30 případů Andreje Babiše: Seznam přesvědčivých důkazů, proč ho nevolit

Před pár dny jste se u nás mohli dočíst 30 důvodů, proč nevolit Miloše Zemana. V návaznosti na to přinášíme ještě důležitějších 30 důvodů, tentokrát pro to, proč by ve volbách neměl zvítězit Andrej Babiš, resp. proč by nám svědomí nemělo dovolit vhodit jeho hnutí, lístek do urny. Možná si vzpomínáte, že už jsme před pár měsíci přinesli seznam deseti důvodů, proč Babiše nevolit. Tentokrát ho rozšiřujeme o dalších dvacet.

1. StB. Babiš byl podle informací slovenského Ústavu paměti národa od listopadu 1980 evidován jako důvěrník StB, o dva roky později se měl stát agentem s krycím jménem „Bureš“. Dochované listiny ukazují, že Babiš s StB spolupracoval vědomě. V roce 1985 měl být jeho tehdejším zaměstnavatelem Petrimexem poslán pracovně do Maroka. S příslušníky StB se měl setkat celkem sedmnáctkrát. Sám Babiš spolupráci popřel, ředitel ústavu Ondřej Krajňák ale řekl, že existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že by evidence byla vykonstruovaná, vzhledem k tomu, že existovala nezávisle na sobě ve třech svazcích. V roce 2014 přesto bratislavský soud rozhodl, že Babiš je ve svazcích zapsán neoprávněně.

2. Ekonomický střet zájmů. Jak známo, Babiš je majitelem obřího konglomerátu Agrofert a druhým nejbohatším Čechem. Jako takto významný podnikatel se stal poslancem a v roce 2014 i dočasně ministrem financí; třebaže sněmovna schválila tzv. „zákon Lex Babiš“, který Babiše donutil převést Agrofert do svěřeneckých fondů, obecně se ví, že Babiš svou firmu nadále řídí. Je tak ve vážném střetu zájmů, kdy jako vrcholný politik může významně ovlivňovat politické prostředí a schvalované zákony ve svůj prospěch, resp. ve prospěch Agrofertu.

3. Mediální střet zájmů. V červnu 2013 koupil Babiš vydavatelský dům Mafra, jeden z největších vydavatelských domů v Česku. Ovládl tak přední deníky jako MF DNES, Lidové noviny, Metro, internetové portály iDnes.cz, Lidovky.cz a další. Díky několikamilionové čtenosti jeho médií může fatálně ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch, stojí tak v dalším, možná ještě vážnějším střetu zájmů.

4. Profrost. Tuto společnost založil Babiš v roce 2007. O tři roky později prodal akcie firmy Agrofertu – tedy ze své firmy do své firmy – za více než půl miliardy korun. Ve stejném roce si však jistá Simona Sokolová koupila akcie Profrostu za téměř sedminásobně nižší cenu. Babiš si tak nechal zaplatit půl miliardy za zlomek hodnoty firmy. Tyto podivné transakce a machinace mezi Babišovými firmami nejsou zdaleka ojedinělé, viz dále.

5. U Rytířů. Sebevražda podnikatele Milana Sládečka je dnes velmi ožehavým tématem v souvislosti s Andrejem Babišem. Tento muž, majitel firmy na dovoz a zpracování masa U Rytířů, svou firmu prodal Agrofertu, resp. Babišově firmě Romneya, v roce 2010. Dohodli se na kupní ceně 45 milionů. O rok později si Babiš najal auditory, kteří údajně zjistili, že hodnota firmy této ceny nedosahuje. Agrofert tak požadoval po Sládečkovi 30 milionů korun nazpět, k čemuž se Sládeček i navzdory odmítání viny za nadhodnocování firmy upsal. Peníze na vrácení už ale neměl, a tak skončil v exekuci. Později spáchal sebevraždu.

6. Unipetrol. Tady se nám střetává Babiš se Zemanem, a to už před lety. Privatizace Unipetrolu dodnes nabízí řadu nezodpovězených otázek. Za vlády Zemana, která Unipetrol privatizovala, privatizační komise doporučila prodej britské společnosti Rotch Energy, která nabídla mnohem vyšší částku. Zemanova vláda přesto, navzdory tomuto doporučení, rozhodla o prodeji většinového podílu za necelých 12 miliard korun Agrofertu.

