Pavel Tulajev: O jubilejním slovanském sjezdu roku 2017 – 4. část

Pavel Tulaev

Pavel Tulaev

30. května 2017. Čtvrtý den cesty. KIRILLOV

V noci naše loď přeplula Prybinskou nádrž, která je svou rozlohou srovnatelná s velkými jezery. Kolem dokola až k obzoru byl jen vodní živel a zdálo se nám, že plujeme na otevřeném moři. Kdesi na levoboku zůstalo město Čerepovec, největší hutní centrum, jež bylo postaveno za přispění mého rodného strýce Viktora Pavloviče Osipova. Dodnes zde žijí můj bratranec a sestřenice, stejně jako můj přítel, vážený učitel Igor Nikolajevič Afonin.

Po té, co jsme vpluli do proudu řeky Šeksna, jsme následující ráno dorazili do stanice „Kuzino“, kterýžto název mi sám o sobě nic neříkal. Při pohledu na mapu jsem zjistil po pravém břehu rajón Goricy Vologdské oblasti. Opravdu, je zde mnoho kopců. Nejvyšší z nich Maura dosahuje 185 metrů nad mořem.

Turistický autobus nás zavezl do města Kirillov, kde na břehu Siverského jezera a v blízkosti Bílého jezera stojí a odráží se ve vodě slavný Kirillo-Bjelozerský klášter. Na konci XIV. století jej založil mnich Kirill, jeden z přímých žáků sv. Sergije Radoněžského.

Klášter, který stál na strategické cestě k severním mořím, se stal významným náboženským, knižním a obchodním centrem Rusi. Zde žil svatý Nil Sorskij, duchovní vůdce hnutí „něsťažátělej“. Několik rukopisných sborníků ze starých záznamů tu sestavil v zdělaný mnich Efrosin. Kromě mnichů a poutníků zde pobývalo mnoho pozoruhodných lidí, a nejslavnějším z nich byl car Ivan Hrozný. Podle legendy se zde o narození následníka modlili jeho budoucí rodiče kníže Vasilij III. a Jelena Glinskaja. Car Ivan Hrozný si ctil tento svatý příbytek, na jeho rozvoj daroval velkou sumu peněz a na konci života přijal zde mnišství.

V XVI. století se Kirillo-Bělozerský klášter stal druhým největším náboženským centrem po Trojické lavře. V jeho vlastnictví bylo více než 600 vesnic. Díky silnému kamennému opevnění se mnichům podařilo vydržet obležení a odrazit polsko-litevskou intervenci v letech 1612 – 1613. Až do doby Petra Prvního byl Kirillov jedním z největších opevnění v Moskvském carství, ale po ruském vítězství nad Švédy a objevením se nového severního hlavního města význam kláštera jako vojenského a obchodního centrazačal klesat.

I přes škody sovětského období historie rozsáhlá území Kirillova dodnes budí dojem středověkého města, a to nejen náboženského centra. Architektonický celek zahrnuje Velký uspěnský monastýr, Malý Ivanovský a „Nové město“. Navštívili jsme Uspěnský chrám bohatě zdobený starými ikonami, kostel Proměnění, relikviář Sv. Kirilla, prošli jsme se podél masivních hradeb a vyšli skrze úzkou bránu k Siverskému jezeru.

Po výlety po Kirillovu jsem vylezl na zvonici, odkud se otevírá nádherné panorama. Dole bylo jako na dlani klášterní nádvoří, vpravo modré jezero lesknoucí se na slunci množstvím barev, a ještě dál je velká vesnice s dřevěnými domy. Tohle je svatá Rus, severní rodiště našich předků.

Fotokronika návštěvy Kirillova:

https://www.facebook.com/pavel.tulaev/media_set?set=a.1542181972518515.1073741860.100001801828038&type=3

30. květen byl pro mě velmi plodným i v tvůrčím plánu. V tento den po obědě jsem vystupoval na dvou konferencích, které probíhaly současně v různých místnostech. První, na níž byl relativně malý počet účastníků, byla věnována problémům organizace slovanského hnutí. Vedl ji v čítárně lodi A. A. Grigorovič, generální tajemník Mezinárodní slovanské rady. Protože první z uvedených v seznamu účastníků I. S. Jacenko chyběl, dostal jsem, ač jsem byl původně druhý v pořadí, hned slovo. A to bylo velmi dobře, protože téma této nevelké zprávy bylo věnováno prvním slavjanofilům a jejich sjezdům. Snažil jsem se s hrnout obsah mé nejnovější monografie s tím, že jsem zdůraznil rozdíl programů sjezdů z r. 1848 a 1867, shrnul výsledky a nabídl zájemcům prostudování mé knihy. Pak jsem si poslechl vystoupení O. A. Platonova, S. K. Komkova, L. F. Gorčakové a s omluvou se přesunul do další sekce. Bohužel jsem se nedočkal vystoupení B. J. Zemcova o organizaci dobrovolnického hnutí v Srbsku v 90. letech.

Druhá konference „Aktuální otázky slovanské historie“ se konala ve velkém konferenčním sále pod vedením S. V. Lebeděva. Zmeškal jsem asi pět vystoupení (Ally Gigové o sovětsko-bulharské spolupráci, A. D. Stěpnova o osobnosti generála M. N. Čerňakeva ve válce za osvobození Slovanů, Elžbety Grabarek-Bartoševič o historické složitosti vztahů mezi Polskem a Ruskem atd.), ale přesto jsem stihl několik zajímavých vystoupení. Zmíním některé z nich.

