Svět ruskýma očima 414

Ajdyn Mechtijev

3. srpna 2017

USA zesilují vydírání na všech frontách: válka sankcí proti Rusku, obchodní nátlak na Čínu pomocí nového omezování dodávek oceli. Moskva a Peking v připravují odpověď v rámci BRICS – do budoucna se ve vzájemných obchodech odpoutat od dolaru. Bude to znamenat konec neomezené finanční vlády USA ve světě.

Hned po přijetí nových sankcí proti Rusku vystoupil Sergej Rjabkov s rázným varováním Washingtonu. Řekl: „Sankce USA proti Rusku budou jen tlačit Rusko k vytvoření alternativního ekonomického systému, při kterém nebudou dolary v účtování potřebné.“ Není vůbec náhodou, že takto tvrdě se vyjádřil před dvoudenním šanghajským setkáním ministrů obchodu BRICS. Je to organizace se silnou protiváhou klubu západních zemí – „velké sedmičky“.

Země BRICS dnes zaujímají 26 % území planety (asi 3 miliardy lidí) a vytvářejí 27 % světového HDP.

Na šanghajské schůzce ministry obchodu BRICS nicméně nebylo přijato rozhodnutí zbavit se dolaru a přejít na jinou měnu. Nebyla snaha popohánět události.

Ministr ekonomického rozvoje RF Maxim Oreškin upozornil, že přechod zemí BRICS, zejména Ruska a Číny, na jinou měnu může přijít brzy. Oznámil, že v roce 2020 může dosáhnout obchodní obrat mezi Ruskem a Čínou 200 miliard dolarů. V kuloárech šanghajské schůzky se posuzovaly detaily přijetí nového měnového systému BRICS s vyloučením dolaru. Již v roce 2015 řekl Putin: „Přijali jsme rozhodnutí o širokém využití národních měn v ekonomických transakcích. S některými zeměmi jsme vytvořili speciální rezervy měny. Například s Čínou si naše  centrální banky vyměnily odpovídající objemy zdrojů, zorganizovali jsme swapy. Myslím, že by byl zajímavý stejný postup s Indií, Brazílií a JAR.“ Za dva roky od tohoto sdělení už značně pokročila příprava na používání národních měn ve vzájemných kalkulacích. Rusko hodlá převést až 50 % zúčtování ve vzájemném obchodě s Čínou na národní měny.

Otázka zní šíře: nejen se odpoutat od dolaru, ale také zajistit finanční nezávislost na Západu. Země BRICS už dohodly hlavní zásady práce Nové banky rozvoje, protiváhy Světové banky, které velí Američané.

Byla dohodnuta rezerva domluvených rezervních měn a uvažuje se o vytvoření vlastního platebního systému, analogu SWIFT. V současnosti přešlo přes 300 ruských bank na alternativu k systému SWIFT, takzvanému SPFS (Systém for transfer of financial messages). K tomu uvedla předsedkyně ruské centrální banky Nabiullina: „Hrozilo se nám, že můžeme být odpojeni od SWIFT. Proto jsme spustili  vlastní platební systém a pokud se něco stane, budou veškeré operace ve formátu SWIFT fungovat uvnitř země. Připravili jsme alternativu.“

Omezení těžby ropy organizací OPEC neumožňuje zvýšit zájem o „černé zlato“ ve světě.  Příčina tkví v agresívní energetické politice USA. Američané zvyšují těžbu i export břidlicové ropy a začali dodávat břidlicový plyn tankery do Evropy. I to ovlivňuje ceny ropy ve světě.

Nestabilní kurs národních měn není jedinou překážkou odmítnutí dolaru ve vzájemném zúčtování. Obchodní obrat BRICS tvoří jen 10 % světového obchodu. Dalším úkolem je tedy zvýšit vzájemný obchod.

Zatím Moskva a Peking učinily důležitý krok. Zavedly platby vzájemného obchodu v jüanech. Ruská centrální banka otevřela svoji první zahraniční pobočku v Pekingu. To významně posílí vazby mezi finančními institucemi obou zemí.