7. Dluhopisy. Vládní krize, která proběhla na jaře a vyvrcholila odvoláním Babiše z vlády, stála právě na této kauze. Babiš díky ní dodnes čerpá zhruba 90 milionů korun ročně, ze kterých neplatí ani korunu na daních. Je to proto, že ČNB v roce 2012 umožňovala nákup tzv. korunových dluhopisů, z nichž se nemusely platit daně (daň se zaokrouhlovala na jednotky dolů). Babiš jako tehdejší jediný akcionář Agrofertu vystavil dluhopisy v hodnotě přibližně tří miliard; sám vlastnil asi polovinu. Díky tomu obešel placení daní a stát tak připravil už o desítky milionů.

8. IMOBA. Skupina Šuman, která Babiše diskredituje především jeho nahrávkami (viz dále), zveřejnila v letošním červnu analýzu vztahů okolo společnosti IMOBA. Analýza dochází k závěru, že Babiš si ze společnosti vyvedl skrze některé své firmy a daňové ráje různými transakcemi přes 2 miliardy korun, a to během doby, kdy působil jako ministr financí. Stát tak podle všeho připravil o stovky milionů korun na daních.

9. ÚOOZ. V roce 2006 se Babiš měl stát informátorem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Nadstandardní vztahy Andreje Babiše s tímto útvarem, který řídil Robert Šlachta, jsou obecně terčem mnoha otázek. Touto problematikou se hlouběji zabýval investigativní novinář Janek Kroupa, jehož článek jsme zveřejňovali v červnu loňského roku a přečíst si jej můžete zde.

10. EET. Nechvalně proslulá elektronická evidence tržeb je dalším zářezem Babišovy kontroverze. A to nikoli proto, že je to přinejmenším zbytečný a byrokraticky velmi zatěžující systém výběru daní, který položil mnoho drobných provozů. Mnohem zásadnějším problémem je fakt, že Babiš – majitel zemědělsko-chemického konglomerátu – získal skrze EET prakticky neomezený dohled nad činností všech podnikatelů v republice. A když podnikatel získá pod kontrolu všechnu svou konkurenci, jak se asi bude chovat? Necháme na vašem posouzení. Babiš už sice ministrem financí není, ale na místě má stále své lidi, takže nelze pochybovat o tom, že se v praxi nic zásadně nezměnilo.

11. Populismus. Hnutí ANO ve své podstatě nemá a nikdy nemělo komplexní a stabilní politický program. Velmi často se ohání populistickými, demagogickými a nicneříkajícími hesly („dáme lidem práci“, „stejná pravidla pro všechny“, …), ale program jasně stanovující, co, proč, jak, kdy, takový u ANO nenajdete. Pravda, zrovna v těchto dnech Babiš program pro říjnové volby odhalil. Můžete si ho přečíst a posoudit, je-li dostatečně výmluvný. Jisté je, že Babiš je mistr v populismu a dokazuje to od prvního dne, kdy vstoupil do politiky.

12. Nahrávka č.1. Den, kdy se poprvé ozval Julius Šuman a spustil sérii mnoha pro Babiše ne úplně dobrých odhalení. Na první nahrávce zjišťujeme celkem dvě věci – za prvé, jak si neváží svých kolegů (Marksová je podle něj krá*a, Sobotka blbeč*k, Zaorálka pošle do prd*le) a novinářů (Slonková je podle něj p*ča), a za druhé, jak vytříbený má slovník, pokud jde o lidi, kteří mu překáží nebo jakkoli nehrají jeho notu.

13. Nahrávka č.2. Druhá nahrávka ukazuje, jak Babiš „dodržel“ svůj slib, že nebude manipulovat vlastními médii, která koupil. Na nahrávce domlouvá s redaktorem MF DNES Markem Přibilem, kdy zveřejnit jaké články proti Chovancovi.

14. Nahrávka č.3. Další z nahrávek dokazuje, že Babiš dostal od novináře živý policejní spis, na jehož základě chtěl před sjezdem ČSSD sociální demokracii očernit.

15. Nahrávka č.4. V pořadí čtvrtá nahrávka, na níž se opět objevuje novinář Marek Přibil, odhaluje Babiše při tom, když vysvětluje, že Havla údajně dosadila Moskva.

16. Nahrávka č.5. Na další nahrávce z letošního srpna Babiš v podstatě tvrdí, že spolufinancoval ODS. Ta to odmítá s tím, že na jejích účtech žádné takové peníze nejsou.

17. Nahrávka č.6. A zatím poslední, přitom ta nejzávažnější nahrávka vůbec; Babiš na ní mluví o tlaku na firmu FAU Přerov, která překážela Agrofertu. Nahrávka v podstatě dokazuje, že Babiš ovlivňoval práci finanční správy ve svůj prospěch.

