Proč se ukrajinští přistěhovalci nemohou aklimatizovat v Bělorusku. Názor

Poté, co v roce 2014 vypukla nevyhlášená občanská válka, do Běloruska vtrhl proud uprchlíků. Vláda nejednou prohlašovala, že je ochotna přijmout všechny Ukrajince: prý – v zemi je nedostatek pracovních sil a nepomoci bratrům Ukrajincům, to je velký hřích. Ale v praxi se ukázalo, že je vše daleko složitější.

„Je třeba chápat, že tito lidé jsou v médiích nazýváni uprchlíky, ale z právního hlediska to uprchlíci nejsou. Uprchlík, to je zvláštní status, který dává země člověku, jestliže může potvrdit, že ve vlasti mu hrozí nebezpečí. Uprchlíka nevyhostí, když nemá legální práci, dostává status zvláště chráněné osoby“, vysvětlil RT běloruský právník Maxim Gancevič.

„Ale většina Ukrajinců, utíkajících před válkou do Běloruska, jsou prostě návštěvníci, oni se ani nesnažili získat status uprchlíka a nacházejí se fakticky ve statusu pracovních migrantů — bez těch výhod, které mají lidé, patřící k této kategorii“, řekl právník.

Podle slov Ganceviče se mnozí přistěhovalci vůbec neregistrovali na velvyslanectví a nesnažili se najít oficiální zaměstnání. Většina lidí, utíkajících před válkou, prostě nevěděla, že při překročení hranice měli okamžitě podat žádost o získání statusu uprchlíka. Místo toho nejdříve jeli k příbuzným nebo přátelům a až potom se obraceli na úřady pro občanství a migraci se žádostí o registraci.

Přistěhovalci — to nejsou uprchlíci

Téma ukrajinských uprchlíků běloruský prezident Alexandr Lukašenko poprvé otevřel už v dubnu 2014. Tehdy řekl: „On (ukrajinský národ) chce být u nás. Proto je třeba přemýšlet. Nedá se nic dělat, je třeba někoho z našich sester a bratrů přijmout. Uvidíme. Vezmeme, bude-li třeba. Ale bylo by lépe, kdyby tam bylo ticho a klid, aby tito dobří lidé tam klidně žili. I nám by bylo lépe, i jim dobře.“

Poté běloruský prezident vydal pokyn, aby všichni ukrajinští imigranti dostali bydlení a práci a pokud bude třeba, aby jim byly znovu vydány ztracené dokumenty.

Uběhly tři roky, a v dubnu 2017 Alexandr Lukašenko došel k závěru: „Ukrajina není jen náš soused. Je to naše bratrská země, bratrský národ. Přijali jsme u sebe více než 160 tisíc přistěhovalců“.

Ale přistěhovalci, to ještě nejsou uprchlíci. Nyní odbor pro občanství a migraci MV Běloruska uvádí následující statistiku: za všechny roky ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny se se žádostí o získání statusu uprchlíka obrátilo 2450 občanů Ukrajiny; dodatečnou ochranu dostalo 1933 občanů Ukrajiny — to znamená nevelké procento ze 160 tisíc, které přijely do Běloruska.

Zkrátka, zdaleka ne všichni utíkali před válkou. Pro mnohé Ukrajince občanský konflikt v jejich zemi se stal prostě vhodnou záminkou k tomu, aby odjeli do sytějšího, stabilnějšího a sociálně orientovaného Běloruska. Celkem podle údajů OSN kvůli konfliktu v Donbasu Ukrajinu opustilo více než 2,5 milionu lidí.

Bělorusko, přijímající ukrajinské přistěhovalce, z jedné strany předvedlo humanismus a z druhé se snažilo zajistit pracovní silou běloruské vesnice. Právě proto přijíždějícím Ukrajincům běloruská vláda nabízí pracovní místa na vesnici a v malých městech, převážně v depresívních oblastech země.

Nevýhodná konkurence

Koncem roku 2014 v Bělorusku začala ekonomická krize. Počátkem roku 2015 vývoz do Ruska prudce klesl a klesly i příjmy lidí. Pro Bělorusy znovu začaly být aktuální různé přivýdělky. Ale tady s údivem zjistili, že neoficiální pracovní trh je už do značné míry obsazen nedávnými přistěhovalci z Ukrajiny. Přestěhováním do Běloruska se Ukrajinci začali samostatně organizovat do „těkavých pracovních brigád“. Díky nenáročnosti a otevřenému dumpingu tyto brigády rychle vytlačily na pracovním trhu běloruské meloucháře, kteří během sytých let 2012-2014 zlenivěli a ztratili rychlou reakci. Ukrajinci nakonec úspěšně přebrali místním iniciativu v takových oblastech, jako je stavba soukromých domů a vil, oprava bytů, stěhovací služby a montáž nábytku, elektrikářské a tapetářské práce a v mnoha dalších.

Je jasné, že to vše bylo neoficiálně, za peníze v hotovosti a bez daní, pracovních smluv a dalších „zbytečných“ formalit. Předností Ukrajinců se stalo i to, že ve své zemi byli na takové praktiky zvyklí, zatímco Bělorusové vždy mnohem více dodržovali zákony.

Nakonec mezi samotnými Bělorusy, kteří ztratili možnost si neoficiálně přivydělat kvůli poklesu oficiálních mezd, začala stoupat nespokojenost s ukrajinskými „hosty — gastarbajtry“.

V Bělorusku se ocitli nejen uprchlíci ze zóny vojenského konfliktu na východě Ukrajiny. Nejtěžší roky pro Ukrajinu — 2014-2015 — byly v časové shodě s obdobím, kdy Bělorusko vytvářelo vlastní zbrojní komplexy nové generace. A k tomu oficiální Minsk využil potenciál ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu. Ukrajinské odborníky z vojenských závodů běloruští emisaři zvali, aby přijeli do Běloruska i s rodinami. Ukrajinské odborníky na zbrojení využili například během vytváření běloruských komplexů PVO.


Není zde článek celý?