Ve třiadvaceti koupil gymnázium a říká: Boříme stereotypy v českém školství

Studoval v New Yorku, před pěti lety měl na účtu pár stovek. Dnes vydělává miliony, spoluvlastní agenturu J&K Consulting a Pražské humanitní gymnázium. Od září navíc v Praze rozjíždí americkou akademii. Rozhovor s čtyřiadvacetiletým Ondřejem Kaniou.

Proč si člověk ve třiadvaceti letech koupí gymnázium?

(směje se) Tomu předcházelo, že jsme před pěti lety začali se společníkem Tomášem Jízdným pomáhat studentům, kteří jsou nespokojení se školami v Česku. Bylo nám devatenáct, bydleli jsme ještě u rodičů, udělali jsme si web a začali jsme studentům hledat alternativy v Severní Americe.

Vycházeli jste z vlastních zkušeností?

Já jsem před tím studoval dva roky v New Yorku. Byl jsem nespokojený v českém systému. Odjel jsem do USA a tam se mi líbilo mnohem víc. Zjistil jsem, že lidí, kteří měli podobný problém je poměrně hodně. To znamená lidí, kteří nejsou úplně neinteligentní a nesedí jim systém, který je v Česku.

Jaký je podle vás český systém školství?

Vzdělávání v Česku jde úplně proti směru, kterým jde svět. V Česku se klade přílišný důraz na určitou centralizaci a zakonzervovanost. České školství je založené na tom, že děti jsou neustále testovány ze znalostí, které do nich učitelé hrnou. Nedává ale studentům prostor, aby se projevovali. Já jsem se vždycky chtěl projevit. Vždycky jsem kriticky přemýšlel, a proto jsem tu byl nespokojený. Založili jsme si tedy po návratu z USA agenturu J&K Consulting, která pomáhá studentům zajistit studium v Severní Americe.

Agenturu jste založili v roce 2012. Kam se od té doby posunula?

Je to první aktivita, kterou jsme měli. Tehdy jsme za rok poslali do zahraničí asi 8 studentů, kteří platili průměrně zhruba 200.000 korun. V září budeme mít 100 studentů, kteří budou platit asi 1.000.000 korun v průměru. Máme partnerské školy, na kterých studovali američtí prezidenti, držitelé Nobelových cen. Z našeho pohledu jsme měli první rok 1.600.000 korun, letos už 100.000.000. Je to byznys, který bude růst, protože lidé bohatnou a jsou schopni zaplatit i 500.000 korun ročně za zahraniční školu. Po pěti letech už agentura působí ve všech zemích V4. Zjistili jsme, že obecně v zemích V4 je systém školství prakticky totožný a že poptávka po změně je ve všech těchto státech. Agentura je stabilizovaný byznys, vydělává peníze, které můžeme investovat do našich vlastních škol. Letos už jsou na tom školy dohromady stejně jako agentura a příští rok se to úplně obrátí. Lidé jsou zkrátka nespokojení s tím, co dostávají jejich děti v Česku. Ne každý si ale může dovolit zaplatit dětem kvalitní školu za třeba půl milionu korun ročně a výš.

Tím se tedy dostáváme k důvodu, proč jste se rozhodli koupit gymnázium.

Je opravdu velmi málo lidí, kteří si mohou dovolit zaplatit půl milionu korun za studium v Severní Americe. Takže jsme se rozhodli, že by dávalo smysl založit si střední školu v Česku. My jsme asi jediní v téhle zemi, kteří pravidelně navštěvují zahraniční školy tohoto typu, na kterých máme studenty a víme, jak pracují s učiteli, jak vytvářejí vzdělávací koncepce, své vlastní osnovy a jak propojují předměty. Řekli jsme si, že by stálo za to know-how, které známe převzít sem. A nemít školu za půl milionu, ale za desítky tisíc.

Pavel Hofman

Jak vypadal střet s českou realitou?

Velmi rychle jsme zjistili, že ministerstvo školství vám nepovolí založit novou střední školu. Tedy pokud nejste Tomáš Chrenek v Olomouckém kraji. Podle ministerstva je už škol dost. Rychle jsme tedy pochopili, že musíme najít už existující školu v Praze, protože jinde by se těžko uživila. Druhou podmínkou bylo, aby nám ji ti vlastníci byli ochotni poskytnout.

Jak složité bylo takovou školu najít?

