O neslušné slušnosti a závislé nezávislosti pana Dalibora Dědka

Pan Dalibor Dědek z hnutí Starostové a nezávislí je exemplárním příkladem toho, že cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly. Tento úspěšný zakladatel firmy Jablotron rozšířil své filantropické založení i na záchranu české politiky a výsledek je dílem nešťastně kýčovitý a dílem vysloveně nehorázný.

Pojďme mu odpustit, že se tak nešťastně přeřekl a na tiskové konferenci STAN omylem vzýval úspěch hnutí ANO. Daleko horší je to, když svůj pozitivní vztah k Andreji Babišovi maskuje svojí údajnou slušností a nezávislostí a hledáním dalších „slušných a nezávislých osobností“ pro obrodu české politiky a jejího veřejného obrazu. Jsou to všechno takové hezké bubliny a pan Dědek je mistr bublifuku. Ani jedno z těch slov neznamená totiž vůbec nic.

Nejprve si nelze odpustit poznámku k ryzí neslušnosti při nadužívání pojmu „slušnosti“ v politickém marketingu.

Když soudruzi za minulého režimu hledali vhodné kandidáty na jednotnou kandidátku Národní fronty, tak s oblibou hledali „slušné lidi“. Obvykle se jednalo o pitomce, kteří na té kandidátce vytvářeli křoví všem těm zcela neslušným a slušného na tom nebylo vůbec nic. Slušnost je také pojem, který s oblibou pro sebe používají neoznačení ruští vojáci, když obsazují ukrajinské území a Rusko dělá jako že nic. Říkají si slušní či zdvořilí lidé. Je to prostě ten nejzprofanovanější pojem při vedení hybridního útoku. Každý sňatkový podvodník musí vytvářet dojem slušnosti, protože na tom je postavený jeho byznys. Objev, že okázalá slušnost nemá co do činění s opravdovou poctivostí, učinili lidé již ve starověku. Na tento jev ukazuje v evangeliu i Ježíš, když mluví o farizejích, kteří vystupovali jako ryzí slušňáci. Vysloveně „slušný člověk“ je také ve filmu Starci na chmelu ten největší podrazák. Pochybuji, že výsledkem Dědkova hledání „slušných lidí“ bude nalezení slušných lidí. Zkušenost spíše mluví pro obligátní mix troubů a vyčůránků.

Druhou poznámku je třeba věnovat pojmu „nezávislosti“.

Jsou pozice, povolání a situace, kdy je nezávislost zcela zásadní podmínkou férového výkonu. Znamená opravdové a vnitřní oproštění se od účelových vlivů, od postraních úmyslů a služebnosti. A naopak jsou situace a povolání, v nichž je nezávislost znakem nezodpovědnosti či nesmyslnosti. Tak kupříkladu politik nemá být vůbec nezávislý a každé politické „hnutí nezávislých“ je klasickým podvodem a nebo zřejmým nesmyslem. Politik prosazuje zájmy svých voličů a pro politickou pluralitu je nesmírně zásadní, aby se politicky aktivní občané sdružovali do svých stran podle společně sdílených hodnot a podle svých legitimních zájmů a cílů. Vyzdvihování nezávislosti v politice je vlastně popíráním základního smyslu demokratické politiky a plurality. Je to prostě jen vytváření mlhy. A mlha je opět jen podvodem na voličích.

Třetí poznámku si zaslouží pojem „osobnosti“.

Jedná se o nesmírně hloupý a rovněž nadužívaný marketingový trik, podle něhož se svět dělí na nás, řadové či vysloveně špatné lidi a nám nadřazené „osobnosti“. A ty „osobnosti“ mají jakousi shůry danou legitimaci vést a řídit všechny neosobnosti. Jinými slovy, jestli někoho označím za osobnost, tak tím vyjadřuji pouze svůj osobní názor a své subjektivní ocenění něčích kvalit. To je v pořádku. Ale je velmi nevěcné používat pojem „osobnost“ jako nějaký objektivní a daný fakt. Některé „osobnosti“ se totiž v průběhu času proměňují v bytosti ryze neosobní, neboli v prázdné lokaje. A naopak někdo, kdo se nemusel zdát být osobností, může překvapit opravdovostí a pozitivní jedinečností svých činů.

Pan Dědek podle mě kupříkladu není ani slušný, ani nezávislý a ani pro mě nepředstavuje žádnou velkou osobnost. Naopak v něm vidím někoho, kdo se chce za každou cenu paktovat s mocenským predátorem a tím legitimizovat jeho neslušnost. A navíc ukazuje, že je na tomto predátorovi závislý, což by nasvědčovalo na jistý deficit ve struktuře osobnosti. A je to buď deficit intlektuální a nebo morální. To nemusíme nutně zjišťovat.

Kdyby byl při svých inklinacích pan Dalibor Dědek aspoň trochu autentický, tak by prostě nehrál svoji kýčovitou komedii v hnutí STAN a prostě by kandidoval za ANO. Stejně když chce říct STAN, tak automaticky vyslovuje ANO.

Není zde článek celý?