Sankční válka USA proti Rusku a zvyšování jejich obchodního nátlaku na Čínu a další členy BRICS povede k ukončení nadvlády dolaru na planetě. Vypadá to, že se pod náporem společného úsilí zemí BRICS co nejdříve zhroutí monopol USD ve světě. Bude vytvořena alternativa k americké měně ve vzájemných platbách.

Převzato z Pravda.ru

***

3. srpna 2017

Letos v létě se Srbsko opět dostalo do pozornosti USA. Přicestoval skutečný výsadek oficiálních zástupců amerického politického a vojenského vedení. Dne 2. srpna přijal srbský prezident v Bělehradě delegaci ozbrojených sil USA v čele s bývalým velitelem NATO v Evropě Breedlowem a ministerská předsedkyně Brnavičová se setkala v hlavním městě Černé Hory Podgorici s viceprezidentem USA Pencem. Pence zde obvinil Rusko, že se snažilo rozdělit region Balkánu, znemožnit integrační procesy a za pomoci síly vytvořit nové hranice. Navíc vykládal o ruské stopě v organizaci státního převratu v Černé Hoře v den voleb na podzim roku 2016. Američané takové bludy neustále opakují, až přichází na mysl Goebbelsova zásada, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.

O pozornosti USA k Balkánu a zejména k Srbsku pohovořil pracovník Slovanského institutu Ruské akademie věd Georgij Nikolajevič Engelgardt.

V před několika týdny přijatých sankcích proti Rusku je zakotvena jasná politika vzdorovat zde vlivu Ruska. Podle Engelgardta není pro Američany důležité, jaký je skutečný vliv Ruska v regionu. Důležité je ukázat své politické elitě, že aktivně udržují odpovídající linii.

Rusko by mělo zesilovat své zaměření na Balkán. Jestliže vůdce supervelmoci současného světa oznámí jasně a adresně své nepřátelství k nějaké zemi, je tomu samozřejmě potřeba věnovat pozornost a uvažovat, co v takové situaci dělat. Situace je vážná a potrvá dlouho. Je to osudová výzva. Engelgardt k tomu říká: „Pokud vezmeme konkrétně Balkán, je podle mne důvod věc v Rusku promyslet. To jak Rusko jednalo v posledních dvou tří letech v celé černohorské historii, to musí vejít do učebnic jako příklad, jak se nemá jednat.“

Rusko mělo významné páky k ovlivnění politické situace  v Černé Hoře a přitom nic nedělalo.  Fakticky nijak nepřekáželo Djukanovičovi a jeho americkým kamarádům „zatáhnout zemi do NATO“. Mělo zde široké možnosti zcela legitimních způsobů k ovlivňování situace, ale nic neudělalo.

Nátlak ze strany Západu na Bělehrad roste. Situace v Srbsku se podobá té v Černé Hoře v roce 2013. Rozdíl je jen v tom, že dnes postupují události rychleji a Srbsko je významnější. Kroky na vytěsnění ruského vlivu se budou realizovat rychleji, návazněji a energičtěji. Bránit se proti tomu je potřeba rychle.

Nedávná výzva prezidenta Vučiče zahájit vnitřní dialog o Kosovu je podle Engelgardta jen začátkem krátké intenzívní propagandistické kampaně před skutečným velkým ústupem v otázce Kosova. Jasné je, že je to spojené s uznáním jeho statusu. Možná ne oficiálním přiznáním nezávislosti, ale asi tak milimetr od toho.

Všechno se to koná v srpnu, kdy je v Bělehradu mrtvá sezóna a takovou propagandu je možno zorganizovat. Na jejím podkladě může vláda postavit otázku o skutečném „bolavém a nezbytném kroku“ (jak to nazve).

Iniciativa ministra zahraničí Dačiče na rozdělení Kosova na srbskou a albánskou část v bělehradských novinách Blic nijak neovlivňuje celkové zaměření srbské politiky v záležitosti Kosova. Dačič k rozdělení Kosova nevyzývá poprvé, ale ani jednou z toho nic nebylo. Bělehrad nemá při projednávání s Prištinou pod ochranou EU žádné reálné páky, aby se domohl územního rozdělení Kosova v jakékoliv formě. Ztrácí všechny způsoby své politické, právní, mocenské, vzdělávací a jiné přítomnosti zde. Stále ustupuje. Proč by za takovýchto podmínek dala Priština Bělehradu jakýkoliv dárek, byť by šlo jen o jeden jediný čtvereční kilometr. Je zřejmé, že iniciativa k otevřenému dialogu ohledně kosovského urovnání nepřichází z Bělehradu, ale z Bruselu a Washingtonu.