Rozeslali jsme naivně e-maily do všech soukromých gymnázií v Praze. Na Praze 10 jsme objevili Eko gymnázium, které vystudoval například Jiří Ovčáček, což jsem zjistil nedávno a byl jsem z toho šokován. (směje se) Máme tedy historicky dobré absolventy. Když jsme tam přišli, bylo očividné, že má škola velké finanční problémy. Měla nedostatek studentů, velká část z nich byla z bývalého Sovětského svazu. Nám šlo v podstatě jen o tu akreditaci. O to, že škola má schválenou kapacitu a může fungovat. Dohodli jsme se, že ji převezmeme a budeme se snažit aplikovat vzdělávací koncepci, kterou známe ze zahraničí. Problém je v tom, že přebírat nějakou školu je daleko náročnější než zakládat novou. Máte tam tým lidí, který má určitou historii a vy do toho vstupujete jako cizí element.

Máte za sebou první rok. Jaký byl?

Jde to docela dobře, školu jsme zachránili. Nastavili jsme si cíl 120 studentů a museli jsme zastavit na 160. Ten zájem byl opravdu velký. Hodně věcí se změnilo a mění. Rozhodli jsme se, že nebudeme pokračovat asi s polovinou učitelů. Měníme ředitele školy, kterým bude devětadvacetiletý kluk, který vystudoval Edinburskou univerzitu. Podle žebříčku je devatenáctá nejlepší na světě. Asi bude nejmladším ředitelem gymnázia v České republice. Učil na top škole v Británii a vybral si k sobě tým lidí, který se identifikuje s naší vizí a koncepcí. Školu jsme posunuli z asi 50 studentů na současných zhruba 160. Museli jsme další přijímání zastavit, protože už na to nemáme personální kapacitu. To nejde škálovat jako výrobu produktů.

Jak vypadá koncepce gymnázia?

My chceme děti zapojit. To znamená, že učitel není nikdo nadřízený studentům, ale je to jejich partner, který na ně dohlíží. Výuka nevypadá tak, že učitel napíše něco na tabuli, studenti to opíší a vyučující čeká, že to pak napíší do testu. Učitel definuje nějaký problém. Studenti pracují i několik týdnů na tom, aby problém vyřešili. Obecně se tomu říká projektová výuka.

Můžete uvést nějaký modelový příklad?

Představte si, že probíráte například politickou propagandu. Třídu rozdělíte do několika skupin. Každý bude mít svou roli. Bude tomu předcházet, že studujete se třídou Goebbelse, Stalina a další dějiny propagandy. Řeknete studentům, že si každý tým vymyslí svou politickou stranu a své politické ukotvení. Napíší politický program, udělají plán marketingové kampaně a volební spoty. Musíte tedy udělat velmi důkladný research. Necháváme studentům volnou ruku v tom, jaký směr si vyberou. Na závěr se koná velká debata, na kterou jsou pozváni rodiče a vybraný člověk z týmu reprezentuje danou stranu. V klasickém českém systému by vám učitel dal učebnici, kde byste si pouze přečetl, jak propaganda vypadá. My ze studentů uděláme tvůrce politické propagandy. Tím pádem budou problematice daleko více rozumět, rychle to pochopí a možná budou vůči propagandě imunní.

Když zmiňujete propagandu, mohou si tedy studenti vybrat například odstrašující ideologii typu NSDAP?

Teoreticky mohou. Myslím, že si ale vyberou spíše směr, který je jim blízký. Loni jsme například na gymnáziu dělali modelové volby.

Jak dopadly?

Bylo to poměrně vyrovnané. Vyhrála TOP 09, pak tam byli Piráti, ČSSD, ODS. Studenti jsou různě politicky orientováni. My je v těch skupinách ještě promícháme, takže budou muset přijít s určitým kompromisem. Tohle je jenom jeden příklad projektu, který může trvat například týden nebo dva. Při tvorbě politického programu probíráte fyziku, zeměpis, matematiku, jazyky. Naučíte se dělat marketingovou kampaň, založíte vaší straně facebookovou stránku, natočíte volební klip, naučíte se mluvit před lidmi. Princip spočívá obecně v tom, že spojíte co nejvíce předmětů dohromady do jednoho cíle. Studenti, pokud tomu rozumí, si ani neuvědomují, že v jeden okamžik studují například devět předmětů. Baví je to, protože je tam hmatatelný výsledek a jsou zapojení do vzdělávacího procesu. To je koncepce, kterou uplatňujeme na všech našich školách.