18. Rétorika. Babišovy výmluvy jsou víc než donebevolající. Jeho neustále se dokola opakující fráze, kterými omlouvá a odpovídá na veškeré kauzy a otázky – „je to kampaň“, „je to účelovka“, „Kalousek“, „Kubiceho zpráva 2“. Babiš nikdy nedokázal za své činy převzít reálnou odpovědnost, vždy se jen vymlouval, neposkytuje konfrontační rozhovory, nechodí do České televize, protože by prý „stáli všichni proti němu“. Je to „hon na Babiše“. Myslím, že netřeba více vysvětlovat, všichni Babiše v těchto pozicích známe.

19. Lži. Až patologické lhaní Andreje Babiše navazuje na předchozí bod. Vzpomínáte na tu infografiku, kterou vytvořili Babišovi lidé a ukazuje, který ministr financí nakolik zadlužil stát? Data naprosto vytržená z kontextu, která oslavují práci Babiše na ministerstvu, byla jen jednou z mnoha lží, kterými Babiš manipuluje s veřejností ve dvou rovinách – na jedné straně vychvaluje a chlubí se svou prací, kterou jako politik už udělal, a na straně druhé se snaží ze všech sil diskreditovat všechny ostatní politiky, kteří stojí proti němu nebo mu jen zkrátka nepřikyvují. Stačí se podívat na server Demagog.cz, který jeho výroky (a dalších politiků) monitoruje. Ze 424 ohodnocených výroků byla necelá polovina pravdivá, 68 nepravdivých, 53 zavádějících a 104 jako neověřitelných. Pomineme-li ty neověřitelné, tak celkem 121 ze 424 výroků je buď nepravdivých, nebo zavádějících. To je více než čtvrtina. To znamená, že s trochou nadsázky každé čtvrté slovo od Babiše je nesmysl.

20. Výroky. S výroky Babiše se to má podobně. Nemusí být přímo lživé, ale velmi často jsou kontroverzní, nepochopitelné, nevhodné, drzé, brutální, arogantní, někdy úsměvné.

21. Marketing. Babišovou specialitou je vyvolávat emoce. Silné emoce laděné samozřejmě v jeho prospěch. Jeho marketingová strategie – tedy spíše strategie jeho PR týmu – je naprosto precizní a chtělo by se říct až geniální. Naprosto encyklopedicky používá jednoznačné prvky propagandy, navštěvuje místa, kde se střetávají naprosto všechny sociální skupiny, chce se zalíbit všem, nijak se neprofiluje, nevymezuje se proti ničemu jinému, než tradičnímu establishmentu, snaží se ze sebe vyrobit kult osobnosti a budovat představu, že Babiš je občan jako my všichni. Některé jeho praktiky jsou až slizké, stačí chvíli sledovat jeho Facebook.

22. Politické vazby. Je celkem jedno, odkdy a jak dlouho je Babiš politikem. Vazby na politiky měl prokazatelně už v hlubokých devadesátých letech a možná ještě mnohem dřív. Jako vlivný podnikatel si vytvořil komunitu „svých“ lidí, které má rozeseté naprosto všude, od krajských zastupitelstev až po parlament, kde svůj vliv ještě umocnil druhým místem v posledních volbách. Ať už bude potřebovat zatahat za nitky na ministerstvu financí, nebo na úřadě v Horní Dolní, vsaďte se, že na to má páky.

23. Řídit stát jako firmu. Netřeba vysvětlovat, proč je tahle Babišova oblíbená fráze nesmysl. Ačkoli vlastně možná je třeba to vysvětlovat, protože řada lidí si to očividně ještě stále nechce uvědomit – primárním cílem firmy je hmotný zisk, zaměstnanci jsou až na druhém místě. Firma se může o své zaměstnance starat hezky, ale nikdy je neupřednostní před finančním ziskem. Když řidič transportní firmy nabourá, majitele firmy bude vždycky na první místě zajímat, jak dopadlo auto a jeho náklad, a až teprve potom, jestli je v pořádku řidič. Pro stát naproti tomu je a musí být prioritou občan a jeho zájmy.

24. Ovlivňování médií. Kromě evidentního střetu zájmů, který poukazuje na možnost, že by Babiš mohl ovlivňovat svá média, a kromě nahrávky, která toto ovlivňování prokazuje, je tu ještě zdravý rozum a kritická schopnost každého sečtělého občana, který si může udělat obrázek o objektivitě Babišových médií sám. Stačí se při nákupu rohlíků a másla podívat na titulní stranu MF DNES a Lidových novin, v těchto dnech, kdy s republikou a médii hýbe kauza Čapí hnízdo a Babišova poslední nahrávka prokazující jeho ovlivňování finanční správy. Na titulních stranách těchto novin si můžete přečíst o lecčems, Babiše ale najdete až někde na stranách 3-5 a to ještě v malém přehlédnutelném sloupečku. Je ještě někdo tak naivní?

