. Proč musel Ježíš zemřít, abychom mohli být spaseni? A v čem vlastně spočívala Ježíšova oběť, když de facto nezemřel? Jak by mohla smrt jednoho člověka vykoupit hříchy ostatních? A bylo by to tak vůbec správně? Fakt to Bůh opravdu takto chtěl? Kdyby alespoň teologové pronesli, že to nediktoval Bůh, ale Satan, jak to udělal Mohamed, tak by to bylo přijatelné. Jinak je to vyložená sranda a z věřících si dělají vyloženou prdel. Nebo to záměrně z věřících dělají voly? No a teologové tyhle kraviny, protože je pronesl Bůh, všelijak přesložitě i symbolicky vysvětlují, čímž ovšem všechno ještě více zašmodrchávají a ještě více zesměšňují.

Takže za evropské křesťanské hodnoty lze považovat cokoliv se nám zachce. Konkrétně to, co si z oné naprosto nepřehledné spousty textů právě dle nálady vybereme. Proto mne vůbec nepřekvapila slavná evropská hodnota zvaná humanitární bombardování, neboť pro humanitu i pro bombardování nalezneme ve svatých textech dostatek důkazů a důvodů. Klidně můžeme vraždit, vždyť je to doporučováno v Bibli, klidně můžeme milovat masové vrahy, taky je to doporučováno v Bibli. Samotný president USA Bush, než začal vraždit v Iráku milion a půl obyvatel, se radil přímo s Pánembohem, a ten mu to doporučil. Je logické, že bombardování si přeje Bůh a je to tedy typická evropská hodnota. Ale také můžeme milovat nepřátele své, také je to v Bibli, takže nemůžeme pronášet žádné křivé slovíčko proti válečným zločinců typu Bushe, Wolfovitze, Camerona, Sarkozyho a spol. když víme, že vraždění je typická evropská křesťanská hodnota.

I my v Česku vyznáváme vraždění jako evropskou hodnotu, neboť naši žoldáci vraždí v Afghánistánu, kde jim zaletěl požehnat samotný kardinál Duka, vojáky jsme měli v Kosovu a Bosně, samozřejmě nemůžeme vynechat Irák, kde se naši vojáci podíleli na svržení socialistického sekulárního režimu Saddáma Husajna, dokonce i v africké zemi Mali máme vojcly, naše armáda se připravuje vraždit obyvatele Ruska, proč by jinak cvičili v pobaltských zemích pod velením Německa. No, kdo by to do těch holubičích povah řekl?

Když se tak dívám na postmoderní filosofy tvrdící, že každý má pravdu, nemohu se ubránit dojmu, že vlastně pouze napodobují teology, také samé přesložité nesmyslné texty tvářící se velice intelektuálně. Teologové byli už postmoderní před mnoha a mnoha staletími. Postmoderna pouze pokračuje v jejich činnosti, akorát se většinou obejde bez Boha, ale ve zblbování čtenářů jsou na tom stejně jako teologové. Postmoderna se přímo ukázkově předvedla v právu. Každý právník může mít na stejnou záležitost jiný, přímo opačný názor. Sejdou se dva právníci a vzniknou tři odlišné právní názory. V minulosti měli právníci také různé názory na stejnou věc, ale bylo zde zastřešující rozhodnutí v rukách církve či politické strany. Platný byl pouze ten názor, který potvrdila církev či politická vládnoucí strana. Církevní názor měl trvalý charakter, církev jednou rozhodla a platilo to napořád. Kdežto politické strany pouhé volební období, po volbách jiná politická strany zruší rozhodnutí strany minulé. Tím se potvrzuje pravda postmodernistů, že totiž pravda je velice plastická a každý má pravdu. Než změnila církev názor, tož to trvalo několik století, takže se zdálo, že jejich pravda je věčná. Církev svatá byla neomylná a filosofie byla služkou teologie. Dnes víme, že pravda je pouze dočasná a že filosofové slouží vládnoucím, to slouhovství jim holt přešlo do krve. Přitom už víme, že to, co bylo pravdou před dvaceti lety, dnes pravdou není a za dvacet let bude dnešní pravda zase úplně pasé. Politujme a mějme soucit s filosofy a intelektuály.

