Prague Pride je darem pro Babiše i levici

Festival Prague Pride sice vypovídá mnohé o jeho účastnících, ale ještě více vypovídá o lidech, kteří o něm píší.

Ventilované názory na tuto akci lze vesměs shrnout do dvou táborů, z nichž oba jsou krajní. První tábor chce dát z různých důvodů najevo, že festival je jedna velká zvrhlost a jeho účastníci si nezaslouží ani špetku pochopení. Někdy je takový názor dán výchovou, jindy snahou za každou cenu se vymezit a zviditelnit.

Druhý tábor naopak ostentativně ukazuje, že je tolerantní. Mnozí z tohoto tábora se snaží mít pochopení pro každého, třeba i pro vrahy. To je však trochu převrácená logika, protože pochopení pro vrahy vlastně znamená opomíjení jejich obětí i pozůstalých.

V případě LGBT komunity (gayové, lesbičky, bisexuálové, transgender) však v principu nejsou poškozována práva ostatních lidí. Někteří namítnete, že v případě adopcí dětí dvěma muži (popř. ženami) mohou být poškozena práva dítěte. Tak ale takové sporné téma oddělme. Diskutujme zvlášť o tom, zda je pro dítě lepší vyrůstat dejme tomu v dětském domově, nebo se dvěma „tatínky“. Nemíchejme do toho taková nesouvisející témata, jako je např. snaha organizátorů festivalu představit dokumenty o porušování práv sexuálních menšin v některých státech. Nikoli snad porušování nějakých vymyšlených specifických práv, nýbrž porušování základních práv, zkrátka utlačování.

Ze společenského pohledu je rovněž podružné, zda je homosexualita vrozená a zda se jedná o nemoc (ať už budeme definovat nemoc jakkoli). Mění se tím snad něco na právech homosexuálů? Takové diskuze tedy přenechme lékařům či farmaceutům.

Největším problémem diskuzí vyvolaných tímto festivalem je, kdo na tom vydělá. Je to totiž téma, na kterém se nejen u nás štěpí voliči a občas i politici pravice, zatímco levici a hnutí, která nemají žádný stabilní program, tyto hádky nepoškodí. Dva se hádají a Babiš se směje.

Položme si proto otázku, zda je tento festival se závěrečným pochodem tak důležitý. Jeho účastníci asi hledají pocit sounáležitosti. Ale opravdu je pro homosexuály tak důležité, zda jim jejich stát (reprezentovaný vládou) např. umožní „registrovaná partnerství“? Opravdu pro ně není důležitější výše daně z příjmu, postoj jejich vlády k NATO či nebezpečné ovlivňování médií ministrem financí?

Druhá strana by se měla ptát stejně. Opravdu nelze překousnout umělecky nepříliš vydařený duhový pochod v závěru festivalu? Vážně se bude pravice štěpit na takové blbosti? Levice se této slabosti protivníků bude snažit využít. Ukázalo se to třeba při amerických prezidentských volbách v roce 2004, kdy levicové duo kandidátů na prezidenta a viceprezidenta záměrně zmínilo během předvolebních debat lesbickou orientaci dcery republikánského kandidáta na viceprezidenta.

Pravice se zřejmě dokáže ve velké většině shodnout třeba alespoň na tom, že LGBT komunita by neměla mít možnost bojovat někde v první linii. Už z důvodu vysokých nákladů. Úkolem armády je zkrátka vyhrát, nikoli snažit se pomoci se zaměstnáním každému gayovi. Na druhou stranu se skutečná pravice jistě dokáže shodnout také na tom, že všichni lidé jsou si rovni co do důstojnosti.

Ale ještě na jedné věci se pravice jistě dokáže shodnout, a to včetně pravicových homosexuálů: Praha už zažila mnohem horší pochody. V průvodech byli lidé s batůžky, kšiltovkami na hlavě (ačkoli se nad Prahou stahovala mračna) a pouťovými frkátky a píšťalami v puse. Byli mnohem nebezpečnější než účastníci Prague Pride. Požadovali takové hrozné věci, jako třeba zvýšení povinné minimální mzdy, ačkoli studie prokazují, že takové opatření vždy nutně vede ke zvyšování nezaměstnanosti a často i k demotivaci dále se vzdělávat. Aby byly výhrůžky účinné, protesty probíhaly v pracovní době. Uvedená komunita zvaná odboráři má totiž zákonné právo na stávku.

Není zde článek celý?