Věř, ale komu věříš, měř

Vážená rado ČESKÉ televize, vážený pane generální řediteli Dvořáku!

Děkuji Vám jménem všech občanů s daným úhlem pohledu za Vaše pohledně dávané zpravodajství. V dnešní ponuře veselé době je Vaše poklidná informační práce nanejvýše potřebná.

A to taková práce, a takové informace, které občana naší socialistické demokraticko-kapitalistické republiky zbytečně neznepokojuje. A neodvádí jeho myšlenkové síly od tvrdé práce pro zisk zahraničních společností. Všichni se oprávněně radujeme nad zalidňováním Evropy. A nemenší radost máme ze zisku našich bližních, neúnavně pracujících v neziskových organizacích. Jejich lidumilná činnost se jim opravdu vyplácí! Musí to být úžasně uspokojující pocit, být tak dobrosrdečný a ještě na tom skvěle vydělat. Všichni diváci s daným úhlem pohledu Vám za Vaši osvětovou činnost srdečně děkují.

Ale abych jen nechválil. Mám také malou kritickou připomínku, nad níž byste se mohli zamyslet v celém Vašem kolektivu.

Moje výtka nebo spíše dobře míněná rada, se týká snímku z roku 1965, filmu Bílá paní. Ano, v temných dobách socialistického útlaku byl tento film opravdu vtipný. Excelovalo v něm mnoho vynikajících českých herců. Dnes by se ovšem již reprízovat neměl. Je přežitkem socialistického údobí. Vždyť komu je dnes potřebná replika „Drž hubu a plav“? Dnes, kdy frau Merkel staví mosty islámským příchozím až do podřízených kolonií? Pomyslete na to, že ne všichni diváci se dívají ze správného, daného úhlu pohledu. Někteří – ano, jsou i tací – se dívají na českou televizi úkosem. Jak si asi vyloží věty typu:

Von jen na všechno nadává. Von už je starej, von to tak nemyslí. Von neví, že voni nemůžou, i kdyby třeba chtěli.“

„Jenže dneska si už nikdo nemusí stěžovat. Jo, v minulosti, to si bylo na co stěžovat, v minulosti.“

„Na světě jsou pravdy na 20 let kriminálu!“

„Nepotřebujeme strašidla, když máme národní vejbor.“ (nebo Ministerstvo jediné pravdy)

Vážená rado, a vůbec celý kolektive! Pomyslete na to, kolik diváků se v temné minulosti učilo rusky. A je dnes zcela jistě ovlivněno putinovskou propagandou. Jak si takoví živlové vyloží tento dialog dvou mužů ve scéně, kdy předseda stojí na balkóně a mluví ke shromážděnému lidu:

  • Co říká?
  • Že říká pravdu.
  • To není pravda.
  • Ale co furt máte?
  • Povídám, že to není pravda.
  • Ale vždyť von to taky ví, copak von to může říct?

Náš i Váš hrdý postoj k těžce nabytému demokratismu by mohl být podlomen podloudnou činností alternativních zpráv. Dnes můžeme nahlas chválit demokracii amerického typu ve všech novinách, časopisech, knihách, rádiích a televizích, co jich jen je. A nejen chválit, ale také ji podporovat. To jsme za socialismu nemohli. Nemohli jsme ani pípnout. Zato dnes již můžeme pípat o čem chceme a jak dlouho chceme. Zatím.

Podstatná část internetového elektorátu je však těžce nahlodávána podloudnou proruskou propagandou. Z filmu Bílá paní by se měl pouštět pouze užitečný vzdělávací klip, ve kterém pan Brodský v roli kastelána Pupence učí své děti rozpoznávat v bílé stěně celé spektrum barev.

Vždyť kupříkladu i v nevinné roli soudruha faráře by si jedinci, nazírající pohledem z nesprávného úhlu, mohli představit soudruha monsignora Duku, či dokonce hrdého nositele Tentotempletonoc ceny Halíka.

Všemu nesprávnému nazírání by se dalo předejít, kdyby film „Bílá paní“ již nebyl reprízován a postupně by upadl v zapomnění. Ano, uznávám, že pan Miloš Kopecký v roli tajemníka uměl skvěle podnítit shromážděné voliče k volání „Ať žije předseda!“ Takové umění se velmi hodí. ANO, snad by ta pasáž mohla být promítána na školeních v dnešních politických stranách, ANO. Mohla by se připojit i TOP pasáž pro instruktáž mluvčích:

  • Mezi sebou si můžeme přiznat i takový skutečnosti, který by lid zmátly, kdyby pronikly ven.
  • Tak dost, chápu. No a co dál?
  • Honzíku, ty přece dneska víš, že není důležité to, co je. Důležité je, jak to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat.

Vážená rado, vážený pane generální! My, dnešní voli_či se musíme s Vámi ztlemit – ehm – stmelit. A proto Vás naléhavě žádám: už nikdy film Bílá paní nevysílejte! (Stejně už jej mám stažený.) Ať se na něj propánakrále nedívá někdo, kdo se dívat daným pohledem neumí. A žádám tak jménem všech, kdo se daným pohledem dívat umí.

Váš nucený přispěvatel – poplatkář

Převzato z ostrova Janiky

Není zde článek celý?