Vy také nemáte koho volit? Já ano.

Prý tu k Babišovi není žádná dobrá alternativa. Všechny strany se chovají, jako by byly zmrazené, zabalené do igelitu či jako by se potácely v náměsíčných mrákotách. Vydávají sice tiskové zprávy, ale přitom do faktické veřejné diskuze nemají co nabídnout. Tyto rozšířené veřejné nálady shrnul v rozhovoru pro FORUM 24 komentátor a analytik Bohumil Pečinka.

Tento rozhovor je v mnoha ohledech brilantní a mohu ho vřele doporučit. Ale troufám si říct, že právě této náladě, že tu v současné chvíli skoro není koho volit, je třeba věcně čelit. Protože to není důvod naší krize, nýbrž jenom jeden z jejích symptomů.

My totiž máme své demokratické politické strany a máme v nich i mnoho kvalitních lidí. Ale chováme se k nim přesně podle Babišových potřeb a přebíráme jeho populistickou optiku.

Spolu s ním opakujeme, jak tyto strany strašlivě selhaly a strašlivě nás zklamaly. A neumíme si přiznat, že my jsme selhali, když jsme se obrátili k těmto stranám zády.

Podívejme se na jalovost babišovských lži, kterým jsme pod palbou jeho marketingu v tak vysoké míře podlehli:

  1. Systém, který tu byl, byl zkorumpovaný a všichni kradli. Je potřeba systém změnit.
  2. Tradiční strany jsou mrtvé, nemají co nabídnout a brání jenom svoje klientelistické a korupční zájmy.
  3. Stát se musí řídit jako firma, aby byl efektivní.

A jaká je pravda:

  1. Nebyl tu zkorumpovaný systém, ale byla tu řada jednotlivců, kteří zneužívali moc. V drtivé většině se jednalo o lokální a regionální šíbry a nikoli o vrcholné politiky. Údajná „největší korupční kauza“, která přivedla v roce 2013 na Úřad vlády obrněnou policejní jednotku, se vůbec nepotvrdila a rozmělnila se do série tragikomických pidipřípadů. Systém parlamentní demokracie se nesmí změnit, protože všechno, co by následovalo, by otevřelo dveře diktatuře a pošlapání právního státu.
  2. I ve veřejnoprávních médiích pořád slyšíme, jak jsou tradiční strany ideově rozbředlé a nemají už lidem co nabídnout. Stačí se ale podívat vedle do Německa. Proč Němci v tak vysoké míře (kolem 80 procent) volí tradiční a demokratické politické strany? Protože tamní politická kultura a demokratická tradice má před námi náskok 40 let a ani dvanáctiletý hnusný totalitní režim nezničil povědomí o tom, jak se vládne v demokratické zemi. Naopak našich 40 let vymývání mozků dělá českou společnost bezbrannou před populistickými útoky na základy parlamentarismu. Navíc zde hraje roli i jakýsi zbytkový havlismus, podle něhož jsou politické strany od základu špatné. Havel byl teoretik naočkovaný západními levicovými teoriemi a touto tezí velmi těžce poškodil to, co sám budoval. Totiž svobodnou českou společnost.
  3. A pak je tu ta touha po efektivním státu, který rychle staví dálnice, vysokorychlostní železniční koridory a průplavy. Jistě. Totalitní stát je vždycky efektivní tam, kde demokratický právní stát má své brzdy. On už Adolf Hitler stavěl rychle dálnice, a jak to skončilo. Efektivní demokratická vláda je možná. A opět je třeba se podívat na Západ, který právě díky svobodě byl dlouhodobě mnohem efektivnější a úspěšnější než komunistický východ. Efektivita přitom není tou hlavní hodnotou. Tou hlavní hodnotou je svoboda. A nejlepší zárukou svobody jsou silné demokratické strany. Ty potřebujeme.

Demokratické politické strany jsou dnes slabé z více důvodů.

Ten hlavní ovšem nespočívá v tom, že by by tak neschopné. Jsou slabé proto, že Andrej Babiš disponuje ekonomickou a mediální silou, kterou ony ani zdaleka nedisponují. Už tento pouhý fakt naprosté nerovnosti a neférovosti soutěže je frustrující a demotivující.

Druhým důvodem je to, že demokratické politické strany dnes prakticky nemají spřízněná velká média. TV NOVA slouží Babišovi, Blesk udělal z Babiše spasitele a z jeho vztahu s Monikou nekonečnou telenovelu. Klíčové zpravodajské deníky si Babiš koupil, čímž umlčel kritiku, a veřejnoprávní média a rádoby seriozní média Economie hrají falešnou hru na vyvažování a balancování, jako by pravda byla vždycky někde uprostřed a vlastně nikde.

Pak je tu třetí důvod slabosti demokratických stran: Je to poraženecká psychologie a jakási letargie, která je blízká situaci, v níž byly demokratické strany v letech 1946–48 před komunistickým pučem. Jejich klíčovou vinou bylo to, že si dlouho nechtěli připustit, že KSČ s nimi nehraje podle jejich pravidel, ale podle svých pravidel, tudíž zneužívá všechny zbraně včetně policie a včetně kolosálních lží k tomu, aby je zničila. V tom je Babiš naprosto stejný. Jen nemá ještě tolik možností, nemá za sebou Rudou armádu a ani KGB už není, jaká bývala. Ale pár nadšených státních zástupců a Robert Šlachta v roli policejního prezidenta stačí bohatě k tomu, aby tu došlo znovu k tragédii.

V této velmi zásadní chvíli naší novodobé historie je třeba si přestat hrát na to, že hledáme politiky, kteří nás spasí a očistí. Naši demokratičtí politici nejsou ani spasitelé a ani andělé, ale je třeba je právě teď podpořit.

A proto mám koho volit.

Není zde článek celý?