Pavel Hofman

Jak se vám daří aplikovat koncepci v českém školství?

Vzhledem k tomu, v jakém žijeme systému, na gymnáziu jde koncepci realizovat zhruba z deseti procent. V Česku je velmi problematické zrušit, že v 9 hodin budete mít matematiku a v 10 češtinu. Jde to, ale je to velmi složité. Není to systémové, ale víme o školách, které tematicky vyučují v USA, Kanadě, Finsku, Norsku, Estonsku nebo v Británii. Ve Finsku se snaží dopracovat k tomu, aby většinu školního roku strávili studenti v tematických blocích. Je pravda, že neznám školu, která by na nich měla postavený celý školní rok.

Gymnázium ale není váš jediný školní projekt v Česku.

Loni v září nás ještě oslovila jedna partnerská škola z USA, kam posíláme studenty, jestli bychom se nechtěli s jejich pomocí hlásit o akreditaci nezávislé střední školy. Tedy o americkou střední školu v Praze, která bude úplně mimo systém a bude podléhat americkým zákonům a normám. Což nám přišlo velmi vhod. Krátce potom, co jsme převzali gymnázium, jsme si řekli, že to je první a poslední česká škola, kterou kdy budeme mít.

Proč?

Nám to úplně nesedí. Z hlediska byrokracie a omezení, která musíme respektovat, pokud chceme měnit zavedené postupy tohoto typu. Do velké míry jste administrátor vůle státu. Nikoliv člověk, který má tvořit intelektuální prostředí. Pražské humanitní gymnázium bude pro nás dlouhodobě tak trochu chyba v systému, ale byla to taková naše vstupenka do vzdělávacího systému v Česku. Zjistili jsme, že zájem o kvalitní vzdělání je tady ještě vyšší, než jsme si mysleli. Rozhodli jsme se, že založíme American Acadedmy in Prague. Získali jsme od Prahy 4 budovu, ve které budou od září působit obě naše školy.

Předpokládám, že na amerických akademiích můžete mnohem jednodušeji zavést tematické bloky?

Ano. My jsme se rozhodli, že od školního roku 2018/19 chceme na našich amerických akademiích v Praze, Brně a Bratislavě celou naši koncepci postavit pouze na tematických blocích, které si studenti budou moci sami vybrat. Už to nebude tak, že budou mít hodinu denně jeden předmět, ale měsíc stráví například se zmíněnou politickou propagandu, měsíc s uprchlickou krizi, kolonizaci Marsu. Nevím, jestli jste to zaznamenal, ale Andrej Babiš se u nás inspiroval. Ve své knize O čem sním, když náhodou spím uvádí, že chce, aby se v roce 2030 učilo komplexně o kolonizaci Marsu. Jako inspiraci později uvedl jednu vznikající americkou školu v Praze. Má to tedy úspěch i u budoucího předsedy vlády. Samozřejmě je to prázdná PR agitka a nic z toho se neprosadí. Vždycky říkáme, že u Babiše to můžete mít v roce 2030, u nás už letos v září.

Americkou akademii čeká první školní rok. Jak velký je o školu zájem?

Na americké akademii jsme chtěli začít se 30 studenty a máme jich momentálně 65. Poslední dva měsíce opravdu přijímáme jen studenty, kteří dobře zapadnou. Odmítli jsme studenty, kteří chodí na PORG, Open Gate, na nejlepší české školy, protože mentálně a filosoficky neseděli do naší koncepce. Lidé jsou ochotni utrácet spoustu peněz za to, že jejich dětem dopřejí vzdělání, které jim pomůže vést úspěšný a šťastný život. Koncepce americké akademie je něco, co chceme nejvíce rozvíjet. Příští rok ji založíme v Brně a v Bratislavě. V roce 2019 pak v Budapešti a ve Varšavě. Všechny země V4 mají jiné měny i jiné jazyky, ale reality vzdělávacího systému jsou úplně stejné. Tenhle region je z hlediska podnikatelských příležitostí třeba vnímat jako celek. Máme učitele, ředitele školy, osnovy. Probíhá standardní akreditační řízení. V Americe je to trochu jinak. To řízení trvá několik let, ale přitom už jste v podstatě akreditován. Je to poměrně složitý proces. Máme tedy 65 studentů, z nichž jen asi čtvrtina jsou Češi.

