Babiš před 15 lety: Dúfam, že tam nenapíšete nejaké sr**ky. Mám dobrých právnikov!

Bývaly kdysi časy, to ještě předtím, než si Andrej Babiš koupil média, aby o něm psala pravdu, kdy se o něm taky psalo. Andrej tu byl vlastně vždycky, jen jsme netušili, kam to jednou dotáhne. Tak aspoň pár citátů, co by jinak odnesl čas.

Tehdejší šéfredaktor Reflexu Petr Bílek napsal 7. 2. 2002:

Vážení čtenáři, přihodilo se mi, že jsem se díval na Českou televizi. Bylo pondělí 28. ledna a strefil jsem se do pořadu Fakta. Majitel Agrofertu Andrej Babiš působil důvěryhodně a přesvědčivě vyvracel jednu výhradu proti způsobu svého podnikání za druhou. Autoři příspěvku jako by na něho neměli. Vypadalo to zkrátka tak, že po úspěšném muži jenom závistivci házejí blátem. Pak se nachýlil konec, pan Babiš klesl hlasem, představení pro kameru skončilo. Jenže ne tak docela. Odcházející kameraman svůj přístroj nevypnul a zaznamenal i to, co publiku určeno nebylo. Andrej Babiš se loučil se štábem a mnohem uvolněnějším hlasem než chvilku předtím pronesl: „Dúfam, že tam nenapíšete nejaké sračky. Mám dobrých právnikov.“

Vida, už tehdy byli dva Babišové, jeden s puštěným mikrofonem a jeden (jak si myslel i někdy potom) bez mikrofonu. Nabízejí se jako rada jen dvě možnosti. Každý mikrofon považovat za zapnutý. Pokud nevidíte mikrofon, je asi jinde a je taky zapnutý. A mít dobrých právnikov, to se taky často hodí.

Nepříjemnosti s médii ale nastaly už dřív. 1. 12. 2005 píše na Reflexu Miloš Čermák.

Rada: Když máte schůzku, která by měla zůstat utajena, tak neparkujte na zákazu stání. Anebo o to požádejte svého řidiče. Nedopadnete jako Stanislav Gross, jehož služební vůz vyfotografoval v Průhonicích u Prahy jistý učitel autoškoly. Auto bylo zaparkováno za nepřehlednou zatáčkou tak, že zasahovalo až téměř k plné čáře. Učitel na bezohledného řidiče zavolal policii, ta však nápravu nezařídila. Fotografii zveřejnil v dubnu 2004 na titulní straně deník Lidové noviny.

Auto stálo před vchodem do crêperie U slepiček. Lidové noviny uvedly, že se tam u nedělního oběda sešel „podle dostupných informací“ s podnikatelem Andrejem Babišem, který v Průhonicích bydlí. Ten to později popřel a údajně na deník snad i podal žalobu. Jisté však je, že Stanislav Gross býval v tomto podniku poměrně častým hostem a scházel se tu i s vlivnými lidmi.

Gross byl takový milý chlapec, svého času nejoblíbenější politik. S mocnými lidmi se potkával jen náhodou a telefonoval a psal si s nimi zřídka. To je jasné.

Jan Macháček, dnes šéf think tanku blízkého Babišovi (Institut pro politiku a společnost), píše o Babišovi v Mf Dnes 8. 7. 2003:

Sociální demokracie se na této vrstvě společnosti asi rozhodla spáchat akt třídní pomsty za to, že reforma nejde udělat tak, aby nebolela státní zaměstnance, kteří většinou volí ČSSD. To takový velký byznys a velké prachy „socanům“ nesmrdí. Také oni rádi privatizují, chodí do lepších restaurací, stýkají se s investičními bankéři a pobíhají po recepcích s různými Babiši a Charouzy. Zahraniční investoři dostávají investiční pobídky a podnikům se nakonec přece jen sníží daň ze zisku. Ale nějaký ušmudlaný živnostník? Ať táhne!

ANO, tedy vlastně ano, že je živnostník pro oligarchy a sociální demokracii takový nějaký ušmudlaný, na tom se nic nezměnilo.

Renata Kalenská vedla 19. 7. 2003 v Lidových novinách rozhovor se Stanislavem Grossem a došla řeč i na jeho telefonáty s Babišem:

LN: Tvrdíte, že vám v noci nevolal. Budu vás citovat: „Babiše znám, voláme si poměrně často, takže mě nepřekvapil ani pozdní čas hovoru.“

To je to, co uveřejnil Respekt. A podal jsem na něj žalobu. Pravdivá je pouze první část té věty. S Babišem si telefonuju tak jednou za čtrnáct dní.

LN: Proč si voláte? Kvůli jeho Agrofertu, který sponzoruje Janečkovu agenturu GOJA, pro kterou sháněla peníze vaše žena?

Ne.

LN: Babiš je člověk, který podle policie porušil zákon ohledně podniku Lovochemie.

Ano. To psal opět Respekt. Respekt má opravdu občas informace, které příliš věrohodné nejsou.

LN: Vraťme se tedy k otázce, o čem se bavíte s Babišem.

Vy si myslíte, že vám tady budu říkat, s kým se o čem bavím?

Že by chtěl Gross někomu na potkání říkat, o čem se s kým baví, to si nemyslíme ani dnes. Jak ale žijeme v době vyspělé technologie a úniků informací, je doba mnohem veselejší. Už se občas i dozvíme, s kým a o čem se baví s lidmi Babiš.

Dne 28. 11. 2011, to už měl Babiš své ambice a Jiří Paroubek ještě doufal, že se v politice uchytí, napsal jasnozřivě o hrozících rizicích v Mf Dnes Martin Komárek:

Dva „spasitelé“ se nám urodili, patrně náhodou, už na začátku adventu. Andrej Babiš chce se svým protikorupčním hnutím vyhrát volby. To samé chce Jiří Paroubek – má konečně novou stranu, která ho bude poslouchat, když ČSSD už od něj nechce slyšet ani slovo. Paroubek je profesionální a vlezlý „spasitel“… Andrej Babiš je zajímavější… Lze doufat, že pokud mu nadšení vydrží, vybuduje stranu profesionálněji než Vít Bárta Věci veřejné… Nemá smysl nyní rovnou říkat, že u Babiše jde o podobný pokus jako u Bárty, a sice použít politickou moc k posílení ekonomické, i když možné to je…

Jeden varovný signál tu je. Doslova před několika dny trapně a pro zemi katastrofálně skončil příběh jiného miliardáře, který se vrhl do politiky, aby zbavil stát korupce a dluhů a restartoval jeho ekonomiku. Případ Silvia Berlusconiho varuje, že ani dlouhé peníze a manažerské schopnosti nemusí být v politice k něčemu, když se s nimi nepojí jistá občanská důstojnost a odhad vlastních schopností.

No vida, pár výstřižků a hned tolik poučení. A to nejlepší padlo skutečně na konec. Tak ještě jednou: „Ani dlouhé peníze a manažerské schopnosti nemusí být v politice k něčemu, když se s nimi nepojí jistá občanská důstojnost a odhad vlastních schopností.“ O tom přece sníme, když…

Není zde článek celý?