Svět ruskýma očima 415

Reklama

Lada Korotun

11. srpna 2017

Koncem června byla zahájena výstavba operativního centra americké vojenské základny na ukrajinském pobřeží, v Očakovu v Nikolajevské oblasti. Jedná se o jeden ze tří budovaných objektů na území, na němž se dnes rozkládá  brigáda lodí válečného námořnictva Ukrajiny. Před časem se rozneslo, že USA chtějí dodat na Ukrajinu protitankové komplexy Jawelin za 50  miliard USD.

Situaci okomentoval Viktor Murachovskij, plukovník v záloze a šéfredaktor časopisu Arsenal Otěčestva a člen rady kolegia Vojenské průmyslové komise RF.

Jaké jsou cíle uvedené stavby?

USA mají snahu všude se zahnízdit a upevnit, údajně dočasně, ale ve skutečnosti na věky. Tak se například stalo v Kosovu, kde byla záminkou mírová operace a nyní je tam jedna z největších vojenských základen v Evropě. Využívá se k přepravě zbraní i lidí na všemožná místa v Evropě, na Blízkém východě a jinam. V Očakovu se pod záminkou potřebného zlepšení bezpečnosti při každoročních cvičeních NATO a Ukrajiny chtějí Američané napevno usídlit v pro ně velmi zajímavém regionu. Ovšem rozčiluje je, že je na Krymu nasazena ruská víceúčelová skupina.

Protože to Američanům nevyšlo s Krymem, chtějí se usadit na ukrajinském černomořském pobřeží. Krym pro ně byl fiaskem. To, že budovaný objekt má sloužit k zajišťování společných cvičení, je jen kamufláž. Není vůbec vyloučeno, že centrum v Očakovu bude sloužit pro radiotechnickou a kybernetickou špionáž na Krymu a v celém regionu Černého moře.

Je pravděpodobné, že v americkém operativním centru na základně ukrajinského námořnictva bude umístěna základna „lachtanů„?

Myslím, že ne. Pro vojenské účely to nemá smysl.

Jak může centrum ovlivnit situaci v regionu?

Většina černomořských států je v NATO. Mnohé z nich byly kdysi přátelské k Sovětskému svazu (Bulharsko, Rumunsko). Svého času byla snaha připojit k alianci i Ukrajinu tak, aby Černé moře bylo jakýmsi vnitřním jezerem NATO. Dnes se po stránce vojenské a strategické situace radikálně změnila. Předvedli jsme to v Sýrii. To, že je Krym součástí Ruska, zcela vylučuje možnost, aby NATO do svých spárů Černé moře uchvátilo.

Převzato z Pravda.ru

***

15. srpna 2017

Rusko plánuje rozmístit na Krymu nejnovější radarovou stanici Voroněž – SM národního systému varování před raketovým útokem (SPRN). Informoval o tom generální konstruktér systému Bojev. Obnovení stanice Dněpr v Sevastopolu, kterou zanechala Ukrajina v zanedbaném stavu, by bylo bezúčelné. Dněpr zůstal v Balchaši, Murmansku a Sevastopolu, kde je ve velmi špatném stavu. Tento systém se začal vyvíjet v polovině padesátých let a je zastaralý. Voroněž je naproti tomu perspektivní, vysoce přesná při identifikaci cíle. Je to jeden z nejlepších komplexů. Pracuje na metrových, decimetrových i centimetrových vlnách a radar centimetrového rozsahu je schopen nasbírat maximum informací o libovolném cíli v kontrolované zóně.

Jednotlivé typy mají vlastní úkoly a radarová pole musejí jedno druhé překrývat. Metrové mají nejdelší dosah, ale jsou méně přesné. Nejpřesnější jsou centimetrové. Právě takový systém bude spuštěn v roce 2019 ve Vorkutě. Stanice nové generace se stavějí velmi rychle. Voroněž se uvádí do činnosti za dva až tři roky, kdežto Darjaly se stavěly deset let.