Americké akademie jsou tedy primárně určené pro zahraniční studenty?

Tři čtvrtiny studentů jsou děti lidí, kteří tady například pracují na ambasádách, ve firmách a podobně. Máme studenty z 25 zemí. Jsme rádi, že se nám v Česku podařilo takovou školu založit. Nás fascinuje, že máme studenty z různých koutů světa. Je to poměrně inspirativní a chceme koncept rozvíjet dál. Dlouhodobě to vidíme tak, že americké akademie budou zhruba z 60–65 % složené ze zahraničních studentů a zbytek budou domácí studenti. Jedním faktorem je cena, protože velmi často školy zahraničním studentům proplácejí firmy, ambasády, vlády jejich zemí. Zahraniční studenti jsou zvyklí mít větší přehled. Rodičům nepřijde tak divné, že se dítě nebude učit v 9 hodin fyziku a v 10 matematiku, ale že to bude zakomponované do jednoho tematického bloku. Ono se to asi změní, ale my primárně budujeme mezinárodní školy. I ekonomicky je to velký rozdíl. České gymnázium může dosahovat na desítky milionů korun, zahraniční školy na stovky milionů. To je zásadní rozdíl a vidíme v tom velkou příležitost. Je to pro nás priorita.

Kolik stojí studium na vašich školách?

Gymnázium příští rok bude stát 50.000 korun ročně a americká akademie 260.000. Zahraniční školy jsou od 500.000 korun. Máme širokou škálu služeb pro lidi, kteří jsou ochotni za to zaplatit. V Praze si může dovolit hodně lidí zaplatit 50.000 korun ročně. To bude vstupenka do našeho systému. Pokud objevíme, že na gymnáziu je velmi talentovaný student, na americkou akademii by neměl peníze a byl by velkým přínosem, není problém, aby přestoupil.

Máte stipendium pro studenty, kteří si školu nemohou dovolit?

V současnosti v podstatě stipendia nemáme. Pouze na gymnáziu máme pár romských dětí, které studují zadarmo. Celá tahle budova má 7 500 metrů čtverečních. My ze svých peněž investujeme letos asi 10.000.000 korun. Budova byla desítky let zanedbávána. Musíme být co se týče peněz poměrně striktní. Všechno děláme za velmi krátkou dobu. Neměli jsme tedy zatím čas řešit zavedení stipendijního fondu. Přes naší agenturu do zahraničí vycestují talentovaní studenti a sportovci, kteří studují na velmi prestižních školách, které stojí třeba 1.500.000 ročně. My jim získáme stipendium, které stojí například 100.000 ročně. To jsou náklady za dítě v Česku. Škola je tak v podstadě zadarmo.

Pavel Hofman

Pokud český student vystuduje vaší americkou akademii, nebude mít problém dostat se na českou vysokou školu?

Americké školy jsou koncipovány jako mezinárodní školy pro studenty, kteří mají ambice studovat ve světě. To znamená, že naši studenti mají americký středoškolský diplom. Úplně stejný papír byste získal v USA. Správně se ptáte na české školy. V okamžiku, kdy se tito studenti budou hlásit třeba na Karlovu univerzitu, budou řešit problém, který také určitým způsobem ukazuje na stupiditu systému. Tímhle problémem procházejí všichni naši studenti, kteří odmaturují v Americe nebo v Kanadě. Pokud se chtějí vrátit, musejí na úřad a projdou nostrifikačním řízením. V zásadě jde ale pouze o to, že uděláte zkoušku z češtiny a úředník po vás může chtít ještě například zkoušku z biologie, nebo zeměpisu, pokud jste to na zahraničních školách příliš nestudoval.

Jak se díváte na to, že student vystuduje prestižní zahraniční školu, ale musí ještě v Česku projít tímhle procesem?

Je to nelogické, student, který vystuduje například střední školu v Kanadě, kterou absolvoval současný španělský král, syn současného jordánského krále, dva dolaroví miliardáři, a to je reálná škola, kde máme studenty, vrátí se a tady je na něj pohlíženo jako na studenta, který má základní vzdělání. To je zvláštní. Lidé to ale neřeší. Pokud chtějí studovat tady, vzdělání si nostrifikují, stejně jako kdyby vystudovali zahraniční univerzitu. Jinak by nemohli mít titul před jménem. Jde v podstatě o byrokratický proces, kterým musejí projít všichni, kteří mají zahraniční vzdělání.