Je očividné, že se Srbsko snaží o vstup do EU. Ale otázka jeho vstupu je doposud velmi daleká, protože samotná EU není dosud připravena k dalšímu rozšiřování. Bruselští úředníci, kteří odpovídají za vztahy se zeměmi regionu, se takto vyjadřují. Národní vlády EU musí brát v úvahu veřejné mínění ve svých zemích a v nich není velká snaha přijímat  do EU ještě další chudé a problémové země Jižní Evropy, jako je Bosna, Srbsko, Makedonie, Albánie a  samozvaně vyhlášené Kosovo.

Podle experta se zde spíše jedná o to, aby se v procesu eurointegrace  vytlačilo z regionu Rusko a s konečnou platností zde zakotvila vojenská a politická dominance Západu. V krajním případě by bylo možno těmto balkánským zemím navrhnout nějakou variantu nové Jugoslávie, nějaké regionální spojenectví pod ochranou EU, v EU, nebo vně EU. Aby si uvedené země své problémy řešily samy a nezatěžovaly s nimi rozpočet EU. Nakolik to bude zajímavé pro obyvatele těchto zemí, především Srbska, to je jiná otázka.

Převzato z EADaily.com

***

Nil Nikandrov

9. srpna 2017

Jakmile v parlamentních volbách v prosinci 2015 zvítězila opoziční strana Kulatý stůl demokratické jednoty (MUD), okamžitě v parlamentě zahájili konfrontaci. Jeden z činitelů MUD Henry Ramos Allup a vůdce strany Acción Democrática předvedl jaká perspektiva očekává v nejbližší budoucnosti všechny chavisty: „Za půl roku nezůstane po Madurově režimu ani stopa.“ Z parlamentu odstranili portréty Bolívara a Cháveze.

Maduro bojuje s opozicí za udržení akční a schopné vlády. Je to pro něho těžké, vyhrožovali mu impeachmentem, obviňovali jej ze „státního převratu“, z „neplnění povinností“, atd. V médiích a v sociálních sítích rozpoutali pomlouvačnou kampaň. Maduro všechno ustál. Na podvratnou kampaň odpověděl uspořádáním voleb do Ústavodárného shromáždění Venezuely. Trumpova administrativa se je snažila narušit. Viceprezident USA Pence oznámil venezuelskému opozičnímu vůdci Lópezovi Trumpův slib, že pokud Maduro zorganizuje ústavodárný sněm 30. července, Spojené státy odpoví tvrdými sankcemi.

Venezuelská vláda volby provedla. Účastnilo se jich 41,53 % voličů, což je přes 8 milionů lidí. Opět se ukázalo, že bolívarovský režim má podporu a že dostal důvěru k dalšímu vedení země, ke změnám v základním zákonu státu a reformování systému státní správy. Předsedkyní shromáždění se stala Delcy Rodriguézová, donedávna ministryně zahraničí. Je energická a vlastenecká.

Vrácení portrétů Bolívara a Cháveze vyvolalo u Bolívarovců nadšení. Rodriguézová označila za jeden z hlavních úkolů obranu a obnovu základního zákona země: „Nepřišli jsme sem proto, abychom zničili ústavu, ale abychom odstranili z cesty  všechny diktátorské„Nepřišli jsme sem proto, abychom zničili ústavu, ale abychom odstranili z cesty  všechny diktátorské překážky, zavedené buržoasií, které nedovolily v celé míře plnit naši ústavu, přišli jsme, abychom ji bránili a posílili.“

Počátek práce ústavodárného shromáždění byl provázen mohutným a různorodým doprovodem. Generální tajemník OAS Alnagro řekl, že výsledek voleb je pochybný, protože počet hlasujících neodpovídá skutečnosti: „Absolutně neuznáváme výsledky, které ohlásila Národní rada Venezuely. Ztratila legitimitu, legitimní volby nemohou proběhnout v atmosféře represí a násilí.“

Solidaritu s Venezuelou vyjádřily Bolívie, Nikaragua, Kuba a některé karibské státy. Závažnou podporu poskytuje Rusko, Čína a Indie. Finanční částky od nich pomáhají Venezuele vyrovnávat se s těžkostmi, platit dodávky potravin a nezbytného zboží.