Vidět neviditelné

Radar na Krymu má upevnit pozemní systém varování před napadením raketami z jihu a západu. Radar centimetrového rozsahu má mnohem větší přesnost určení úhlových souřadnic a vzdálenosti. Tak se může mnohem přesněji určit trajektorie letu cíle, stanoví se doba i místo dopadu hlavic. Mnohoslibná Voroněž – SM na Krymu podstatně rozšíří možnosti naší radarové stanice v Armaviru. Tak ji charakterizuje šéfredaktor časopisu Vozdušno – kosmičeskij rubež Chodarjonok. Washington podle vojenského experta Leonkova  velmi bolestně reaguje na zprávy o centimetrových radarech. Jeho programy stealth technologií se budou míjet účinkem. Neviditelné bude dobře vidět. Přitom stealth technologie stojí desítky miliard dolarů.

Články jednoho řetězu

Dnes je ruská SPRN v bojové pohotovosti na radarových uzlech v Murmansku, Pečoře, Irkutsku, kazašském Balchaši, běloruských Baranovičích, Lechtusi a Armaviru. Stejně se detekují starty z raketových základen USA i z akvatorií (vodních ploch). Každý uzel má jednu nebo více radarových stanic a údaje z nich postupují do centrálního velitelského stanoviště.

Zastaralé radary se postupně nahrazují novými nebo se modernizují. Například starý sovětský Darjal zůstal jediný v Pečoře. Vedle evropského severozápadu pracuje unikátní stanice Kontejner s dosahem přibližně 3000 km. Podle znalce je v současném světě pravděpodobnost náhlého raketového jaderného útoku mizivá. Jakmile se objeví zážeh rakety, okamžitě se nastartuje SPRN a sleduje. Kromě SPRN pracuje množství dalších služeb – rozvědka, agenturní sítě a hodnotí se stav vojenské a politické situace. Jen hlupáci si mohou myslet, že je dnes možno jadernou válku začít neočekávaně.

Deštník pro hlavní město

Veškeré radary SPRN pracují v součinnosti se systémy kontroly kosmu a protiraketové obrany Moskvy A 135, jejímž centrálním článkem je moskevský radar Don – 2N, který nemá ve světě obdobu. Je způsobilý k navádění protiraket.

Radarová stanice Don – 2N je unikátní klíčový prvek systému protiraketové obrany Moskvy a centrální průmyslové oblasti. Nedávno byl modernizován a je hospodárnější. Zástupce hlavního konstruktéra stanice Bojev uvedl, že se Don nachází obvykle ve spícím režimu, je nasměrován vzhůru a čeká na data od druhých radarů. Aktivuje se automaticky a velmi rychle. Jinak se dá říci, že stanice SPRN jsou spouštěče Donu.

Převzato z Warfiles.ru

***

Alexandr Samsonov

16. srpna 2017

Světovou systémovou krizi lze přirovnat k ruské matrjošce. Navzájem se proplétají a doplňují krize západní civilizace, krize kapitalismu, krize bílé rasy, člověka (jeho involuce, „barbarizace“), ekologická a biosférická krize spojená s nástupem konzumní společnosti a sebezničení, finanční krize – krize petrodolarového systému. Je to krize USA, které ve snaze o nadvládu nad světem destabilizují předchozí vojensko-politický systém. To vede k nové velké válce, která způsobí vytvoření nové světové rovnováhy.

Světové systémové krize je možno se zbavit buď opuštěním konzumní společnosti, sebezničení a přechodem na harmonii člověka s přírodou. V takovém případě by Západ musel upustit od parazitování na planetě a lidstvu. Vládci Západu by museli přestat se satanismem a egoistickým démonismem. To však možné není. Nebo si mocní Západu zvolili svoji navyklou cestu – globální válku, která by vedla k „restrukturalizaci matrice“, vytvoření „globálního Babylonu“ a nové otrokářské civilizaci.

Důsledkem globální války bude rozpad a rozčlenění civilizací, regionů a stávajících států – k tomu různé západní struktury směřují (od tradičních zpravodajských služeb, nadnárodních korporací a nadnárodních bank, až k síti teroristů a „zelených“). Zároveň se řeší celý komplex dalších úkolů: likvidace Západu nepřátelských civilizací (ruská, vyznávající korán), přelidnění planety a obnovení biosféry ve vylidněných oblastech. Proto mocní Západu prakticky hned po vítězném završení třetí světové války (rozpad, kolonizace a totální rozkradení Sovětského svazu a zemí socialistického tábora) organizovali čtvrtou světovou válku. Jejím cílem je definitivní vítězství „nového světového řádu“ a globální nevolnická civilizace. Elektronický koncentrační tábor, technofašismus a rozkastování lidí na bohy, vyvolené a dvounohý válečný materiál.

