Česká šaškárna okolo íránské elektrárny. Názor

Pomáhají čeští poslanci firmám s vývozem do zahraničí? V žádném případě! Hlasování ve Sněmovně to dokazuje. „Česká parlamentní debata o Íránu byla tedy zatížena i ryze domácími spory,“ říká v rozhovoru pro Sputnik Zbyněk Fiala, bývalý šéfredaktor týdeníku Ekonom.

Česká sněmovna, hlasy pravicových poslanců, odmítla zrušit zákaz dodávek pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr. Zákaz byl uzákoněn v roce 2000 a nakonec bude tedy platit i nadále. Zákon tehdy reagoval na záměr jihočeské firmy ZVVZ Milevsko dodat do elektrárny vzduchotechniku. Plánovaný obchod tenkrát kritizovaly Velká Británie a Spojené státy, které měly podezření, že Írán zneužívá civilní programy ke krytí vojenských nukleárních projektů. Zákon zakázal českým výrobcům vyvážet zboží, poskytovat služby, dokumentaci nebo informace v souvislosti s elektrárnou v Búšehru. Sankce vůči íránské mírové jaderné energetice byly nedávno zrušeny.

Názor na rozhodnutí poslanců sdělil Sputniku bývalý šéfredaktor týdeníku Ekonom a známý novinář Zbyněk Fiala.

Ve třetím čtení Poslanecká sněmovna smetla ze stolu vládní návrh, který by zrušil zákaz českým firmám podílet se na dodávkách pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr. Mezinárodní sankce vůči Íránu už byly zrušeny. Co říkáte na rozhodnutí českých poslanců?

Fiala: Při projednávání zákona o zrušení zákazu podílet se na stavbě jaderné elektrárny v íránském Búšehru se smíchaly ve sněmovně dvě věci. Hodně se hovořilo o Íránu a jeho vztahu k Izraeli, ale do hry vstupoval i fakt, že se jedná o jadernou energetiku, která je v Česku velice konfliktní. Řada poslanců, která hlasovala proti zákonu, prostě odmítá jadernou energetiku jako takovou. Své Ne proto řekli zákonu i ekologičtí experti z vládního tábora, a nejen oni. O výsledku hlasování tak rozhodlo spíše něco jiného než názory na směřování Íránu.

Brzy se totiž bude rozhodovat o dostavbě jaderných bloků v Česku a odpůrci dostavby nechtějí být zranitelní poukazy na to, že jinde byli pro, a tady jsou proti. Nejde přitom jen o rizika provozu jaderné elektrárny pro životní prostředí, zřetelná zejména po havárii ve Fukušimě. Neméně silně zaznívají argumenty, že jde o energetiku obtížně vyčíslitelných nákladů.

Prakticky nikde ve světě nebyla postavena jaderná elektrárna v původně plánovaném čase a za peníze z původního rozpočtu. Výrobci jaderných technologií krachují. Jde o umírající obor vytlačovaný alternativními energetickými zdroji a dalšími proměnami civilizace. Česká parlamentní debata o Íránu byla tedy zatížena i ryze domácími spory.

Pravicoví poslanci tvrdí, že by se ČR podílela na jaderném programu země, která chce vymazat Izrael z mapy. Skutečně by dodávka vzduchotechniky pro elektrárnu byl krok k likvidaci židovského státu?

Vzrušené projevy české pravicové opozice jsou vynuceny jejím bídným postavením před volbami. Když zaberou emoce, lze vystačit i se slabší argumentací. Nejodvážněji se samozřejmě debatuje o ničem. Elektrárna Búšehr je hotová, měli jsme dodat vzduchotechniku, zakázali jsme si to, dodali ji jiní. Vládní návrh zákona o zrušení nesmyslného zákazu tak nesledoval nic konkrétního, jen ukončení jedné zbytečné šaškárny.

Nad nesmiřitelností pravicové opozice by se dalo žertovat, že to má podobnou logiku jako její obrana lidských práv v Tibetu. Těch by se zřejmě dosáhlo až obnovou lámaistického otrokářského feudalismu v této čínské náhorní provincii. Také v debatě o obnově spolupráce na uvedeném íránském projektu pravicová opozice ve Sněmovně argumentovala zájmy Izraele. Těžko věřit, že to myslela vážně. Írán opustil přípravy vlastní jaderné zbraně výměnou za zrušení sankcí. Souhlasil se systémem mezinárodních kontrol, a ty potvrzují, že závazek dodržuje. Pokud však budou některé země na sankcích trvat i nadále — a zákaz české účasti na výstavbě íránské elektrárny je určitou formou sankcí — pak se Írán může znovu rozmýšlet, jestli ta dobrovolná omezení stála za to. Chce tu tedy někdo pomáhat Izraeli tím, že přiměje Írán v jeho sousedství, aby obnovil jaderné zbrojení?

Je vhodné, aby české firmy obchodovaly s režimy se špatnou pověstí?

Režimů se špatnou pověstí je mnoho a ještě víc je těch, kdo by si špatnou pověst zasloužili, protože přepadávají cizí země, udržují ve světě ohniska napětí a jednají z pozice síly. Ale ani samotné obchodování není bez chyb. Není náhoda, že ve světě sílí zájem o etické investice, které vylučují obchod se smrtí nebo s negativními dopady na životní prostředí. Roste zájem o podnikání, kterému nejde jen o peníze. Jde-li o dobré obchody, které kultivují partnery, jsou tedy žádoucí. Izolace posiluje extrémisty.

Není dělení zahraničních obchodních partnerů podle politických preferencí Západu pozůstatkem idealistické politiky 90. let?

Výraz idealistická politika zakrývá podstatu věci. V Česku byl vrcholem takového idealismu souhlas vlády s „humanitárním bombardováním“ Jugoslávie, jak to nazval Václav Havel. Část tohoto pokrytectví přežívá v rétorice určité části českého politického spektra, a pochopitelně, nejen tam. To však neznamená, že podnikání může být bez hodnot, bez ohledu na to, že třeba ničí zdroje našeho života a rozvrací společnost. Kdybychom vše poměřovali jen z ryze obchodního hlediska, budou nejlepším partnerem diktátoři a autokrati. Ti co slíbí, toho jsou schopni také dosáhnout. Nejsou vázáni paragrafy a hlasováním. Z hlediska zisku jsou nejvýnosnějšími obory podvod a pirátství. Kdyby to řvalo, mohou se případně vyzdobit přijatelnějším označením.


Není zde článek celý?