Věříte, že se do budoucna české školství zlepší?

(směje se) Dám vám realistickou a idealistickou verzi. Realistická, která už se trochu děje, vypadá tak, že to v Česku dopadne jako v USA, kde je systém velmi zprivatizovaný. Nejhorší školy jsou až na výjimky státní a nejlepší školy jsou soukromé. Obecně, jsou samozřejmě výjimky. V Česku vidíme v posledních letech například strašně moc soukromých základních škol. To znamená, že roste nabídka alternativy současného systému. Ministerstvo znemožnilo jejich další zakládání. Stát systém zhoršuje a zhoršuje. Zavedením povinné maturity z matematiky, centralizovaných přijímaček, kariérního řádu a tak dále. Dospěje to tedy k tomu, že budete mít dva systémy. Jeden soukromý, kam budou posílat děti rodiče, které na to mají peníze a jsou si vědomí toho, že standardní systém jim dobrou budoucnost nezaručí. Vzniknou obrovské sociální a kvalitativní rozdíly. Byť teď máte v regionech i na státních školách ředitele a učitele, kteří jsou zapálení a energičtí, dlouhodobě je soukromé školy přeberou. Na soukromé škole dostanou více peněz a budou mít volnější ruce. Takhle vypadá situace v USA. Lidé budou čím dál víc chtít alternativu, za kterou budou ochotni zaplatit i stovky tisíc korun ročně. Pro nás je to velká příležitost, díky které jsme za relativně krátkou dobu vyrostli do velikosti, kterou máme teď.

A jak vypadá idealistická verze?

Přijde uvědomělá vláda, která bude mít šanci ten systém změnit. Nemyslím si ale, že by k tomu mohlo dojít. Stačí, když si vezmete potenciální kandidáty na ministra školství od Václava Klause mladšího, Stanislava Štecha a tyhle v uvozovkách experty. Spíš se to ještě zhorší. Například ČSSD a ODS jsou na škále konzervatismu ve školství na stejné úrovni. Chtějí čím dál víc centralizace. Musel by se objevit někdo, kdo by měl mezinárodní rozhled a zároveň rozuměl školství. Nesměl by to ale být úplný insider, například ředitel školy. To je možná ještě horší. Jakožto ředitel jedné školy jste velmi izolován. Musel by to být někdo, kdo by dokázal s tím systémem zatřást, dojednat podporu a přesvědčit lidi v Parlamentu, že systém se musí zásadně změnit.

Vidíte takovou osobnost v současnosti?

Ne. Určitě se to nepovede v těchto volbách. Byť Babiš okopíroval naší koncepci, o které říká, že je skvělá, silně pochybuji, že to zrealizuje. Myslím, že ho rezort školství vůbec nezajímá.

Co vlastně vy a politika?

Jsem členem TOP 09. Loni jsem v podstatě řídil a částečně financoval kampaň v Jihomoravském kraji. Kandiduji prakticky vždycky na nevolitelných pozicích. TOP 09 totálně propadla téměř po celé republice, ale my jsme dostali okolo sedmi procent. Docela mě to chytlo a velmi reálně jsem zvažoval, že bych byl dvojka v Jihomoravském kraji. Teď na to ale nemám čas. K tomu, abych šel do politiky s čistým svědomím, bych navíc chtěl, aby za mnou něco bylo. Nejen pro to, že jsem mladý, úspěšný a mediálně atraktivní. Proto budu v Jihomoravském kraji na posledním místě. Straně tím pomůžu, ale na aktivní politiku to nevidím. Poslední dva roky jsem se snažil o to, aby TOP 09 vzala školství do svého programu jako hlavní prioritu, a to se povedlo. Na začátku září bychom měli zveřejnit detaily ke vzdělávací reformě, kterou jsme dávali dohromady. Uvidíme, jak to ocení lidé ve volbách. Myslím si, že skončíme v opozici. Pokud by se to mohlo změnit, tak nejdříve za čtyři roky.

Co na vaše aktivity říkají doma?

Já jsem z široké rodiny skoro jediný, kdo má maturitu. Jsou rádi, že mě mají z krku a nemusí mě živit. Představa o tom, že ve 24 letech budeme zaměstnávat 50 lidí, investovat 10.000.000 do rekonstrukce škol a podobně, to nenapadlo ani mě.

FOTO:

Není zde článek celý?