Po destrukci Sovětského svazu a socialistického tábora se Západu za pomoci částečného zničení vlád, přerozdělení sfér vlivu a světových trhů, zabrání nových a totálního zničení protivníků podařilo vyhrabat se z velké krize, která hrozila krachem USA a západního světa. Západ byl v sedmdesátých a osmdesátých letech nad propastí, Spojené státy se mohly kdykoliv zhroutit. Západ prohrával v základních směrech se sovětskou civilizací (kosmos, moderní zbraně). Sovětský svaz se mohl stát první kosmickou civilizací se základnami na planetách Sluneční soustavy a s kosmickými loděmi. Jenže se odrodila část sovětské „elity“ a za možnost „dobře žít“ začala sovětský projekt zrazovat. Chtěla vstoupit do globální hierarchie parazitů – otrokářů. Nakonec umožnila perestrojka a reformy Západu kontrolu nad Ruskem – SSSR. Páni Západu a částečně i Východu se pohádkově obohatili. Přitom ztráty ruské civilizace  a lidu byly ve všech směrech v letech 1999 až 2000 několikanásobně vyšší než ztráty po Velké vlastenecká válce. Jednalo se o ztráty materiální, kulturní a demografické. V devadesátých letech změnili Rusko na svého druhu polygon, vytvořili společnost ničení, kde všemi způsoby Rusy ničili (sociálně ekonomická genocida, masová alkoholizace a narkotizace, kriminální a sexuální revoluce, atd.).

Čtvrtou světovou válku rozpoutali západní vládci na jaře 1999 útokem na zbytek Jugoslávie. To byla první operace čtvrté světové války. Byla užita taktika i strategie tajné informační války při destrukci Sovětského svazu, vyzkoušená s použitím prvků tradiční války  – vysoce přesných nejaderných zbraní, leteckých a námořních sil i speciálních složek, až po demoralizaci protivníka, kdy již byl ochoten ke spolupráci. Okupace Kosova umožnila  vytvoření mohutné základny NATO a USA na Balkáně, zóny etnokriminálního pekla a enklávy drog. S její pomocí je možno destabilizovat celý Balkán a případně celou Jižní Evropu.

V roce 2001 zorganizovali mocní Západu ohromnou teroristickou akci v USA, aby získali podporu světové veřejnosti pro boj se „světovým terorismem“. Ten přitom vytvořily angloamerické speciální služby. Tak bylo Spojeným státům umožněno zničit Saddámův režim v Iráku, zabavit největší „benzinku“ Blízkého východu, kolébku starých civilizací Mezopotámie a uchvátit strategickou pozici v Afghánistánu. Mohli najednou řešit několik strategických záležitostí: 1) působit na budoucí hlavní oběti nového světového řádu – Sýrii, Írán, Turecko, Saúdskou Arábii, Indii, Čínu, Rusko a Evropu; 2) vzít si pod kontrolu produkci drog v Afghánistánu a jejich tranzit k odběratelům; 3) zahájit přípravu jedné z hlavních front čtvrté světové války – frontu blízkovýchodní. Okupovaný, rozložený a rozkradený Irák, kde začaly střety šíitů a sunnitů i Kurdů umožnil stvořit „kalifát“, který se stal beranidlem. Tak začal regionální konflikt, kde figurovaly zájmy všech předních hráčů regionální a dokonce globální úrovně. Vznik blízkovýchodní fronty  (Irák, Sýrie a další země, především Libye) dovedl světovou válku na vyšší úroveň; 4) Západ zahájil destrukci zemí Blízkého východu – arabské jaro. Byl zničen Súdán, Libye, Mali, Sýrie, Irák a Jemen. Peklo mělo tendenci se šířit (Egypt, Alžírsko, Turecko, Saúdská Arábie, Írán a další); 5) byly vytvořeny podmínky pro války arabských monarchií v čele  se Saúdskou Arábií proti Íránu, právě na území Iráku; 6) ještě jeden rozval regionálního významu dotýkající se zájmů Bagdádu, Damašku, Teheránu a Ankary – kurdská otázka podporovaná Západem.

