Po strništi bos – další zbytečný film

Problémem filmu Po strništi bos je kromě běžných a známých problémů, které vykazují scénáře Svěráka staršího, jedno docela zásadní omezení, které na sebe scénárista záměrně sám uvalil. Nostalgický film je vyprávěn z hlediska hlavního hrdiny, asi osmi nebo devítiletého? chlapce Edy. Jeho vnímání skutečnosti jako dítěte tedy nutně musí být omezené.

Film se odehrává za Protektorátu (jako by neexistovaly problémy dneška!), ale protože se na události díváme optikou relativně malého dítěte, němečtí vojáci jsou sice nebezpeční, ale jsou v podstatě vzdálení. Hlavním tématem filmu jsou chlapecké hry  a hlavně pobyt na venkově, který se Zdeňku Svěrákovi zřejmě vštípil do paměti ze svého vlastního dětství. Zdeněk Svěrák se narodil roku 1936, takže v době, kdy se film odehrává, by mu také bylo právě osm nebo devět let.

Edova rodina je nucena se vystěhovat z Prahy do rodinného domu k dalším příbuzným kdesi na českém venkově. Když Edův otec odmítne v elektrárně, v níž pracuje, zdravit vztyčenou pravicí, přijde rodina o podnikový byt.

Život na venkově je idylický, ale také o hodně primitivnější než ve městě. Kromě kamarádství s vrstevníky zaznamenává Eda hlavně rodinné vztahy. Rodině dominuje zuřivý dědeček (Jan Tříska), který v ní pěstuje nenávist až za hrob k svému bratrovi za to, že údajně kdysi fyzicky zaútočil na jeho matku. Příběh byl sice jinak, a na vině byl především ten dědeček, protože prokarbanil skoro celý rodinný majetek, nicméně dědeček vzdorovitě udržuje nenávist rodiny vůči bratrovi až do konce.

Jinak ve filmu vlastně není skoro žádné jiné epické drama a žádný příběh. Jsme na atraktivně natočeném starodávném venkově a děti si hrají.

Český národ má Svěráky rád a jistě půjde i na tento jejich nový film ve velkých počtech. Nejsem si jist, že to má nějaký smysl.

Film neurazí, mírně pobaví, ale nevzruší. 

Není zde článek celý?