Sergej Viktorovič, který připravil celou sérii článků pro „Slovanskou encyklopedii“, vyprávěl o významu ideologie „jugoslavismu“ pro obyvatele Balkánu. Moderním aspektům dějin Srbů zasvětila svůj projev Vesna Pěšič. Pozdravila účastníky sjezdu v rodném jazyce a pak mě požádala, abych přečetl stručný ruský překlad její řeči. A. V. Fatula, můj přítel a kolega z Všeslovanského svazu, pohovořil o kořenech a dávné historii karpato-rusínského lidu. Spolu s historikem M. J. Dronovem vydali ke sjezdu literární publicistický almanach „Karpatská Rus“, který byl prezentován samostatně. A. A. Titovec, který mě vloni velmi přívětivě uvítal v Minsku, hovořil o svých dojmech z návštěvy muzea Etrusků v Itálii; našel zde mnoho společného mezi tímto starým lidem a superetnosem Rusů. Miloš Zvěřina, předseda představenstva společnosti „Slavica“ v Bratislavě, mluvil o počátcích západních Slovanů, sahajících až do předkřesťanské doby. Důkladně toto téma zkoumal jeho krajan, Slovák Viktor Timura, jehož fundamentální monografie jsou uvedeny výše. Rovněž zformuloval několik důležitých tezí o evropském starověku.

Pak jsem byl na řadě já. Formálně měla zpráva název „Arkona – duchovní centrum Slovanů“, protože o tom byl publikován článek v „Ruském věstníku“ po nedávné návštěvě ostrova Rujána. Nicméně já jsem téma nastínil šířeji tím, že jsem položil důraz na venedské kořeny Slovanů. Ukázal jsem přítomným moje ilustrované vydání „Rodoví bohové: obrazy, hymny a výklady“, a pak jsem řekl pár slov o prvních slavjanofilech, kteří se objevili ne v Rusku v XIX. století, ale v Dalmácii v době renesance. Moje zpráva vzbudila zájem u mnoha posluchačů. Miloš Zvěřina mi jako poděkování daroval poz oruhodné studie ve slovenském jazyce „Barokovy slavizmus“ Rudo Brtana, reeditovaný originál z roku 1939. Spisovatel Vladimir Ličutin se začal zajímat o mé album „Rodoví bohové“, o němž jsme pak diskutovali během přestávky. Dřívější spolupracovnice časopisu „Mladá garda“ Ina Simonova mě poprosila, abych jí daroval knihu „První slavjanofilové a jejich sjezdy“, a ona mi na oplátku podepsala svou sbírka článků „Starý dům nahlíží do srdce mého…“. Později jsem ještě několikrát s touto roztomilou, inteligentní a vzdělanou ženou probíral vzpomínky na společné známé a úvahy na obecná témata.

Ve stejné době v café-baru probíhala konference „Slovanský stát, právo a geopolitika“ pod vedením Vladimíra Jurijeviče Sadkova, místopředsedy Svazu důstojníků Ruska, mého kolegy v Imperátorské ruské historické společnosti. Zaznělo tam několik mimořádně důležitých zpráv: O. A. Gudyma z Přidněsterské moldavské republiky, Tadeuše Sikorského z Polska, Miroslava Polreicha z Čech, Ivana Spaseva z Makedonie a dalších. Sadkov mi řekl, že zprávy byly doprovázeny zajímavou rozpravou.

Po večeři se konala tvůrčí setkání a koncerty našich umělců, probíhající za účasti Kirilla Chmelevského, předsedy nadace „Hlas andělské Rusi“. Zájem projevili zejména mladí Slované z cizích zemí, kteří se zde s živým provedením ruské písňové tradice setkali poprve.

V tutéž dobu mi Vesna Pěšič a její přítelkyně Biljana Džorovič nabídly natočit se mnou rozhovor pro rádio Bělehrad. Jako překladatel a pak i jako plnohodnotný účastník rozhovoru byl přítomen Ilja Michajlovič Čislov. Mluvili jsme o významu současného sjezdu, o jeho souvislosti se sjezdem z roku 1867, o zvláštní roli Srbů v obou slavnostech i o současném boji Slovanů proti světovému zlu. Ilja Čislov naše spolubesednice příjemně překvapil perfektní znalostí jazyka a také klasické i moderní srbské literatury. Fakticky byly natočeny dvě velké tematické besedy, které byly později publikovány samostatně.

Fotokronika konference:

https://www.facebook.com/pavel.tulaev/media_set?set=a.1542167379186641.1073741859.100001801828038&type=3

Zdroj: http://www.ateney.ru/o-yubilejnom-slavyanskom-sezde-2017-goda

Předchozí části:

http://www.nwoo.org/2017/07/12/pavel-tulajev-o-jubilejnim-slovanskem-sjezdu-roku-2017-1-cast/

http://www.nwoo.org/2017/07/17/pavel-tulajev-o-jubilejnim-slovanskem-sjezdu-roku-2017-2-cast/

http://www.nwoo.org/2017/07/29/pavel-tulajev-o-jubilejnim-slovanskem-sjezdu-roku-2017-3-cast/

loading…

Není zde článek celý?