Takto mocní Západu zformovali plnohodnotnou blízkovýchodní frontu čtvrté světové války, postihující zájmy prakticky všech zemí regionu a globálních hráčů, s tendencí trvalého šíření. Sýrie a Irák jsou v ruinách. Na řadu přicházejí sousední země, které zpočátku nechápaly, že „velká hra“ vede k destrukci, rozdrobení jejich zemí a aktivně se míchaly do záležitostí Libye, Sýrie a Iráku. Turecko se angažovalo v Iráku a Sýrii ve snaze o velmocenskou politiku. Ankara vlezla do této krvavé kaše a málem přišla o svoji územní celistvost. USA a Západ nemají stabilní přátele, jen účelové. Turecko a Saúdskou Arábii využívaly k destabilizaci regionu a když mouřenín udělal, co měl, stává se možnou obětí při šíření světové války a přeměny Eurasie na bitevní pole.

Další dílo Západu – pacifická fronta světové války – přináší také mnoho destrukcí a problémů. Korejský problém, územní spory Ruska a Japonska, Číny a Japonska, Vietnamu, Indie, problémy ostrovů Paracelských a Spratley. Novým problémem je šíření kalifátu v Jihovýchodní Asii, nyní jmenovitě na Filipínách. Islámská komunita je uměle stavěna proti vládám a ty na teror odpovídají zase terorem. Oběti mezi civilisty zvyšují sociální základnu džihádistů. I takto se umožňuje USA zasahovat do boje se „světovým terorismem“. Rozpad velkých států znamená jejich snadné uchvácení nadnárodními společnostmi, nadnárodními bankami a Spojenými státy.

Vládci Západu musejí nyní řešit dva základní úkoly: 1) rozšířit zónu války, která musí zasáhnout vedoucí státy – civilizace: Rusko, Čínu, Japonsko, Indii a Írán a přitom zajistit bezpečí pro USA a Británii; 2) v období obecné destabilizace učinit průlom do nové epochy a přejít na cestu nových technologií. Ostatní svět se musí propadnout do minulosti, k neofeudálním a neootrokářským vztahům. Část globální elity je ochotna obětovat i samotné USA jejich rozdrobením na několik států s umožněním rasové občanské války. Avšak „patrioté“, které vede Trump, jsou naopak ochotni celý svět obětovat, ale zachovat a posílit americké impérium.

Trump má domácí problémy s plněním předvolebních slibů a potřebuje svoji malou vítěznou válku. Ideální cíl je KLDR. V USA plánují porobit a rozdrobit Írán, Venezuelu, Severní Koreu, Rusko a Čínu. Jenže boj s Ruskem a Čínou mohou zahájit až po začátku rozsáhlých bouří v těchto státech – civilizacích po neutralizování jaderného arzenálu a po dohodě s „demokratickými“ vládami.

Írán je velký cíl po stránce teritoria i obyvatelstva. Proto USA zde za sebe nastrkují „arabské mini NATO“ v čele se Saúdskou Arábií. Připojit se může Izrael. Írán se už angažoval v Sýrii a Iráku. Na řadě je irácký Kurdistán, který chce vyhlásit nezávislost. To nedovolí šíitský Bagdád, za kterým stojí Teherán. Pyrrhovo vítězství Bagdádu nad kalifátem v Mosulu neznamená ještě konec války, je to jen jedna z etap. Zóna války se bude rozšiřovat a Írán čeká střet s arabskou koalicí.