25. Sliby. Babiš řekl, že pokud uspěje ve volbách, vzdá se Agrofertu. Nevzdal. Babiš řekl, že jako politik prosadí zrušení imunity poslanců. Nezrušil a imunity se nevzdal. Babiš řekl, že svá média ovlivňovat nebude. Ovlivňuje. Babiš řekl, že s Čapím hnízdem nemá nic společného. Má. A tak bychom mohli pokračovat na deset dalších článků.

26. Podpora Miloše Zemana. Babiš očividně spolupracuje se Zemanem. Zda mají mezi sebou nějaký skutečný pakt, nebo je to jen spolupráce na způsob vzájemné politické výpomoci, to je otázkou, ale jisté je, že momentálně stojí jeden za druhým. A je to pochopitelné, protože si v mnoha bodech mohou být vzájemně velmi prospěšnými. Tato kolaborace dvou kolaborantů rozhodně nepřináší a nemůže přinést naší zemi nic dobrého. Mnoho dobrého ale přinese Babišovi a Zemanovi.

26. Čapí hnízdo. Tuto kauzu netřeba dlouze představovat, Babiš kvůli ní momentálně čelí trestnímu stíhání a v nejbližších dnech k němu bude s největší pravděpodobností vydán sněmovnou. Stručně kauza spočívá v tom, že Babiš vyvedl Čapí hnízdo z Agrofertu, aby získal dotaci, která byla omezená velikostí firmy, a posléze ji zase vrátil zpátky do holdingu. V rámci kauzy probíhaly také další pochybné machinace, které svědčí o tom, že Čapí hnízdo získalo dotaci neoprávněně. O kauze najdete i tady u nás vše, co potřebujete vědět.

27. Autoritářské tendence. Není pochyb o tom, že Babiš má silné autoritářské tendence, a to je, i kdybychom mu chtěli věřit jeho dobré úmysly, vždycky velmi nebezpečné. A to mu dobré úmysly pochopitelně nevěříme. Všechny cíle jeho politického působení podléhají riziku toho, že jsou přímo navázány na jeho osobní prospěch. Žijeme v liberální zemi a stát tu má fungovat pouze jako nutné zlo, nikoli jako primární autorita. Babišův program tak v mnoha bodech nepůsobí.

28. Rodina. A tím nemyslíme Babišovu rodinu jako takovou, ale fakt, že Babiš se neštítil zatáhnout svou rodinu do svých podnikatelských a politických machinací, a to je porušení snad toho úplně nejzákladnějšího pravidla ze všech. Respektují ho nejen podnikatelé a drtivá většina politiků, ale dokonce i mafie: Rodina se má chránit. Babiš na to nehleděl a využil rodinu ve prospěch Agrofertu a svých finančně-mocenských choutek. A je jedno, jestli členové jeho rodiny sami chtěli a sami se nabídli, Babiš s tím prostě neměl souhlasit, aby rodinu ochránil.

29. Andrejovi kluci. Další práce skupiny Julius Šuman. Odhaluje různé lidi napojené na Babiše a shrnuje jejich vzájemný vztah. Jsou to lidé zdaleka nejen z politiky a objevuje se mezi nimi třeba Miroslav Šlouf, Tomáš Pitr, Marek Dalík či Radovan Krejčíř. Kromě jiných je mezi nimi také Ján Ducký, muž, který byl na konci devadesátých let zavražděn a který krátce před svou smrtí vyhrožoval Babišovi vězením. Vražda Duckého je mnohými připisována Babišovi, třebaže to samozřejmě nikdo nemůže prokázat.

30. Koalice. Jeden z důvodů, proč nevolit Babišovo ANO, je ten, že existuje značné riziko toho, že v případě souhry povolebních čísel vznikne některá z koalic ANO/KSČM, ANO/SPD nebo ANO/KSČM/SPD, případně ne přímo koalice, ale přinejmenším nějaká forma vzájemné spolupráce. A i kdyby voliče nepřesvědčilo předchozích 29 důvodů, proč nevolit Babiše kvůli Babišovi, neměli bychom volit Babiše už jenom proto, že může přinést zpátky vládu komunistů, s jejichž terorem jsme se tu téměř čtyři dekády potýkali, a k tomu ještě extremistické SPD, která vykazuje silné rasistické a xenofobní tendence. Opravdu chceme vládu složenou kupříkladu z premiéra Babiše, ministra vnitra Okamury a ministra spravedlnosti Filipa?

Není zde článek celý?