Stejně složité, naprosto nepřehledné výklady, navzájem si odporující protiřečící mají i v islámu. U nich každý imám má naprostou svobodu výkladu Koránu. Imám v nějaké odlehlé zapadlé provincii káže svým ovečkám odlišně od imáma působícího v nějakém velkoměstě na univerzitě. Nemají nějakého muslimského papeže, který by rozhodl, co je a co není pravda. Pravda hlásaná v horské vesnici může být diametrálně odlišná od pravdy velkoměstské. Muslimům to ale nevadí. Imámové se totiž většinou zabývají konkrétní situací v místě svého působení, vůbec neřečňují o vlastnostech Alláha, či o nějakých složitých teologických nuancích, prostě Alláh je Alláh je Alláh, to ohledně věrouky bohatě dostačuje. Důležitější v jeho kázání je otázka, zdali se přilehlá nemocnice vybaví moderními přístroji anebo zdali se raději postaví nová silnice. To jsou ty jejich problémy.

U nás v Evropě ovšem vidíme, neboť je nám vnucován takový názor, že všichni muslimové chtějí zničit Evropu, že jejich cílem je zavést v EU islám a islámský právní systém. Je na tom kus pravdy, ale není to pravda celá. Ten islám, který my známe a odsuzujeme, je pouhý výstřelek, extrém, výstřednost pocházející ze Saudské Arábie. Copak Saúdská Arábie je se svými 26 miliony obyvatel, z nichž je šest milionů zahraničních dělníků, schopná dobýt Evropu? K smíchu. Ovšem pokud je silně podporovaná USA, tož to je potom jiné kafé! No a to naprosto výstižně charakterizúuje tanec s meči, kterého se účastní americký president společně s královskou rodinou. Je to také pěkná symbolika ukázaná celému světu na videu.

Pár vět o Saúdské Arábii. Tato země má druhé největší zásoby ropy na světě a čtvrté největší zásoby zemního plynu na světě. Spojené státy americké dodaly techniku na těžbu nafty a zisky jsou rozdělovány 50 na 50, tedy polovina zisků z těžby jde do USA a polovina zůstává monarchii. Nemít ropu, tož by to byl bezvýznamný pouštní stát žijící z poutí do Mekky a Medíny. Tato islámská absolutní monarchie je nejteokratičtějších země světa. (Ale přece i Velká Británie je také království.) Je u nich zakázána činnost politických stran a odborových organizací. Ještě v padesátých letech bylo v Saúdské Arábii běžné otrokářství, stejně jako v Tibetu. V zemi funguje Výbor pro podporu ctnosti a bránění neřesti, je to náboženská policie, která nevybíravými a často brutálními způsoby dohlíží nad dodržováním náboženských předpisů. Rouhání a homosexualitu trestá trestem smrti, cizoložství trestá ukamenováním. V květnu 2014 byl provinivší se student odsouzen k trestu smrti stětím a k následnému ukřižování. Běžné je sexuální zneužívání dětí, prý až jedno ze čtyř. Od léta roku 2015 Saúdská Arábie předsedá Radě OSN pro lidská práva. V roce 2001 navštívil český prezident Václav Havel Saúdskou Arábii a při této příležitosti byla podepsána dohoda o zřízení vyslanectví Saúdské Arábie v Praze. To bylo otevřeno v roce 2002. Česko s královstvím spolupracuje v oblasti politické, školské, vědecké, kulturní a obchodní.

Saúdská Arábie vychází ze stejných principů jako Islámský stát v Iráku a Sýrii. Saúdská vláda i soukromé organizace působící v zemi vynakládají mnoho prostředků na financování zakládání mešit a náboženských škol po celém světě, které poté využívají k šíření wahhábismu. Od 60. let 20. století Saúdská Arábie financovala stavbu 1.359 mešit, 210 islámských center, 202 vysokých škol a 2.000 škol v zemích, které nemají muslimskou většinu.

