ČSSD nechce umožnit občanům volit korespondenčně ze zahraničí. Nemá tam voliče

ČSSD se staví proti tomu, aby naši občané, kteří žijí v zahraničí, je jich asi tři sta tisíc, mohli při volbách hlasovat korespondenčně. Důvody nejsou zjevně jen technické, ale jde o to, že sociální demokracie v této skupině lidí moc příznivců nemá.

Podle Jeronýma Tejce z ČSSD by měli ve volbách rozhodovat lidé, kteří žijí tady. Mohlo by podle něj docházet i k podvodům. Citují ho například Hospodářské noviny (19. 9.): „“Při korespondenční volbě by mohli lidé podvádět. Navíc si myslím, že o věcech, jako je to, kdo má být prezident, jaké mají být důchody nebo třeba daně, mají rozhodovat lidé, kteří žijí trvale tady, a ne někde v USA nebo Austrálii.“

To podstatné k věci řekl celkem stručně a jasně Jiří Pehe v Právu (20. 9.): „Ponechme stranou skutečnost, že korespondenční volba je obvyklá v řadě zemí a ty žádné podvody nehlásí. A také skutečnost, že Tejcova logika by snad dávala smysl v případě lidí, kteří žijí v cizině desítky let a neplánují se vrátit, ale nedává smysl v éře globální ekonomiky, kdy lidé stále častěji dočasně vyjíždějí za prací do jiných zemí.

Zajímavější je, co odpor ke korespondenční volbě říká o ČSSD. Proč právě strana, která vyrostla v tradicích ‚internacionalismu‘, se dnes tolik bojí voličů, kteří přičichli ke světu za našimi hranicemi?

Nejvíc asi proto, že naprostá většina českých občanů žijících v cizině, jak ukazují minulé výsledky jejich hlasování i průzkumy, sociální demokracii takříkajíc nemusí.“

Mohli bychom rozvést, že už před nástupem středověku se hlásala zásada, že, „kdo je představeným všech, má být všemi volen.“ Řekl to papež Lev Veliký (440-461). Tehdy šlo o volbu biskupů, ale tato zásada se dá podle logiky věci vztáhnout na každého, o kom se rozhoduje. Podle opačné logiky bychom mohli z volebního práva vypustit třeba i důchodce, protože už nepřispívají do státní kasy. Jenže do ní kdysi přispívali a co se „nahoře“ rozhodne, se jich týká. A tak dále.

V cizině nejsou jen lidé, kteří odešli na celý život, ale také lidé, kteří si dovolenou a studia neplánují podle data voleb. Máme i ty, co odejdou pracovat na nějakou dobu a zase se vrátí. I kdyby se nevrátili, žijí tu třeba jejich rodiny. Ale hlavně jsou to rovnoprávní občané, kterým se upírá jejich právo. Teoreticky sice ne, protože mohou volit na některém z nemnoha míst v zahraničí, kam je někdy nutno na značnou vzdálenost cestovat, aby mohli vhodit volební lístek, ale prakticky se jim tak možnost volit velmi ztěžuje. Návrh na korespondenční hlasování už se probíral před dvanácti lety a nedošlo k žádné změně.

Sociální demokracie, která loví hlasy mezi staršími lidmi, co nadlouho nikam nevyjíždějí, se chová logicky. Jenomže jen z krátkodobého hlediska. Politika je samozřejmě zastupování zájmů nějaké skupiny obyvatel a to především zájmů ekonomických. Je to ale krátkozraké. S tím, že se strana soustředí na méně vzdělané lidi, nebo lidi méně průbojné, se věčně žít nedá.

Paradox levice je v tom, že když se (slovně) staví na stranu těch slabších, potřebuje zároveň, aby těch slabších bylo co nejvíc, aby ji někdo volil. Odbory a jejich funkcionáři potřebují zlé zaměstnavatele stejně tak, jako policie potřebuje, aby lidé porušovali předpisy (zjistěte co nejvíc přestupků) a pohřební služby co nejvíc mrtvých. Ne že by to snad dotyční dělali vždycky vědomě, ale kdykoli žijete z nějaké služby, potřebujete klienty.

Zřejmě by si sociální demokracie – a nejen ona – měla asi hledat voliče i v jiných vrstvách. Nebo se spoléhá na to, že populace bude vždycky jen stárnout a studovat bude méně lidí? A že nikdo nepojede pracovat do zahraničí, jen aby mohl zůstat doma a dostavil se k urně? Že se všichni pohrnou na učňovské obory, protože je to pro kapitány průmyslu zrovna výhodné? (Zítra ty vyučené vyhodí a opatří si do montovny roboty.)

Tohle ať si vyřeší ČSSD a další sami. Bránit občanům volit ale není zrovna demokratické a sociální.

Není zde článek celý?