Rozsudek nad Dalíkem vypadá stále jako založený na hodnocení tvrzení proti tvrzení

Marek Dalík, významný lobbista z dob premiéra Mirka Topolánka, se nakonec přiznal, že se při jednání o nákupech transportérů Pandur mluvilo o sumě skoro půl miliardy korun za prodloužení smlouvy. Nebylo mu to ale nic platné. V celém případu stojí tvrzení proti tvrzení. V Dalíkův neprospěch ohledně interpretace jednání hraje to, že opak jeho verze tvrdí víc lidí. Hrozí mu teď pět let ve vězení.

V odvolacím rozsudku, který má k dispozici po vyžádání server iRozhlas.cz (25. 8.) se píše: „Výpověď obžalovaného u odvolacího soudu není podpořena žádným dalším důkazem, naopak je v rozporu s důkazy provedenými, přičemž na důvěryhodnosti ji rozhodně nepřidává ani fakt, že s ní obžalovaný, zjevně účelově, pomine-li se jeho vyjádření k věci novinářům, vyrukoval až v této fázi trestního řízení.“

(Spis je publikován ZDE.)

Dalík totiž nakonec říká, že se sumou peněz přišel slovenský lobbista Miroslav Výboh a že sám by si o půl miliardy nikdy neřekl.

Soudce Zelenka uvádí ohledně Dalíkova tvrzení: „Toto tvrzení je v rozporu s výpověďmi Stefana Szücse a Victora Jackoviche, kteří kategoricky uvedli, že s tímto požadavkem vystoupil právě Dalík. Již tato skutková okolnost jednoznačně znevěrohodňuje jeho novou obhajobu.“ Tak to stojí v novém odvolacím rozsudku.

V rozsudku pak můžeme najít argumenty obhajoby tehdejšího obhájce Tomáše Sokola: „Napadenému rozsudku a řízení jemu předcházejícímu vytkl nesrozumitelný popis skutku, porušení práva na spravedlivý proces, absenci důkazu o součinnosti obžalovaného s dalšími osobami obstarávajícími věci veřejného zájmu… neodůvodněný závěr, že se skutek stal, ačkoli při důsledné aplikaci presumpce neviny a zásady in dubio pro reo skutek prokázán nebyl a nesprávnou právní kvalifikaci tvrzeného jednání.“ Dále se tam uvádí, že označení představitel vlády je zcela nesrozumitelné a lze do něj zahrnout premiéra, ministry a i náměstky. „Skutkový závěr je pouhou spekulací“.

„Kromě toho požadavek na zaplacení jakékoli částky může být sice absurdní a nepodložený, ale nemusí jít o trestný čin. Tím by se stal až v kontextu s dalším jednáním, které by muselo být prokázáno. Takové důkezy však sneseny nebyly… Vysvětleno přitom nebylo, proč nelze požadavek obžalovaného považovat za nabídku lobbingu.“ Nespravedlivý proces má podle obhajoby spočívat v tom, že obžalovaný „nebyl seznámem se srozumitelnou skutkovou alternativou obvinění, neměl možnost připravit svoji obhajobu a tuto realizovat“.
Podle obhajoby neexistují žádné přímé ani nepřímé důkazy o úplatku.

Teď nejde o to, jestli je Dalík vinen, ani o to, jestli je jako člověk světec. Pozornost k sobě poutal i v jiných případech. Máme tu ale rozsudek, který stojí na výpovědích lidí a jejich pravdivost nebo nepravdivost se nepovedlo nějak nezávisle ověřit. Jaká je hranice mezi lobbingem a odměnou za něj je další věc.

Jak dojde na stamiliony  a nesympatické lidi, kteří zřejmě pro svůj životní styl se odlišují se od většiny lidí, je jasné. Dalík si svým vystupováním také nepomohl Rozpomíná se pozdě. To všechno ale nic nemění na tom, že jaksi nebyl chycen s krabicí od vína plnou peněz. Někteří lidé se prostě shodli na nějaké výpovědi o schůzce, která není (dnes už skoro div) nijak elektronicky zaznamenána. Nechceme do toho soudu mluvit, ale pochybnosti prostého laika nejsou pořád ještě rozptýleny.

Není zde článek celý?