Venezuela není ideální obětí. Padne sama pod tíží domácích problémů a s pomocí utajené války. Severní Korea se svým vývojem raketových a jaderných zbraní je v očích světové vlády těžkým zločincem. Vysoké technologie musí mít pod kontrolou jen Západ. Jaderný obušek je KLDR nutno zabavit. Takto se na věc dívají Američané a velká část ohloupené světové veřejnosti. Severní Korea nemá válečný potenciál, aby mohla napadnout USA. V nejhorším případě může být postižena Jižní Korea a možná Japonsko. Problémy mohou mít Čína a Rusko. Případné korejské mezikontinentální balistické rakety a jaderné hlavice by PRO USA zneškodnila. Bylo by však posíleno přesvědčení veřejnosti, že je třeba zničit korejský „rudý mor“. Po takovém zneškodněném útoku by veřejnost USA nevytýkala destrukci Severní Koreje. „Civilizované“ země by za to ještě poděkovaly. Čína a Rusko Pchjongjang nepodpořily v obavě z úplného zhroucení vztahů s USA.

Destrukci KLDR budou Američané provádět z moře a ze vzduchu za podpory letectva a námořnictva Jižní Koreje a Japonska a možná použijí taktické jaderné zbraně. Tak budou zničeny bunkry s politickým a vojenským vedením země, výroba raket a jaderných zbraní. Nastane hlad. Masy uprchlíků vtrhnou do Ruska a Číny. Možná bude Čína nucena vzít část KLDR pod svou kontrolu, aby zabránila vymírání. Ztráta vojensko-průmyslové infrastruktury, plnohodnotného týlu, zásobování, komunikací a řízení odsoudí zemi ke zničení.

Válka se Severní Koreou umožní stmelit rozdělenou americkou veřejnost (příznivci a protivníci Trumpa). K potlačení problému bílého nacionalismu potřebuje Trump výrazné zahraniční vítězství. K plnění slibu o vzkříšení amerického hospodářství a vytvoření milionů pracovních míst musí oslabit ekonomiky spojenců a konkurentů. Severní Korea může silně uškodit Jihu (Soul má ochranu jen obyčejného dělostřelectva). USA ponechají silnou ekonomiku Jihovýchodní Asie svému osudu. Soul bude potřebovat k obnově a možná k vytvoření jednotné Koreje pomoc USA, na nichž potom bude závislý. Předpolí USA v Koreji poslouží proti Rusku a Číně. Utrpí i Japonsko a Čína, jedny z předních ekonomik světa. Pokud korejská válka vyvolá novou etapu světové krize, opět to rozhodí ceny energií a surovin. Výhoda pro Ameriku, výhoda ekonomického úderu Rusku.

Výhody korejské války pro USA: Poškození hlavních konkurentů USA Číny a Ruska. Silnější závislost Koreje a Japonska na americké armádě  a americké hospodářské pomoci. Možné další události v regionu – konflikty mezi Japonskem a Čínou, Čínou a Indií a podobně. Využití války k zahájení obchodní a hospodářské války s Čínou a tím povzbuzení výroby v USA. Čína ztratí postavení „továrny Západu“. Pohasínající Japonsko potřebuje válku, aby se vzpamatovala rasa a uchovalo vedoucí postavení Japonska v Pacifiku.

Takto nová korejská válka a pokračování čtvrté světové války zachrání USA a celkově Západ. Pokud v ní zvítězí, potom angloamerická chobotnice definitivně prosadí nový světový řád, technofašismus.

Pro Rusko znamená nová korejská válka nejen řadu problémů, včetně ohromné vlny uprchlíků, ale i šance na vzkříšení. Globální systémová krize, světová válka, do níž jsou vtaženi všichni globální i regionální hráči, umožní Kremlu rozhodně se vypořádat s 5. kolonou, odstranit liberální přívržence Západu z vlády, finančnictví, ekonomiky, vzdělávacího systému, ukončit finanční a hospodářskou závislost na Západu, zavést do hospodářství protekcionismus, zahájit novou industrializaci, zavádět nové moderní technologie, jako vzor vzdělávání použít to nejlepší ze systému imperiálního Ruska a Sovětského svazu. V zahraniční politice obnovit jednotu mocného etnika a ruských území – vzkřísit velkou Rus. To umožní obnovit ruské teritorium, zmnožit obyvatelstvo a uchovat ruský jazyk a kulturu v prostředí stále ostřejších globálních bouří, které zachvacují celou planetu.

Převzato z Topwar.ru

Není zde článek celý?