Vojenské zprávy: „syrský express“ Ruska. Názor

Na sklonku léta 2015, po uzavření dohody se Sýrií o pomoci vládním vojskům ve vojenském konfliktu, začal téct z Ruska do Sýrie proud vojáků a humanitárních nákladů. Nekončící logistická operace dostala neoficiální název „syrský express“ a je považována za největší zahraniční ruskou operaci podobného druhu od dob SSSR a jeho války v Afghánistánu.

Cena celé vojenské operace Ruska v Sýrii se pohybuje v řádech mezi 2,5 až po 8 milionů dolarů denně. Tak nízké útraty spojené s provedením vojenské operace jsou spojeny i s tím, že je využívána vyladěná a poměrně laciná lodní doprava.

Hlavními body, odkud jsou náklady do Sýrie odesílány, jsou přístavy Sevastopol a Novorossijsk. Dříve ruské náklady z důvodů utajení směřovaly do přístavu Mina al Beida, který se nachází na sever od města Latákie, od začátku kampaně v Sýrii je hlavním přístavem ruská základna v Tartu.

Na podzim roku 2016 ruští inženýři také zahájili provoz na obnovené železnici z Tartu do letecké základny ruského letectva Hmeimim. To velmi usnadnilo převoz nákladů z pobřeží.

Pro odesílání nákladů po moři používá Rusko velké výsadkové lodě projektu 775. Podle informací zahraničních analytiků používají Rusové pět lodí této třídy (Azov, Jamal, Koroljov, Novočerkassk a Cézar Kunikov) a na základnu v Tartu připlouvají nejméně dvě lodě této třídy měsíčně. Lodě této třídy dokáží převážet až 12 tanků a obrněných transportérů, 340 vojáků a 500 tun různého nákladu.

Podle informací tureckých zdrojů jsou součástí „syrského expressu“ také lodě Dvinica-50, Kyzyl-60, Vologda-50 a Kazaň-60, které byly koupeny od Turecka a Ukrajiny a také lodě SPARTA III a SPARTA II.

Jak informovala Reuters, bývalá ukrajinská loď Georgij Agafonov, která mnoho let stála a rezivěla, byla od Ukrajiny odkoupena tureckou společností za 300 000 dolarů v roce 2015. Měla směřovat na šrotiště. Od turecké společnosti loď koupila jiná offshorová společnost a na podzim roku 2015 se loď Georgij Agafonov změnila na Kazaň-60 a stala se pomocnou lodí ruského námořnictva.

Zajištění bezpečnosti pro ruské lodě proplouvající Bosporem zajišťuje Turecko, hlavně po vraždě ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova. V květnu tohoto roku se objevily zprávy, že islamisté plánují zaútočit na „syrský express“.

Turecko dohlíží na proplouvání ruských lodí, na stránce Turkishnavy.net je možné najít zápisy o pohybu vojenských lodí přes Bospor. Od začátku roku 2017 až po konec května proplulo přes Bospor 83 ruských lodí.

Co se týče tankerů a jiných nákladních lodí, tak v jejich případě je těžké vyhodnotit, kolik z nich plulo právě do Sýrie, jelikož tuhle námořní cestu Rusko tradičně využívá pro dodávky do Evropy.

Kromě námořní dopravy se aktivně využívá i letecká doprava. K dopravě se používají letouny An-124, Il-76, An-72 a Tu-154. Náklady se dopravují z Ruska na letiště Hmeimim a na letiště Damašku letouny An-124 a Il-76 téměř každý den.
Právě na letounech An-124 přivezlo Rusko na začátku kampaně operativně do Sýrie protivzdušný systém S-400 Triumf, víceúčelové vrtulníky Mi-8 AMTŠ-V, Mi-24, Mi-35M a další velké náklady.

An-72 jsou na letišti Hmeimim využívány pro převozy uvnitř Sýrie (do Damašku a Aleppa), na palubách letounů Tu-154 přilétávají z Ruska do Sýrie VIP osoby, posádky, poradci, jednotky speciálního nasazení a zvláště cenné náklady.

Podle zahraničních informací dodává Rusko do Sýrie náklady o rozměru tisíců tun každý měsíc. V prosinci roku 2015, po několika měsících od začátku operace, ministr obrany Ruska Sergej Šojgu řekl, že za dva měsíce bylo za pomoci lodní a letecké dopravy do Sýrie dovezeno 214 tisíc tun různého nákladu. V roce 2016 Šojgu prohlásil, že do Sýrie směřují dva tisíce tun nákladů každý den.

Na jaře Rusko také zahájilo modernizaci své základny v Tartu. Hlavní práce budou probíhat na konci roku 2017, modernizace bude trvat od roku a půl do dvou let.

V Tartu se bude moci současně nalézat až 11 ruských lodí. Modernizace umožní i kotvení ruského letadlového křižníku Admirál Kuzněcov. S modernizací přístavu vyroste i jeho role jako logistické základny.

Jak řekl Viktor Ozerov: „Přišli jsme do Sýrie na dlouho a myslíme to vážně.“

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?