Černorudá národní domobrana

Přebírání know-how i témat mezi politickými extrémy nepředstavuje samozřejmě nic radikálně nového. Z metod ultralevicového anarchosyndikalismu na počátku minulého století bohatě těžil ultrapravicový národní syndikalismus, který se posléze ukázal být „prekurzorem“ fašismu. V šestidílném seriálu Granada TV „The Spanish Civil War“ z roku 1983 ještě pamětníci osobně vysvětlují, jak španělské fašistické organizace záměrně přebíraly symboliku i barvy levicových organizací. Josef Škvorecký v eseji „Ožehavé téma“ popsal boje německých nacistů a komunistů o příznivce i bohaté přebírání zvyklostí a bojových písní, včetně „Hitlernacionály“.

Co bylo kdysi až na výjimky příležitostnými aktivitami je již ovšem nějaký čas pravidlem. Thirdpositionisté kombinující kulturní reakcionářství s ultralevicovými ekonomickými koncepcemi ještě představovali na ultrapravici menšinový proud, ovšem Duginova „čtvrtá politická teorie“ v roce 2009 naplno otevřela dveře programové spolupráci ultrapravicových a ultralevicových odpůrců liberální politiky. Dugin do značné míry v Evolových stopách načrtl rámec, v němž nyní vědomě operuje stále více západních ultrapravicových uskupení: Moderna má být zničena vlastními nástroji a pojmy, čímž bude údajně zajištěna obnova „tradičního“ světonázoru. Ultrapravicoví i ultralevicoví odpůrci liberálů se přitom mohou a mají spojit ke společné „jízdě na tygru“, která zničí liberální „monopol“. Že se plán na přegumování rozdílů mezi ultralevicí a ultrapravicí v zásadě daří realizovat dokumentují například Inglehart s Norrisovou ZDE (pdf).

Západní občanská hnutí ve velké většině tradičně operují v rámci zásad nenásilí – a i v ČR mnohokrát démonizované „přímé akce“ typu blokád bývají vedeny gándhíovskými principy pasivního nenásilného odporu. V demokratických podmínkách jsou násilné akce obecně neospravedlnitelné a většinou i kontraproduktivní. Ovšem najdou se skupiny, které věc takto nevidí a v násilných akcích se realizují. Používat pro ně označení „extrémisté“ je každopádně plně oprávněné – a řeči o „zbytečnosti“ tohoto pojmu jsou asi stejně logické jako tvrzení, že minulý režim v žádné jeho vývojové fázi nemáme označovat za totalitní.

„Tvou alfou a omegou by se mělo stát pravidlo NENECHAT SE CHYTIT. A to nejen na místě činu, ale i po útoku. Informace v této kapitole pocházejí od lidí, kteří studovali policejní techniky a zabývali se metodami a postupy bezpečnostních složek. Neber ji na lehkou váhu. Ve skutečnosti může být tou nejdůležitější kapitolou z celé brožury“, uvádějí anonymní autoři Černorudé příručky.

Jen specialisté budou vědět, kolik sebeaktualizačních útoků anarchistických výrostků se díky informacím v příručce opravdu podařilo zakrýt.

Brzy však může příručka pomáhat krýt vraždy veřejných činitelů, ozbrojené přepady klíčových objektů, nálety „sebevražedných“ UAV s trhavinou na strategické cíle a další bohulibé aktivity černorudé Národní domobrany.

Není zde článek celý?