Takže už jsme v obraze, už víme, proč se USA tak moc kamarádí se Saúdama, bez nich by žádné tzv. arabské jaro nebylo možné zrealizovat. Američané by přece nemohli otevřeně podporovat teroristy v Sýrii, povstalce proti Kaddáfímu v Libyi také dodali Saúdové. Akorát snad v Afghánistánu nemají prsty, tam Američané vtrhli pod oficiální záminkou, že tam jdou podpořit boj tamních věřících (mudžahedínů) za náboženskou svobodu, kterou jim upírají bezbožní komunisté. Irák rozmlátili dle mne jen tak z hecu, bylo potřeba podpořit zbrojařského magnáta Cheneyho a Rumsfelda a podobné kamarády v obranném vojenské průmyslu, což se podařilo, vojenské sklady se docela vyprázdnily a mohou se zase doplňovat.

Občas čtu konspirační teorie o tom, že Američané záměrně rozvrátili arabské země jen proto, aby poškodili EU, neboť EU určitě nezvládne příval arabských uprchlíků a ekonomicky bude upadat. Takový vývoj je ovšem pro USA velice výhodný, zase totiž může Evropu ekonomicky zachraňovat. Samozřejmě takové konspirační teorii vůbec nevěřím. Proč by měly mít USA zájem o zničení Evropy, vždyť jsou našimi nejlepšími přáteli a ochránci, ochraňují celou Evropu před agresivním Ruskem a chtějí zkázu Evropy? To ale chce spíše Rusko, no ne?

Nějak jsem ale v tématu s tou Saudskou Arábií odbočil, takže se musím vrátit k těm evropským hodnotám.

Wahábisté, tedy Isilovci, vykládají Korán naprosto stejně jako naši teologové. V tomto smyslu je evropská a muslimská civilizace úplně stejná. Výklady u obou mohou zajít až do nebetyčných extrémů. V církvi katolické třeba stále existuje a funguje inkvizice a Vatikán považuje za nejdůležitější misionářskou činnost, tedy šíření víry pravé. My máme ty misionáře a muslimové mají džihád, což je stejná misionářská činnost šíření víry jako u nás. Nemáme si co vyčítat, chováme se a jednáme (muslimové i křesťané) dle stejného mustru.

Co si máme představovat pod pojmem křesťanské hodnoty? Vždyť církev ve své historii měla spousty všelijakých škol, všelijaké mnišské řády a samozřejmě i kacířské školy jako např. kataři, Albigenští, husité, luteráni apod. Stejně tak islám má spousty podobných škol (madrás). Tak závěrem se zmíním o Řádu žebravých mnichů, který založil svatý František z Assisi. Když přišel na audienci k papeži požádat o uznání řádu a přečetl mu stanovy, tož papež po vyslechnutí oněch řádových pravidel odvětil: „To není řád pro lidi, nýbrž pro prasata. Běž, vyválej se s vepři, svými soudruhy, a pak přijď.“ Šoumen svatý František poslechl, vyválel se v hnoji spolu s vepři a tak jak byl zasviněný, přišel novu za papežem. No a papež uznal řád františkánů-potulných žebravých kazatelů za součást církve. A takových řádů je mnoho a mnoho (třeba premonstráti, benediktini, dominikáni, cisterciáci, kartuziáni, karmelitáni, kapucíni, templáři, řád křižovníků, řád milosrdných bratrů, řád německých rytířů…) a všechny se od sebe liší, řídí se odlišnou řeholí. Stejně tak se odlišují jednotlivé islámské školy. Pro mnoho katolických řádů je charakteristický společný život v klášterech, což mnozí považují za luxusní hotely pro homosexuály.

Další velice omílaná křesťanská hodnota je rodina, slyšme třeba poslance za lidovce a nejenom je, takových žvanilů je spousta. Podívejme se na rodinný život samotného Ježíše Krista, který je nám přece ideálním vzorem.

Ježíš, to je česky, jinak Jehošua, Ješua či Ješú, byl nemanželské dítě. V Evangeliích se dočteme, že Josef jakmile zjistil, že Marie je těhotná, odmítl manželství a až na domluvu anděla Gabriela se svolil vzít si těhotnou Marii. Svobodná matka v tehdejší době byla odsouzeníhodná, dnes už není. Lidem v tehdejší době, stejně jako nám dnes, vůbec nepřipadlo na mysl, že by žena mohla otěhotnět bez muže. Dokonce kterýsi svatý Otec (Órigenés? Nechce se mi to hledat) uvádí, že otcem byl římský legionář Panthera, ale zdůrazňuje, že je to pouhá široce rozšířená pomluva.

