Slováci rozbíjejí mafii, v Česku to zamrzlo

V Česku máme celou řadu případů dosud nevyřešených vražd a rozsáhlých majetkových podvodů. Stále tu běhají na svobodě lidé, kteří mají tyto zločiny na svědomí, stejně tak nepykají za své hříchy politici či státní úředníci, kteří se s organizovaným zločinem zapletli, nebo mu dokonce sloužili.

V mnohých to vyvolává beznaděj, skepsi a frustraci.

Nejde však o nic výjimečného. Podobné „dysfunkce státní správy“ jsou pozorovatelné i jinde. Tahle neschopnost státu se ve střídavé sinusoidě děje všude na světě. Vždy záleží jen na politických okolnostech a atmosféře ve společnosti.

V Česku nepřispělo ve vnímání zvýšené korupce a klientelismu v posledních pěti letech několik kontroverzních rozhodnutí.

V prvé řadě to byla amnestie prezidenta Václava Klause z roku 2013, která osvobodila mnohé tuneláře a podvodníky z polistopadové éry.

Pak to byl vstup miliardáře Andreje Babiše do politiky, který snížil práh citlivosti společnosti na různé neetické i nelegální aktivity v politice a v byznysu. A také to vedlo ke smazání dosavadní hranice, kdy měl politik střet zájmů a kdy ne.

A v neposlední řadě to jsou neustálé reorganizace policie, fluktuace zkušených detektivů a rozparcelování elitních útvarů ve prospěch zájmových skupin. Pak dochází k tomu, že si přes policii vyřizují účty různí politici, nebo konkurenti v byznysu, což vede k oslabení státu a neschopnosti nastavit si správné priority boje proti organizovanému zločinu.

Nejsou tu prostě podmínky pro to, aby policie mohla dělat svou práci kvalitně a nezávisle na tom, kdo je zrovna u moci.

Avšak…

Pokud jste si někdy zoufali nad stavem společnosti a schopnosti státu objasnit mnohé dosud nevyřešené vraždy či velké aféry minulosti, vězte, že v sousedním Slovensku byla situace mnohem horší a daleko krvavější.

Mafiáni tam řádili jako jejich dávní předchůdci ve třicátých letech v americkém Chicagu a vraždili se nejen navzájem, ale taky na objednávku státní moci.

Dospělo to dokonce až tak daleko, že vládní tajná služba SIS spolupracovala s některými bossy podsvětí a instruovala je, co mají dělat, aby přikryla podvody vládních politiků.

Na Slovensku to v druhé polovině devadesátých let vypadalo skutečně jako v nějakém akčním filmu.

V Dunajské Stredě třeba jedna parta gangsterů vystřílela konkurenční skupinu „papayovců“. Jakoby nic. Stalo se to v březnu 1999 navečer v baru Fontána v centru města. Tři maskovaní muži tam ze samopalů rozstříleli deset lidí. Byl to nevídaný masakr. Krátce po střelbě to v baru vypadalo jako na frontové linii někde ve válce. Jak to později popsali policisté, kteří byli na mstě činu první, byl tam cítit kouř ze zbraní a pach lidského masa.

„Tak brutální akt vraždy jsem ve své činnosti vyšetřovatele nikdy neviděl. Oběti ležely křížem krážem na zakrvácené podlaze. V té místnosti byl cítit obrovský pach smrti,“ řekl policista Jaroslav Ivor.

Nebo začátkem října 1997 vběhl do baru Amadeus hotelu Danube v centru Bratislavy muž v kšiltovce, v ruce samopal a spustil palbu na předem vytipované hosty. V jeho hledáčku byl šéf košického podsvětí Róbert Holub a jeho parťák Štefan Fabián.

Holub sice útok (na rozdíl od Fabiána) zázrakem přežil. Ale ne nadlouho. Těžce zraněný pak ležel v nemocnice Na Kramároch. Nájemný vrah ale přišel druhý den i tam. Věděl, kde přesně Holub leží, vylezl po žebříku na střechu protější budovy, odkud viděl do místnosti Holuba. Ze samopalu ho pak zabiják dodělal.

„To je hanba slovenské policie, že neochránila svědka incidentu a připustila jeho popravu,“ řekl později bývalý vyšetřovatel Peter Vačok.

Jaká je situace na Slovensku teď? Lepší. Dokonce se dá říct, že pokud jde o hon na mafiány, je v této chvíli sousední Slovensko mnohem aktivnější.

České snahy vyrovnat se s minulostí se zmrazily. A není po nich (až na ojedinělé výjimky) vidu ani slechu, ani poté, co do vlády vstoupila nová strana ANO miliardáře Andreje Babiše, která slibovala boj proti zločinu.

Dokonce se dá říct, že někdy od roku 2013 začal protimafiánský útvar ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty dělat více na politice, a tak jim z lopaty unikalo tvrdé jádro organizovaného zločinu. (Přitom neříkám, že se nemělo dělat na politice. Jen se to mělo lépe vyvážit a mít sílu, čas i prostředky také na potírání organizovaného zločinu jako takového.)

Na Slovensku se naopak za posledních deset let podle mého názoru výrazně pokročilo.

Slovenské policii se podařilo dostat do kriminálu celou řadu významných zločinců, kteří se pak ve vězení rozmluvili o dalších případech. Tím se rozběhl kolotoč dalších zatýkání a vyřešení série i těch nejvážnějších zločinů z minulosti. Na Slovensku padlo již několik doživotních trestů pro někdejší bosse podsvětí a také pro nájemné vrahy.

Pokud máte zájem nakouknout pod pokličku slovenské mafie a agentů tajné služby SIS, kteří operovali v Česku, doporučuji svůj text ze srpnového čísla Reportér magazín.

Jaroslav Kmenta

Není zde článek celý?