Čeká nás další osudová osmička aneb Kapitalizace proměny od totality k posttotalitě

Znáte ty komentáře unuděných všeználků, kteří s bohorovnou přezíravostí tvrdí, že blížící se volby budou jen jedny z mnoha, že se svět sice změnil, ale nám samozřejmě nic nehrozí. Jsme prý přece pevnou demokracií, i když s vadami na kráse, a navíc patříme mezi vyspělé civilizované země, jsme pevnou součástí EU a NATO, takže údajně o nic nejde. A ještě přidají prognózu o tom, jak v pohodě přežijeme Babiše, když jsme přežili jiné. My jsme podle nich mylně fascinováni Andrejem Babišem a svou kritikou mu snad i pomáháme, aby dál hrál tu pózu mučedníka a mesiáše.

Já si na rozdíl od nich myslím, že Babiše a ostatní mocichtivé populisty posiluje právě toto relativizování. Ale ono nejde přece jen o nějaké egocentriky Babiše či Okamuru. To podstatné je, že pro dnešní Putinovo Rusko jsme stále ve sféře jejich vlivu. Ano, doba se změnila. Už nás nemusí „zachraňovat“ jejich armáda, aby tak uťala tipec údajné kontrarevoluci, jak tomu bylo v roce 1968. Jejich zbraní je trvalá hodnotová, vlivová, mediální a společenská diverze, přesně podle sofistikovaných receptů hybridní války. A aby toho nebylo málo, tak jsme z Česka udělali za vydatné pomoci prezidenta i vlády ještě evropskou základnu pro čínský apetit.

Na konci roku 1989 bylo v tehdejším Československu (podle zasvěcených odhadů) v síti KGB cca 7 tisíc osob. To není vůbec málo. A mnozí přeživší jsou dnes jako pokropeni živou vodou. Mají opět vliv i prostor v médiích a káží své osvědčené pravdy o třídním boji apod. Jako rajská hudba jim zní slova Klause, Zemana, ale i Babiše a Okamury, kteří jim usilovně pomáhají bořit všechny základní obrazy polistopadového vývoje, jakož i naší zahraničněpolitické orientace. To není žádná spiklenecká teorie, to je reálná praxe začínajícího podzimu 2017 v České republice.

Byl to Babiš, který pravil v jedné ze svých legendárních nahrávek – „Ať jde pravda a láska do pi…“ Ale on si přece v těch podle něj tak prohnilých devadesátých letech také ukrojil pořádnou porci ze společného krajíce. Ostatně jako mnozí jiní kariérní komunisté a opory podniků zahraničního obchodu. A dnes sytí a saturováni se vracejí ke svému ideologickému fundamentu, aby otočili kolem dějin. Nemyslím si však, že Babiš jako nějaký mega guru vše řídí, kdepak, on i Okamura jen urychlují  destrukci liberální demokracie a právního státu a asi slouží spíše jako dobře vypaseni užiteční idioti. Ve svobodných volbách je potřeba krmit lid obecný tou správnou potravou. EU je fuj, všichni jenom kradli a nic neuměli, však to znáte, je to pořád dokola a k tomu ty účelovky atd. Babiš moc dobře ví, proč nechce pravidla EU, proč je pro něj klíčové mít pod kontrolou policii, justici, média atd.

Takže k těm osmičkám. V roce 1946 byly také svobodné volby. Komunisté v nich tehdy neslibovali, že všem vezmou vše, že budou popravovat a zavírat své ideové oponenty. A stalo se, v sovětské režii. Přišel rok 1948, který po třiceti letech od jejího vzniku (1918) tvrdě zúčtoval s demokracií první republiky, jakkoli nebyla vzorem ctnosti, stejně jako mladá Česká republika v uplynulých 25 letech. Ale jedna i druhá byly relativně svobodné, prosperující a bezpečné země. Opak tvrdí pouze vyznavači zvráceného třídního boje a milovníci koncentrace moci a tvrdé ruky (říkat tomu můžeme třeba model rodinné firmy, aby to lidi moc nedráždilo). Ta blížící se nesvoboda může mít sice mnohem jemnější kontury, ale i tak s nedozírnými následky. Otázky těchto dnů jsou naprosto kruciální – východ nebo západ, minulost nebo budoucnost, plnohodnotná demokracie nebo autoritářský režim, ne nepodobný Rusku a Číně.

Tento týden poskytl rozhovor jednomu internetovému portálu místopředseda komunistů Skála. A mimo jiné v něm adoruje Babiše. Podle něj je Babiš vlastně takový slušný kapitalista a vlastenec. Asi jako vybraná elita ruských oligarchů, spjatých s Putinem. Skála je ten, který je i nyní pyšný na to, jak vítal sovětská vojska, a do KSČ vstoupil v roce 1970. Stalinista jako poleno a nebezpečně tvrdý ve své argumentaci. Je neveřejným tajemstvím, že se soudruh Skála s Babišem stýká. Bodejť by ne, sňatek už se blíží. A kdyby to nestačilo, tak vezmou do registrovaného partnerství ještě Okamuru a ostatní se mohou jít klouzat, včetně některých agilních latentních kolaborantů z tzv. tradičních stran. Jména si dosaďte sami.

Takže, bývalý komunista nevadí. Bývalý estébák nevadí. Dokonce nebude vadit ani trestně stíhaný „hrdina“. Proč by tedy měli vadit komunisti ve vládě? Komu? Babišovým voličům určitě ne, on už jim to vysvětlí za pomoci masivní kampaně a s podporou kumpána Miloše Zemana. To není žádné sci fi. Jaký by byl ten hlavní étos této vlády? Zúčtování s polistopadovým vývojem, zásadní změna kursu a nové pořádky. Ta armáda bývalých policistů a zpravodajců ve službách příštího premiéra už jistě píše své manuály. Vzory mají pořád stejné. Nevyrovnali jsme se s vlastní minulostí, dokonce jsme ji nejen relativizovali, ale i legitimizovali, a ona nás nejen doběhla, ale znovu nás začíná ovládat.

Takhle osudové budou ty volby příští měsíc, ne že ne. Volby, po nichž vstoupíme do roku 2018, další osudové osmičky, v roce stého výročí vzniku Československa. Jak příznačné.

Není zde článek celý?