První akce shromáždění bylo jednomyslné odstranění generální prokurátorky Luisy Ortegy. Odmítla opatření proti radikálním „skupinám destabilizace“, kontrolovaným opozicí. Jsou to skupiny, které řádily na ulicích hlavního města a velkých měst, stavěly barikády s kovovými hroty, na nichž umírali řidiči, podpalovaly nemocnice, vzdělávací zařízení a sklady potravin a organizovaly diverze na objektech pro dodávky elektřiny. Zabíjely bolívarovské aktivisty.

Luisa Ortega papouškovala obvinění Washingtonu proti Madurovi (korupce, vazby na obchod s drogami a pod.). Spojené státy využívají justiční struktury i v jiných jihoamerických státech k odstranění zákonně zvolených vedoucích činitelů (například prezidentku Rousseffovou v Brazílii). Spojené státy protestovaly proti sesazení generální prokurátorky Venezuely. K protestům se připojil generální tajemník OAS, prezidenti Mexika, Brazílie, Paraguaye, Argentiny, Kolumbie, Panamy a další. Washington dělá všechno pro izolaci Madurovy vlády a využívá oslabení pokrokového bloku jihoamerických států a Karibiku.

Maduro se nyní v prezidentském křesle cítí silný navzdory skutečnosti, že nepřátelská propaganda nepřestává šílet. USA rozhlašují, že zabavily majetek a účty Madura, které má u nich. Opozice to považuje za realitu, ač on sám nejednou řekl, že v USA nic nemá. Tuto americkou lež přijaly i liberální kruhy Ruska.

Vítězství příznivců ústavodárného shromáždění ukázalo, že prezident Venezuely a jeho tým má významný zdroj k mobilizaci. Opozice se se sabotáží voleb sama odsunula na okraj. V prosinci budou volby guvernérů. Strana Acción Democrática postaví své kandidáty ve všech 23 státech země.

Falšování zpráv o nebezpečí občanské války ve Venezuele se šíří Západem již od dob Cháveze, ale opozice nemá sil, oporu má jen v privilegovaných obvodech velkých měst. V Caracasu je jich pět až šest. Tam docházelo k podpalování aut, stavění barikád a řádění mladých, opatřených ochrannými pomůckami proti zranění. Po volbách aktivita radikálů ustala.

V poslední době se hodně přetřásá napadení kasáren Fuerte Paramacay. Prezident oznámil, že se akce účastnilo 15 lidí. Dva byli zabiti, jeden raněný a ostatní pochytáni. Všichni, až na jednoho, byli civilisté. Jediný voják, poručík, byl dezertér a nyní svědčí. Západní media tvrdila, že akce byla organizována nespokojenými vojenskými disidenty. Avšak pravda je jiná. Všichni účastníci byli přivedeni k trestné činnosti aktivisty pravicové opozice, napojené na zahraniční vlády. Média také spojují spiklence s vězněným kapitánem Caguaripanem Scottem, účastníkem spiknutí v roce 2014, který se před několika měsíci vrátil do  Venezuely. Opozice chtěla udělat z akce v kasárnách propagandistické představení k vyvolání paniky a chaosu v zemi.

Události ve Fuerte Paramacay dávají nahlédnout do tajných operací proti Bolívarovské revoluci a proti Madurovi. Washington předpokládá, že odstranění Madura bude vážnou ranou Číně a Rusku v Jižní Americe. Maduro Americe na její hrozby vzkázal: „Jestli na mne uvalují sankce za to, že jsem svolal ústavodárné shromáždění … potom jsem hrdý, že jsem se dostal pod sankce, pane imperátore Trumpe.“

Převzato z Fondsk.ru

Není zde článek celý?