V evangeliích se uvádí dva rodokmeny, oba dokazují, že Josef pochází z rodu Abraháma, tedy otcem je jasně Josef. V oněch kapitolách není ani zmínčička, že ji oplodnil samotný bůh Jahve, to by totiž docela připomínalo antickou báji o mnoho dětech, které zplodil bůh Zeus s pozemskými ženami, takže autoři rodokmenů odmítli otcovství Jahveho. V apokryfech se dovíme, že Josef byl hluchoněmý a obyčejný tesař, tedy z té nejnižší kasty, no a kdo jiný než takový člověk by si vzal těhotnou? Rodina Marie mu možná slíbila, že mu zařídí stolařskou dílničku, proč by to nebral, no ne? Ale nakonec se v církvi přece jenom prosadil názor, že otcem byl bůh Jahve. A těch překrásně zašmodrchaných jakoby důkazů, že Ješua je syn boží, je nespočetné množství. Jehošua brzy odešel od své rodiny, možná nesnášel otčíma Josefa, a ke své rodině se vůbec neznal. Setkání s matkou několikrát odmítl, akorát jednou byli spolu na svatbě v Káni, kde změnil vodu na víno, nikdy jindy se už nesetkali. Matka mu nebyla ani na pohřbu, musel ho pohřbít ne příbuzný Josef z Arimatie. Takže rodina dle evangelií je zavrženíhodná. Ano, to je také ta křesťanská evropská hodnota.

A ještě poslední příběh z apokryfního Tomášova evangelia o vzkříšení Lazara. Kapitola má nadpis Nahý s nahým. „Ježíš se vzkříšeným mladíkem vyšli z hrobky, v níž pobyli tři dny, držíce se za ruce. Viděl je tak zástup lidí u hrobky v Betánii, kde vzkřísil Ježíš mladíka. Pokračuje to takto: Přišel do Jericha a byla tam sestra toho mladíka, kterého miloval Ježíš, a jeho matka Salómé, a Ježíš je nepřijal.“ Neúplný fragment téhož je i ve svitcích z Kumránu. Svatý Otec Klement z toho vyvozuje Ježíšovu homosexualitu. My tedy můžeme vyvodit, že gayové jsou těmi pravými následovníky Krista a jediní skuteční křesťané. Prague Pride je tedy oslavou křesťanské víry. Jsou kardinálové a papež taky gayové?

Jako starý marxista bych zakončil toto povídání Karlem Marxem. Pro mnoho lidí se Marx stal svatým či přímo Bohem. Chtěl bych zdůraznit, že Marx nebyl filosof, Marx byl pouhý „sociolog“, který na hmotných (finančních) faktech jako první ukázal vznik a fungování kapitalismu – a na tom fungování, jak ho on popsal, se podnes nic nezměnilo, akorát se to zdokonalilo a okrádání vylepšilo. O tom, jak má či jak bude vypadat budoucí společnost (prý komunistická) pronesl pár nezávazných vět a to kdoví v jaké situaci. Jediná jeho vážná a důležitá citace o budoucnosti zní: „Pouze praxe ukáže, co bude vhodné.“ Tím se řídí třeba Čína, takže fakticky se KS Číny řídí Marxem. U nich to zní: „Není důležité, zdali je kočka černá či bílá, důležité je, že chytá myši.“ Marx také popisuje, proč byla Pařížská komuna poražena – no protože nějak zapomněla znárodnit banky. Lenin to určitě četl a tak první věc kterou udělal, bylo znárodnění bank. Po převratu 89 zase vítězové dali banky do soukromých rukou. Obojí se řídili Marxem. Marx má také obrovskou spoustu vykladačů, takže pod Marxovými křídly se může schovat kdokoliv – nacista, fašista, křesťan, luterán, anglikán, muslim, ateista, ba i ateistický Číňan, jakákoliv sekta v USA či dalajláma. I svatý Marx má obrovitánskou spoustu naprosto odporujících si vykladačů, stejně jako křesťanství či islám.

Ten, kdo to dočetl až do konce, už bezpečně ví, co jsou to evropské hodnoty.

Není zde článek celý?